Oddělen

Zajímavé a zejména ke konci depresivní drama, které je poutavé nejen svým příběhem, ale i formou, jíž je natočen. Prostřihy na filozofování Adriena Brodyho byly možná mírně rušivé, ale dotvářely celkovou atmosféru snímku. Hudba byla v Detachment příjemná, herecké výkony velmi potěšující a díky působivému závěru zvažuji i 5*. (21.10.2012)

Když jsem v úvodu spatřil citaci od Camuse, tak jsem měl tedy podstatně vyšší očekávání. Nedokážu přesně říct, kde se stala chyba. Brody se plížil životem bez života podobně jako tomu bylo v Camusově úžasné knize Cizinec. Navíc Brody dokáže zvedat své obočí jako nikdo další. Nedokázal jsem se v tomto filmu najít. Celé je to šíleně jednotvárné a ani mě nikterak nezajímaly životní osudy a postoje otravných středoškoláků. Oceňuji, že se tvůrcům podařilo navodit dokonale depresivní atmosféru. Snad jen si to žádalo trošku více vymazlit děj. Co se týče vyřčených myšlenek, tak jsem také nebyl po této stránce nijak naplněn. Co si budeme povídat, drtivá většina obyvatelstva pouze přežívá své ubohé životy a vypořádává se s problémy, do kterých se většinou dostali vlastním přičiněním. Já bohužel jaksi nejsem fanouškem uplakaného přístupu k životu a zbabělého svalování veškeré viny na okolí. Možná právě proto mi snímek úplně nesedl do noty. (02.05.2018)

Jeho srdce je loutna zavěšená, sotva se ho dotkneš, zní.. Překonávající se kantor Brody ví, že my všichni, naše bytí, je domem Usherů. Pravda je krutá, byť jsou tu jiskřičky naděje v podobě zájmu a snahy zachránit; třeba jen jednoho ze sta, i to by dávalo smysl. Proč ale ta forma horečnatého snu a přehnaná vyhrocenost? To sebemrskačské tlení v bažině deprese chvílemi odtrhávalo od reality.. „One of the hardest jobs I have is throwing cold water on young children's dreams. Ralph, you're not a kangaroo.” (Seymour Skinner) (25.10.2018)

Tony Kaye už podruhé (kdo neviděl American History X, okamžitě napravit!) vypravuje a už podruhé to není příjemné vypravování. Nicméně vy zůstanete u něj tak dlouho, dokud neskončí, protože jeho vypravěčský styl se jen tak nevidí. A když si k tomu přizve opravdu zvučná jména, která evidentně nezapomínají, jaký byl jeho předchozí film, (Brody, Liu, Harden, Petersen, Hendricks) tak víte, že i když to vyprávění je depresivní a od filmu pravděpodobně odejdete ve špatné náladě, stejně je na tom něco, co vás láká si to zopakovat. Detachment je příklad dokonalého dramatu. Vyždímá vás a pak ještě ke konci uzemní. Je to příklad toho, že i v absolutní temnotě se dá najít jiskřička naděje. A hlavně je to film, z kterého si každý vezme něco jiného. A takovéhle filmy mám rád. Opravdu silný zážitek, po jehož skončení jsem o hodnocení neměl sebemenších pochyb. 100 %. (19.06.2012)

Drsná, těkavá (výtečná kamera a práce se zrnitým obrazem) a místy lehce surrealistická, leč výpovědní hodnotou velmi osobní a působivá sonda do západního školského systému s jeho pozitivy (minimálně) a negativy (primárně). Postava Adriena Brodyho už je v celém tomto kolotoči jen jako třešnička na dortu a pomyslné závaží na misce vah, které jeden den jde spíše k jedné straně, načež druhý den opačně. Vypravěčsky podané, filmařsky úsporné, opírající se o bravurní herce a vyšponované osobní scény. Kaye toho moc nenatočil, ale v ruce to má stále slušně a ví co chce sdělit publiku především co se kontroverzních témat týče. (18.03.2018)