Grázli

Až jsem si říkal, jak může být někdo takový debil, že se pustí do takových loupeží. Ty v podstatě nemají žádný význam, protože jejich cíle jsou dost pofiderní. No považte...kdo by šel krást do knihovny nebo chladírny? Takže už to samo o sobě dost vypovídá o nápaditosti tvůrců. Ještě horší však je, že je to totálně o ničem, zasmál jsem se tak jednou a není to ani tak free, jak by se dalo čekat. 37% (17.08.2010)

Film, ktorý zaujme predovšetkým zvláštnym, pre Wesa Andersona zrejme typickým humorom. Celkovo stojí Bottle Rocket za slabšie štyri hviezdičky, ku ktorým sa prikláňam vďaka zručnej réžii (najmä vzhľadom na to, že ide o Andersonov celovečerný debut), vďaka sympatickým postavám, ktoré sú zároveň tými najidiotskejšími lupičmi v histórii filmu a kvôli tomu, že tri hviezdičky by znamenali mierne nedocenenie tohto snímku. (11.04.2008)

Bratři Wilsonové začínali s herectvím a Anderson s režií. Roztažení jejich vlastního kraťasu na celovečerní stopáž nedopadlo špatně, ale Wes měl našlápnuto k lepším filmům. Scény jako romantika přes tlumočníka nebo báječně zpackané loupeže jsou samy o sobě výborné. Trojice hlavních postav je dobře napsaná i zahraná, vlastně je to lepší, než jsem čekal (70%). (03.11.2012)

Komedie Wese Andersona (Royal Tenenbaums, Rushmore) NECHTĚJÍ být kdovíjak originální a kdovíjak vtipné. Anderson staví hlavně na absurdnosti jednotlivých postav a situací do kterých se dostávají. Na jeho filmech je daleko nejúžasnější to, že při pozorném dívání se může člověk cítit, jak se všichni při natáčení královsky bavili. Tenhle film je skoro o ničem (tedy o ničem novém), ale v podání bratrů Wilsonů, což jsou Andersonovy bývalí spolužáci a hrají ve všech jeho filmech, je na co koukat a čemu se smát... tedy alespoň já se bavil velice :) (10.11.2003)

Uvědomím-li si, že jde o jeden z těch (asi) typických nezávislých amerických debutů 90. let zaměřených často na partičky různých společensky negativních postav, což je kategorie, kam patří i takoví Gauneři (Tarantino) nebo Podvodníci z New Yersey (Kevin Smith), dopadl u mě debut Wese Andersona vlastně nadmíru dobře. Dokonce mě narozdíl od jmenovaných souputníků ani neurazil. On je také Wes Anderson dost možná jediným režisérem současných amerických komedií, který mě dokáže bavit, takže mě i těší, že ani tímto snímkem si u mě nijak výrazněji nepohoršil, byť očekávání jsem měl rozhodně větší... Grázlové se od dalších Andersonových filmů stylově dost liší, ale už tady lze vnímat více prvků typických pro pozdější režisérovu tvorbu, ať už jde o hudební dramaturgii nebo osobitý humor s absurdním nádechem. Přestože mě nebavil film po celou dobu stejným dílem a první polovina mi připadala místy trochu vleklá a méně záživná, skoro stále se našlo něco, co upoutalo mou pozornost, byť šlo často o maličkosti... ať už ta hezká holka, zajímavá malá či větší akce, dobrá hudba a samozřejmě James Caan (kterého jsem tady fakt nečekal a hodně mě překvapil, když se tu náhle objevil... byť fakt mohl dostat víc prostoru). Skoro to vypadá, že vypisuji jen samé klady, ale to jsem nezmínil to nejhorší: hlavní postavy mě tu popravdě ničím nezaujaly, jejich osudy a počínání mi po celý čas zůstalo ukradeno. To by se v sebeosobitějším filmu asi stát nemělo. Na jedno zhlédnutí však ušel a dal se odsledovat v pohodě. [55%] (07.03.2022)