Baby Doll

14. Zlatý Glóbus za rok 1956 - cena (2) - *Nejlepší režie - Elia Kazan, *Objev roku (herečka) - Carroll Baker (Pozn.: Cenu získala i za výkon ve filmu "Giant") + nominace (4) - Nejlepší herečka (drama) - Carroll Baker, Nejlepší herec (drama) - Karl Malden, Nejlepší herečka ve vedlejší roli - Mildred Dunnock, Nejlepší herec ve vedlejší roli - Eli Wallach (19.01.2009)

Z textů Tennessee Williamse Kazan vytvořil nejen studii potlačované sexuality, xenofobních a rasistických střetů a ničícího přívalu moderního kapitalismu na drobné podnikatele, ale dokázal je zasadit do jižanského prostředí s bravurou realistických spisovatelů 19. století (což je z velké části samozřejmě i díky kameře Borise Kaufmana) a pracovat i s hudební složkou, charakterizujích některé postavy a situace (deltské vesnické blues, raný rock´n´roll). Výkony Maldena, Bakerové, Wallacha a Dunnockové jsou pak excelentní. (27.06.2011)

Baby Doll vyobrazuje bolestnou realitu hroutícího se vztahu (jestli to tak lze vůbec nazvat) dvou naprosto odlišných osobností, kde se muž středního věku snaží těžce zaopatřit svou nastávající s myšlením nevyzrálého dítěte. Zoufalé situace nakonec vedou k zoufalým činům. Rozpadající se dům dvou hlavních představitelů přesně koresponduje se sestupným vývojem nešťastného páru. Jakmile ovládne pole působnosti pomstychtivý a dravý Eli Wallach, naplno se přenese honba za pomstou do hlav všech tří zúčastněných a očekávané procitnutí naivní Baby Doll přichází až v závěru, kdy i ona si začne uvědomovat, že svět je jedna velká džungle a je potřeba si vážit toho, co zrovna v životě máme a vyvíjet společnou snahu o budování života lepšího! (15.09.2023)

Skvěle vybudované, jako pevný nábytek pohromadě držící - žádné místo pro nudu, pečlivě srovnané komínky motivací... Kamera jak od Dzigy Vertova (...) - neskutečné perspektivy, sovětský expresionismus hadr. Nezapře to divadelnost předlohy, ale zároveň: odtud bral Lynch pro Eraserhead - o tom domě se mi už zdálo. Baker je opravdu výborná - po Harému ji vidím v druhé skvělé roli - musím jsi ji najít dál! Kazan - a Kaufman to na ní umějí zachytit - každý úsměv, nuance přerodu z uhýkaného výrostka do zakoukané a pak opuštěné dívky. Film byl prý dán americkou katolickou církví na index - není divu, ukazuje stav věcí s williamsovským cynismem - co znamená hodnota "posvátného sňatku", jak lidi vyměňují city za zisk... Hodně na mě zapůsobila muzika - chvílemi nefalšovaný bílý jazz konce padesátek; nekašírované černošské zpěvy použité s lehkou ironií jako ornament na okraji dramatických scén berou dech.. Zajímavé jsou vedlejší postavy černošských povalečů - v tomhle jsem viděl poněkud rasismem zavánějící klišé, ale třeba se pletu a bylo to vícepatrové "takhle vnímáte černochy na jihu".... (13.09.2012)

Katolíci hromžia: Čo to je za film? Veď základná funkcia manželstva je v ňom nenaplnená (ako rodiť deti, keď sa nesexuje?). Navyše - erotických póz a pohľadov je tam ako v nejakom pelešinci! Nechýba ani kritika korporátneho systému a zhubnej túžby po peniazoch a pomste. Premena naivnej bábiky milujúcej lízanky, fľaškovú Colu a cmúľanie vlastného palca na ostražitú skeptickú ženu za jeden deň. Veď to. Toľko toho. Na scenári T. Williamsa vadí prílišná dopovedanosť. Žiadne miesto na divákove úvahy a pochybnosti. Jednoducho: takto som Vám to, ja TW nakládol, a Vy diváci to spapáte alebo nie. Černosi komplet pôsobia ako zhulené lenivé trosky. Rehocú sa rovnako na všetkom, bez ohľadu na to, či ide o vážnu vec alebo nie. Honosný rodinný dom s antickými stĺpmi je zvnútra chátrajúca diera. Hlavné mužské postavy sú: odpornejší jeden ako druhý. Prvý sa snaží jak sviňa, no vinou úpenlivej snahy sa mu rozpadá firma aj manželstvo. Ženu ignoruje, občas z nervozity udrie. Druhý je prefíkaný podnikateľ vedený pomstou. Na mieste Baby Doll by som guľovnicu vytiahol po polhodine a oboch zmrdov rovno odbachol. Takto som sa po pevne stanovených líniách deja musel k obdobnému výsledku (prenesene) dokopŕcať za dve hoďky. (26.09.2015)