Kicune

Mob je středoškolák, který by ani mušce neublížil. A taky vidí duchy, monstra a má nadpřirozené schopnosti, že by dokázal zničit půl města. Jen je nechce úplně používat a používá pouze v určitých případech a to díky svému zaměstnavateli – vymítači duchů. Používat či nepoužívat nadpřirozené schopnosti je v podstatě celé dilema hlavního hrdiny lnoucí se celou sérii a vytvářející děj. Expresivní kresba, svým způsobem zajímavé charaktery, ale ne příliš zajímavá zápletka a dlouhé a nudící souboje. Nic víc, nic míň.

1917 není žádný náročný válečný velkofilm, ale je to neuvěřitelná dvouhodinová válečná jízda. Relativně jednoduchý příběh o doručení vzkazu je odvyprávěn na jedech nádech a výdech a tak, že dvouhodinovou stopáž si stěží zaznamenáte. Pokud si ovšem po pár minutách všimnete, že se vlastně jede na ‚jeden záběr‘, pochopíte fintu a sledujete spíše než příběh technické provedení, postavení scén a záběrů, jen hádáte, jak to vlastně udělali a modlíte se, aby o tomhle natáčení vyšel dokument. A proto je to za 4**** a ne za 5.

Hned na začátek bych vás chtěla upozornit, že tento celovečerák nemá nic společného s Coppolovskou mafiánskou ságou. To, proč je v názvu Godfathers, se dozvíte až na konci. Vánoční příběh (evropský řečeno a neobvykle na japonské poměry) tří bezdomovců a nalezeného dítěte se odehrává v zasněženém nočním Tokiu. Gin, homosexuál Hana a nedospělá Miyuki v odpadcích naleznou pohozené dítě a rozhodnou se najít jeho rodiče. Takhle jednoduchá linie, která na sebe postupně nabaluje různé příhody a nečekané zvraty, je postavená na náhodách a perfektních dialozích. Každá postava skrývá svoje malé tajemství, a jak příběh graduje, každý ho pomalu odkrývá, nalézá odpovědí na své otázky, s tím souvisle taky dochází k nečekaným setkáním. Satoshi Kon, jak je tomu u většiny jeho filmů zvykem, se ujal nejenom režie, ale i návrhu postav a psaní scénáře. Ten mísí v sobě vážné s humorem na takové úrovní, že se to navzájem nepřekáží a zároveň spolu perfektně funguje. Příběh je dynamický a rychle odsýpá, v tomhle mi připomíná Millennium Actress - jiný Satoshi Konův film. Animace je bezchybná, podpořená vhodným hudebním doprovodem. (Na začátku filmu uslyšíte japonskou verzi Silent Night). Postavy nepřečnívající z rolí a jsou uvěřitelné. Povedené vtipy, lehký humor a dramatické scény, u kterých se budete modlit, aby se nikomu nic nestalo. To vše v rukou jednoho z nejlepších tvůrců celovečerních anime filmů vykvétá v úžasný zážitek. 9/10

Roku 2010 Japonsko napadla Britannia, říše, která již sobě podrobila půlku světa. Stejně jako jiné země i Japonsko ovládla za pomoci nových zbraní – mecha-strojů zvaných „Rytíři“ řízenými lidmi. Země ztratila svoji tvář i svoje jméno. Již to nebylo Japonsko, ale „Území 11“. Již nebyli Japonci, ale „jedenáctky“, neboli jednoduše „čísla“, stejně jako obyvatelé dalších podrobených území. O 7 let později mladý princ Leloush Vi Britannia od záhadné dívky získává sílu, díky které může dát rozkaz i zarytému nepříteli a ten ho splní. Sílu Geass. Této moci si velmi záhy uvědomí, prohlásí se Zerem, bojujícím proti nepraví a za osvobození Japonců. Jeho cíl je ale jednoduchý - zjistit, kdo zabil jeho matku a jeho sestru uvrhl do invalidity. Cesta však vede hodně vysoko, až ke svržení hierarchizované Britannské nadvlády a osvobození Japonska. Vždyť rozzlobený Leloush bojuje proti nikomu jinému než samotnému otci, císaři Britannii. To je ve zkratce děj, který pomalu nabírá na rychlosti a graduje až do poslední vteřiny 25. dílu (doslova). Ze začátku se zdá, že příběh je roztahaný a některé pasáže až zbytečné, posledních pár dílů však zhltnete ani si to neuvědomíte. Děj není černobílý, ale pro každého staví určité dilema. Stabilita či terorismus? Život nebo smrt? Boj nebo ústupek? Každý volí svoje, a buď vítězí, je poražený, nebo je po smrti. Umírají nejenom zlí, ale i hodní, nejenom jednotlivci, ale i davy. Nechybí tu ale ani vtip, ani nadsázka a každodenní problémy studentů. Přejdeme už ale k technickým záležitostem. Kresba je první, co vás uchvátí a ohromí. Na svou dobu je naprosto dokonalá, propracovaná a dynamická. Pro znalce prácí skupiny CLAMP hned bude jasné, že tyto mangaky zde nějakým způsobem zapracovaly. Já osobně bych si tipla, že i příběh pochází z jejich péra, však jen návrh postav. Z líbezných postav a barvitých charakterů snad každý najde svého favorita či favoritku a bude jí fandit až do konce. Co se týče efektů, tak není co dodávat, bitevní scény jsou propracované s preciznosti až teatrálnosti a trochu zavánějí kýčovitosti, kterou se ale dá pominout, když to budete brát trochu s nadhledem. Už jenom 3 změny úvodní a konečné znělky (tzv. openingu a endingu) v 25dílné sérii mluví o velkém rozpočtu a když dokoumáte poslední díl, nic jiného vám prostě nezbude, než se ihned pustit do další série. Code Geass není nejlepší, co jsem kdy viděla, ale s určitosti můžu prohlásit, že patří k těm lepším anime. Zaručeně vtáhne do děje, zaujme propracovanosti a možná donutí fandit rebelovi.

