Karel

Smrt Karla Gotta bylo pro všechny velkým šokem. O rekordním držiteli Zlatých/Českých slavíků, kterého znali i za hranicemi naší země bylo sice známo, že trpí zdravotními problémy, jeho smrt ovšem přesto přišla v podstatě znenadání. Dokument Karel poté původně vznikal jako dárek pro Gottovy 80. narozeniny, původní vizi přitom ani nenabouralo zjištění o postupující leukémii. A vznikl dokument, který naprosto uspokojí Gottovy fanoušky.   Dokument Karel by šlo v podstatě rozdělit na dvě separátní poloviny. Přeskakuje se totiž mezi vzpomínáním mistra na jeho mládí a kariéru, někdy i za pomocí jeho známých jako Jiří Suchý či Marta Kubišová a mezi posledním rokem života, který Gott tráví se svojí rodinou. Daleko zajímavější jsou poté právě momenty, které jdou do Gottovy historie a nebojí se lehce prozkoumat i krušná období.   Komplikace s vydáním písně Můj bratr Jan, Gottovo podepsání anticharty či neoficiální emigrace za kopečky. Gottův pohled na tyto momenty, povídání o dle něj vmanipulování do podepsání kampaně, kterou by on sám nikdy nepopsal a především očividný obdiv k jeho zesnulým spolupracovníkům Karlu Svobodovi a Jiří Štaidlovi. Dokument, který by se točil právě okolo Gottovi minulosti by byl rozhodně neskutečně zajímavý, protože Karel i přes dvou a čtvrt hodinovou stopáž logicky nedokáže pokrýt vše a pořád vlastně tak trochu klouže po povrchu a o Gottovi toho zase tolik neřekne. Především období po pádu komunismu až do roku 2018 vyloženě ignoruje.   Režisérka, scenáristka a kameramanka Olga Malířová Špátová zcela dodržela zadání Gottových, Karel je tak především výpovědní Gottův prostor, kde chodí na vánoční trhy, tráví čas s rodinou a i přes zhoršující se stav odmítá s hudbou skončit. Dokument se navíc neobejde bez ankety, kde se od různých lidí dozvídáme, proč mistra tolik obdivují a Gott samotný se prezentuje jako člověk, který vlastně nevybočuje z hlavu. Dostává své pověsti skromného a milého člověka a ohromujícím způsobem ani na prahu života nepřichází o svůj sympatický humor.   Celé to sice trvá 2 hodiny a půl, přesto má dokument solidní spád. Ve finále se vlastně přeci jen ukáže, že jeho informativní hodnota není kdovíjak velká a i přes očividnou autenticitu je tam pořád cítit jistá forma odtažitosti. Řemeslně zvládnutý dokument tak trpí především ve finále tím, že i přes očividný osobní Gottův vklad pořád působí tak trochu odtažitý. Pochopitelně se navíc nechce kontroverzních témat dotýkat příliš a i ta anticharta je ve finále vlastně jen částečně načrtnutá a rychle se smete ze stolu.   Nejvíc tak skutečně fungují právě ty momenty, kdy se Gott otevře. O setkání se svým vzorem Louisem Armstrongem a další památné momenty. Minisérie, kde by každý díl prozkoumal Gottovu kariéru po dekádě by v tomhle ohledu byla možná skutečně zajímavější. Finální podobou Karel neurazí, nikdy se ovšem člověk nezbaví pocitu, že se mohlo jít více pod kůži. Na druhou stranu se dá ovšem pochopit, že ve svém finálním životním období Gott chtěl natočit něco přesně takového. A díky tomu se na to nemůže vyloženě prskat.   Karel je v součtu slušná dojemná pocta lokální hudební ikoně, která nepůsobí jako vyložená brutální snaha o ždímání slz, protože v tom ty emoce jsou. Karel má své neduhy a pořád působí až příliš odtažitě, Gott sám ovšem chtěl, aby film nebyl nudný. A on nudný rozhodně není, naopak je vlastně v mnoha ohledech opravdu vtahující. Na Gotta kdovíjak nový pohled nevrhne, jako dojemná tečka ovšem přeci jen funguje..... (03.10.2021) (méně) (více)