Véča

„Sheldon Cooper uvádí: Zábavné vlajky“ Od statického Michala Horáčka, který se vytrvale dívá do špatné kariéry se dozvíme, že je kulturní antropolog a že nám přinese tuto perspektivu na české písně od doby, kdy se narodil a kdy začínala televize. Zvláštní koncept udělat z prvního dílu rozšířený trailer na všechny ostatní. Minimálně do 4. dílu nám ale Michal Horáček v prvních dvou minutách ze 4 celkových zopakuje, že je kulturní antropolog. Takhle nějak si představuju Bélu Tarra, kdyby se dal na TikTok.

Nepodložené předpoklady o divákově odvěké touze po barevném filmu, zmatení pojmů barvený, barevný, viráž a tónování. Nevysvětlené skoky mezi Kodachrome, Agfacolorem a Technicolorem a jednotlivými filmy na systém naročenými - to mi vysvětlete, proč odkazujete dvoubarevný systém do 30. let a zmiňujete Jih proti severu (1939), když první celovečerák na třípásový Technicolor byl Becky Sharp (1935)?,... Systém Gasparcolor a manželé Dodalovi zdraví animátory barevných filmů ze 40. a 50. let,... Nepřemýšleli autoři dávat do dílu o barevném filmu dávat méně ukázek černobílého? Nebo alespoň dávat ukázky, které souvisí s tím, co říká narátor? Na druhou stranu už to není jako v minulém díle, kdy narátor říká avantgarda začala se zvukovým filmem a dá ukázku z němého filmu 20. let. A co to vlastně je éra barevného filmu? Vždyť těch pár barevných filmů v 50. letech éru nedělá, nota bene když v 60. letech převládal černobílý materiál. Ten pravý nástup barvy přišel až za normalizace. Perspektiva kameramanů jako hlavních autorů je limitující a krouží okolo dalšího kontextu a provázanosti s prací režisérů - tvrdošíjné setrvávání na uvádění jména kameramana jakoby smazávalo přínos umělců na jiných pozicích. U mistrů kamery éry barevné se tak prakticky nedozvídáme prakticky nic o spolupráci s režiséry, kteří za války dělali asistenty Němcům na Barrandově - že byli Němci na Barrandově to ano, jen ti režiséři jsou upozadění. Zato se dozvídáme anekdotické historky jak tvořili kameramani pospolitou skupinku lidí - ale ruku na srdce oni tím byli výjimeční - respektive bylo to u jiných pozic snad odlišné?

Ctrl+C & Ctrl+V komentář k prvnímu dílu. Míra nepřesností, nedovysvětlených nebo vzájemně se popírajících výroků a rezignace na soudržnost argumentace je zarážející. Nicméně snad jde očekávat posun s rostoucím počtem živých pamětníků v dalších dílech.

Dokument osciluje mezi porozuměním dobové kinematografii skrze skutečný výzkum a historické prameny na jedné straně a na straně druhé subjektivní dojmologií a volným propojováním besobsažných frází. Interpretativní rovina vše sráží dolů a divák nedostává to, co by čekal nejvíce, když se na dokumentu podílejí významní čeští kameramané - pohled na český film skrze specifika kameramanské praxe. Namísto toho tam, kde neexistuje poctivý archivní výzkum - čest Kříženeckému - máme jen medailonky dobových kameramanů alespoň místy provázených více či méně relevantními ilustračními materiály. Počet 5* od lidí, které najdeme v titulkách je úsměvný.

Once upon a time v 7. třídě na ZŠ (horší než neznalost kravských žaludků): "Kdybyste byl prezident, co byste mohl udělat pro nás pro děti?" ___"Pro vás pro děti? No tak vy se musíte snažit, vy se musíte makat, vy se musíte učit, učte se jazyky. Musíte pracovat, můžete chodit FYZICKY PRACOVAŤ, můžetě si vydělať a musíte mít ty sny." ___... ___"Já jsem teda úplně nepochopil,  jak se tady Amálka ptala, co byste pro nás jako udělal, jako co bysme mohli udělat pro sebe..." ___"No však pro sebe musíš dělat. Však co já bych pro vás něco udělal." ___... ___Trefíte autora?