Vampire Princess Miyu je 26. dílná anime série a její předlohou se stala stejnojmenná manga od tvůrců Narumi Kakinouchi a Toshiki Hirano. Hlavní postavou (jak to můžeme poznat i z názvu) je Miyu, která sice vypadá na 14 let, díky svému klidnému chování a rozvážné myslí však tušíme, že je mnohem starší, než se zdá být. Je upírka. Jenže není jenom krvelačným tvorem, ale hlavně je tzv. Strážkyni, která vyhledává Shinmy (zbloudilé démony v lidském světě) a posílá je zpátky do Tmy. Miyu doprovází Larva, bytost zahalená v plášti a s maskou na obličeji. Později se dozvídáme, že je to Shinma ze Západního světa a jsou s Miyu spjatí zvláštním poutem. Další zajímavou figurkou a pomocníkem Miyu je Shiina, též Shinma vypadající jako růžový králiček. Miyiným soupeřem se záhy stává i Reiha, vládnoucí sněhem a větrem, která si myslí, že Miyu není hodná svých „povinností“. Také stojí za zmínku další vedlejší postava Miyiny kamarádky ze školy, které na konci hrají klíčovou roli. Příběh, až na několik dílů, které nás zavádí do minulosti, je zasazen do moderního Japonska a struktura jednotlivých dílů se od sebe moc neliší. Obyčejně lze každý díl popsat jednoduše „Shinma of the day“, kde se každým dílem objevuje nový démon, u kterého Miyu plní svou povinnost. Několik dílů je též věnováno původu Larvy. Vampire Princess Miyu se řadí mezi hororové anime, dalo by se také zaškatulkovat jako drama či shoujo. Opravdu nic pozitivního zde nehledejte, celý děj je protknut sentimentální a melancholickou linkou, líne se pomalu a rozvážně (až na bojové scény, které jsou dost dynamické) a jen čekáte, čím to všechno skončí. Na to, že se jedná o anime z let 1997/1998, tak kresba je podle mě na střední až nízké úrovni, však díl od dílu se zlepšuje. Co se týče hudebního doprovodu, tak ten je zajímavý tím, že spojuje prvky tradičních japonských nástrojů a moderny a tvoří dynamickou, místy znepokojující či melancholickou melodií. Je ale na rozdíl od spousty jiných anime dost chudý. Vampire Princess Miyu Vás možná prvními díly vůbec nezaujme, jenže tím se nenechte odradit a zkuste vydržet až do konce, ten je velmi zdařilý a s nejedním zvratem.

Příběh Fullmetal Alchemist je rozpracovaný v dlouhých 51 dílech a je zasazen do smyšlené reality, kde mnozí lidé ovládají magií zvanou alchymie a největší autoritou v zemi jsou tzv. Státní Alchymisti. Tvoří jakousi vojenskou vládu, a na rozdíl od povědomých jevů z naší historie jsou na pohled chytří a spravedliví, mají autoritu a ochraňují pořádek a mír. Na druhou stranu se během děje dozvídáme, že někteří také rádi bojují. Děj se točí kolem sourozenců Edwarda a Alphonse Elricových, kteří jako malí kluci po neúspěšné lidské transmutaci (chtěli vzkřísit zesnulou matku) tragicky ztratí víc, než by si přáli. Kvůli zákonu rovnováhy mladší Alphonse přijde o tělo a starší Edward díky tomu, že chce uvěznit bratrovu duši v kovovém brnění, přijde o ruku a nohu. Po tomto tragickém zážitku se vydají do světa s cílem navrátit sobě to, co ztratili, a to za pomoci bájného kamenu mudrců. Jak děj plyne, poznáváme nejenom další zajímavé postavy, ale i pozadí celého světa alchymistů, jeho tajemství a politické hrátky. Celá filozofie Fullmetal Alchemist je natolik dokonalá a propracovaná, že bych neodmítla ani další pokračování. Mnohé postavy by samostatně vydaly na jeden díl série a člověk by se o nich kolikrát rád dozvěděl více. Neříkám, že nejsou propracované, naopak mají hloubku a svá dilema, ale některé stále zůstávají hádankou (viz Gluttony, Fuhrer atd.). Dokonce ani záporné postavy nejsou pouze ploché karikatury, ale kolikrát mají velice tragické pozadí či minulost. Tvůrci, krásně rozloživší karty, nám jejich tajemství odkrývají pomalu a velmi efektně. Některé motivy mi stále nejsou jasné a ani nebyly nějak dobře vysvětlené, ale možná to tak má prostě být. Zvláštní mi přišlo velké množství humoru. Ten je ale v perfektní rovnováze s vážnými scénami a děj jednoduše odlehčuje a osvěžuje. Ne že by tím něco kazil, naopak je tady znát kontrast mezi komediální složkou a tou dramatickou. I když, podle mě s humorem možná tvůrci někdy až přeháněli, každopádně celkový dojem to nekazí. Co se tyče hudebního doprovodu, tak si snad každý zamiluje pomalou píseň Bratři, která dokonale vystihuje Edwardův a Alphonsův motiv. Další hudba je na vysoké úrovní, avšak některé úvodní a závěrečné znělky mi prostě neseděly. Toto anime je vlastně o cestě za pravdou a pochopením, že bez obětí nelze nic získat, také o bezedné bratrské lásce a přátelství.

