Nana

Nádherný snímek o přátelství dvou dívek, které se obě jmenují Nana a jejich láskách, touhách, snech, přáních... Nádherně natočené, laděno do bílé, podbarvené rockovou hudbou (občas mi připomínala Smashing Pumpkins) se spoustou nádherných scén (například scény ve vaně). Obě hlavní představitelky jsou navíc velmi okouzlující a každá jiným způsobem. (22.07.2006)

Nana... Jméno dvou hrdinek, jedné vitální, věčně usměvavé dívenky a druhé, melancholicky založené rockové rebelky, kolem jejichž kamarádství, peripetií s láskou a kontrastu jejich povah se celý film točí. A kolem hudby... Přesněji rocku. Černovlasá Nana, výtečná vokalistka, dá po odchodu svého milého znovu dohromady rockovou kapelu a o pohodově řízný hudební doprovod snímku je postaráno. Někdy melancholií prodchnutý, jindy rozradostnělý, ve výsledku jemný, citlivý a hladivý film, který mi dal tváří jednoho z představitelů a povedenou hudební složkou vzpomenout na jeden můj oblíbený kousek od Toshiakiho Toyody. (12.03.2006)

V porovnani s japonskou roztomilosti podobneho kalibru jsou panda medvidci nesympaticke zrudy. Dokonale obe hlavni herecky a zabavne hudebni prostredi. S tim spojeny povedeny soundtrack - japonska anglictina je totalni vytlem. K tomu nezbytna emo davka typicka spise pro korejskou tvorbu a uz si to pomalu zacinalo brousit zoubky na maximum. To by ale nesmelo byt prilis unudlene posledni tretiny, ktera to zbytecne srazi a namisto gradace zacne nudit. Navic nechapu tu vsudypritomnou adoraci kytaristu, jakoby ostatni druhy hudebniku byly menecenne, pricemz opak je pravdou. 7/10 (12.10.2010)

Moc pěkné. Tohle přátelství se dá jedině závidět či oslavovat ;-) Film má šmrnc, styl a nebojí se do toho praštit. To je přesně ono, co hledám všude. Lidé jsou zde sví, mají své charaktery a ty si navzájem neprohazují. Kdo se podívá, neprohloupí. Nejkrásnější film o přátelství, jaký jsem kdy viděla! (03.10.2009)

Absencia emócií ! Pretože tento príbeh, príbeh Nany a Nany-chan je predovšetkým o citoch. Tam, kde nás v anime dostávali citovým vydieraním, tak tam nás v live action stiahli pod čiernu zem aj s hercami a donútili nás, aby sme už viac nemali chuť dozvedieť sa, čo sa vlastne s hlavnými predstaviteľkami bude ďalej diať a ako sa bude dej vyvíjať. Stále dookola jedna alebo druhá musela roniť "krokodílie slzy" - poťahovanie nosom pre mňa nie je plač. Herci priam ako keby si nevedeli spomenúť, čo majú v scenári ďalej napísané - mám objať ? nemám objať ? A keď sa už konečne rozhodli, pomalymi pohybmi sa blížili k "obeti". Veď predsa, na takéto veci sa musí ísť bez rozmyslu, potom to diváka nezoberie za ten správny koniec. Všetko tak umelo a nasilu vytvorené. Pre mňa to bolo utrpenie sledovať takéto hranie. Z tak perfektného anime - založeného na citoch, vnútorných dilém a v tom dokonale zakomponované prvky humoru, ktoré sa v live action nedočkali svojho miesta, spravili šaškárnu! Už ma vážne začína štvať Hachi s jej "nee, Nana". (23.12.2009)