Nevyvážené blábolení několika pochybných individuí (hele, fakt mám věřit tomu, co někdo plácá, jenom protože je schopný to plácat do kamery? fakt?) plné brutální selekce toho, co se hodí do krámu. Až bizarně absurdní je proměna názvu spolku, který za tím stojí - od Czexit, přes Centrum nezávislosti až po "Národní střelecké centrum"... Tak snad to nemá ukazovat cestu

Roztomilý nápad plný faktografických chyb. Na druhou stranu i ta prasklá žárovka byla zmíněná.

V první sérii se na kost dření osobní růst postav Bubáčka a Pulce. V druhé zase Bubáček s Pulcem tvoří rámování pro vyprávění ve vyprávění, vypráví se tu obskurní variace na tradiční pohádky. Ale je vskutku avantgardní vyprávěcí postup pohádku i s animací utnout, vrátit se do rámovacího narativu a zbytek pohádky odvyprávět voice-overem. Dvouletá dcera to zhodnotila slovem "kravina" a odešla...

Dokument podepsaný Jaroslavem Kmentou, kterému prostě nejde odepřít atraktivitu a nasycenost informacemi, taky mu ale nejde upřít dost rozporuplné kvality. ___|Mezi prvním a druhým dílem je asi takový rozdíl mezi klasickou a uměleckou narací. První opakuje informace zprostředkované z různých zdrojů, použije (bez ohledu na její úroveň) hranou rekonstrukci  a snaží se ve valné většině zahlazovat informační mezery nebo na ně alespoň neupozorňovat. Druhý díl na to jde jinak - přeskakuje mezi tématy, časy a osobami bez očividné vnitřní koherence prezentovaného příběhu. Co je teda jednotící linkou dokumentu? Svět světských? Ale jaký? Jaký světský, když s kolotočem Běla nejezdil? Nebo to akorát v dokumentu nebylo? Jak mám sakra vědět, kdo byla Hanka, která poznala Šrytra? A co byla bomba, na kterou přišla zásahovka? atd. atd. atd. Tematicky rozbředlé do šířky. __| Kvůli všemu zmíněnému těžko říct, proč se jmenují díly polosvět světských a ne polosvět J. Běly, F. Mrázka a dalších__| Spousta nedovysvětlených věcí. A nejvíc bizarní jsou drobné zmínky, které odkazují na součást rozhovoru, která v díle není. Některé informace ale byly v díle předchozím.___| Jestli něco dokáže iritovat, tak jsou to naprosto WTF záběry z divných prostředí - je pěkné, že bývalý kriminalista je teď soukromý zemědělec, neznalý divák ale sleduje kohosi, kdo stojí na poli uprostřed balíků slámy. Po chvíli se stává otravným i způsob snímání respondentů - obzvlášť tedy, když sledujete Kmentovu knihovnu nebo zabordelený stůl ředitele muzea policie. __| Velkou část dílu sledujeme jen záběry na magnetofonové pásky, ze kterých se patrně přehrává zvukový záznam - z dokumentu je pak poměrně dlouhá rozhlasová hra. __| Je fascinující, jak se nakládá s pojmy loajalita a rodina, jakým způsobem vnímala paní Bělová vlastní život, jak mladý Běla reflektuje svého otce... Inu Kmotr...

Nechat děti koukat na některé večerníčky je vysloveně nebezpečné - zvlášť, když v nich P&M strkají papírové nádobí do myčky... co asi může dítě udělat.  Zatímco v dřívějších dobách P&M na začátku udělali nějakou ještě relativně uvěřitelnou chybu, která po sérii další kiksů vygradovala do absurdity, P&M na venkově začínají rovnou absurditě, která ale kvůli chybějící gradaci není zábavná, ale trochu obskurní a plná WTF momentů.