Violet Evergarden nastupuje pracovat jako tzv. Auto Memories Dolls. A sama, jako panenka – blonďatá, krásná, absolutně bez emocí a s mechanickými rukami, přijímá veškeré příkazy ve snaze se naučit žít nový život. Díl za dílem ji sledujeme nacházet a učit se porozumět emocím a postupně se dozvídáme i o její temné minulosti. Ovšem ne tolik, abychom pronikli ještě dál – tvůrci nám bohužel zatají Violetin původ a odkryjí pouze časový okamžik a vztah, kolem kterého se celé anime v podstatě točí a otáčí. Viktoriánský až secesní nádech, povznášející instrumentální hudba, krásná animace, mini příběhy tlačící na emoce, propagace psaní dopisů a FAN SERVICE. 70% zaslouženě, víc dílů už by asi bylo nesnesitelných.

Tato 12ti dílná zběsilost se zrodila v péči týmu odpovědného za výborný Shingeki no kyoujin (Attack On Titan), na který si během sledování Kabaneri vzpomene nejčastěji. Společného to má hodně – úchvatnou animací a skvělou hudba počínaje, dech beroucí a v podstatě všudypřítomnou akci a stejně nesmyslným příběhem konče. Děj je zasazený do Japonska, kde se bushido provozuje dál, šógunové nevymřeli a zbytky lidstva žijí v tzv. stanicích (městech), chránicích je od zombie, mezi kterými se pohybují v obrněných vlacích doslova nazývaných hrady. Ano, zombie, tradiční Japonsko mixnuté se steam punkem a vlaky. Mezi lidmi ovšem žijí i tzv. kabaneri – něco mezi lidmi a zombie (kabane) a dva z nich – Mumei a Ikoma – cestují našim sledovaným vlakem jako ochránci, i když ne všechno je tak jednoduché. Dále z děje nemá smysl nic prozrazovat, doporučuji vidět. Je to o něco méně dobrý výplach jako Attack on Titan, přesto i tak zábavný a místy dechberoucí.

Oliver Stone umí natáčet cool reklamy na sex, drogy a rock ’n’ roll. Občas to nazve filmem. A občas z toho je i director’s cut. Toto je ten případ. Mazlivá kamera, oku lahodící barvy, medová hudba a dokonalé vlasy Salmy Hayek. Tedy paruka. Komedianti Travolta a Del Toro, zbytek pouze do počtu. Vyhypovaná variace příběhu o tom, kdo z koho – hodní nebo zlí, chlapi nebo ženský. Jen v podstatě o ničem. Bohužel.

Jak jeden (přeber si to, jak chceš) k rodině přišel. Malý klučina uteče z domova a nechtěně překročí hranice světů připomíná Chihiro vstoupivší to země lázeňských a jiných duchů. Klučina se zabydlí u samuraje, kde oba dva se navzájem snaží najít cestu jeden k druhému. Následují skvělé a neotřelé nápady, zabalené do nenudícího příběhu a vykreslené špičkovou animaci. Nepopíratelný vztah otce-syna případně rodiče-dítěte nese s sebou ukázku vzniku pevného vztahu-pouta i přes prvotní nechutě a přemáhání se obou hrdinů ke kompromisům. Proto sledování hlavně této proměny charakterů zůstává nejdéle a jako nejsilnější zážitek. Kluk ve světě příšer – řekněme si to upřímně – je bohužel nejslabší počin Mamorua Hosody za posledních skoro 10 let, ovšem i přesto se nebojím tenhle film zařadit do světových top 10 animovaných děl 2015. Takže i když nejslabší, pořád je to jedno z top anime, které rozhodně stojí za vidění.