Na streche

Pro film jsem se rozhodla po krátké ukázce. Když jsem viděla p.Švehlíka byla to okamžitá láska. Absolutně miluju jeho minimalistické herectví. Nemusí používat rozšafná gesta, ani sílené grimasy nebo bizarní intonaci hlasu. Nesnesu tu televizní škváru, kterou jedinou jsou naši současní herci schopni zahrát. I když to ve mě vzbudzovalo dojem o snahu dalšího Kolji nebo Gran Torina (od Clinta Eastwooda), tak mě to potěšilo. Líbí se mi vědomí, že na skvělý film stačí 2 hlavní role, dobrá režie a jednoduchý scénář. DÍKY ZA TO! (15.09.2019)

Z námětu snímku pochopitelně lze vysledovat legendární kousek Clinta Eastwooda, ale bylo by bláhové si myslet, že Jirka Mádl natočil prachsprostý remake Gran Torina. Podobně jako u Mádlovy českobudějovické prvotiny Pojedeme k moři jsem cítil, že film má duši a nějaké poselství, dojímavě vykresluje příběh, jež napsal již před devíti lety a končí neprvoplánovým záběrem, jež přímo vybízí k popřemýšlení. Je nepochybně smutné, že se pan Tříska nedožil začátku natáčení, ovšem Alois Švehlík mi byl vždycky sympatičtější a neříkám, že roli zahrál nějak přelomově, ale dokonale sem zapadl. Velká spokojenost...9/10 (04.08.2020)

Po dlhej dobe som zablúdil na český film. Ľutujem čechov. Tie ich filmy sú väčšia hanba ako ich prezident. Toto je trýznivý pseudohumanistický gýč, otravný a priblblý. Prvých 5 minút si človek hovorí, že aha, toto vyzerá inak ako ostatné české filmy, tá kamera, a výprava, hm. Po piatich minutách je však koniec, nič tam nedáva logiku. Je to peklo. (02.03.2019)

Veskrze sympatický film s výborným Aloisem Švehlíkem. Mám problém se třemi věcmi. Za 1) celý film je protkán situacemi, které ve filmu prostě nemám moc rád. Může za to fakt, že mám problém s estetickou distancí a všechno hrozně prožívám. My něco víme, děda to neví, my něco víme, holka odvedle to neví, my něco víme, policajti to neví a všechny ty scény, kdy se ty postavy dozvědí pravdu, trvají dlouho, já to prostě nedokážu sledovat a nedělá mi to dobře. Plus ještě všechny ty scény, kdy se postavy v minulosti nějak chovaly a najednou se zachovají úplně jinak, třeba citlivě a já jenom trnu, kdy se to zase pokazí. Já vím, že to není asi úplně vada filmu, ale já to prostě nemám rád. Když nad tím ale tak přemýšlím, tak to asi i vada filmu je, přinejmenším z důvodu bodu 2. Za 2) přespříliš uspěchaná a nedůvěryhodná proměna hlavního hrdiny. Celý koncept je příliš mimo realitu v případě takového zlodědka. Přitom snímek je dostatečně prázdný a nudný na to, aby to tak uspěchané nebylo. Děda se začne měnit velmi brzy poté, co ho teprve poznáme. 3. bod už jsem naznačil. Mám rád filmy, které se odehrávají na víceméně omezeném prostoru, ale chce to po autorech, aby byl ten obsah opravdu výživný. Jenže ten film mohl klidně skončit po první půlhodině, mohl skončit po první hodině a bylo by to vlastně úplně ok a neměl bych pocit, že to bylo krátké. Celkově má snímek pár hezkých momentů, bavily mě prupovídky pána a oceňuji Mádlovu odvahu ponořit se do hlubin uvažování starého člověka. Silné 2* (07.08.2021)

V podstatě dva lidské protipóly sdílející komorní mikrosvět bytu a okolí jednoho pražského činžáku. Mádl ví přesně, co a proč točí, k jakému pocitu chce diváka dovést i že to musí udělat bez okatého nátlaku, na nejtěžší spirále od smíchu k slzám a zpět. Mádl coby pravý filmař nedohrává situace takříkajíc do mrtě. Mezi dvěma muži je zeď. Učí se dělit o společný prostor, protože – ač to oba neradi přiznávají – navzájem se potřebují. Jsou to drobné střípky, čiré a výmluvné, z nichž se rodí křehká stavba vzájemné důvěry, aniž by použil jediný záběr navíc. Divácky nejvstřícnější, protože nejvtipnější je střední část, kdy tandem přes výuku češtiny, nákupy, vaření a šachy dospěje k experimentálním námluvám. Nenásilně pozitivní příběh vrcholí dvojitým zvratem. Prostřihy z dětství působí nadbytečně, nicméně poselství snímku Na střeše zůstává funkční: i rodinu si člověk může vybrat. (29.12.2019)