Manželé z roku II

Belmondo hraje, co se od něj očekává, Jobert se své role zhostila také neméně dobře. Film to celkově není špatný, nápad slušný, některé sekvence mi ale přijdou zbytečně roztahané na úkor jiných. Přitom celková stopáž se nijak nevymyká a na podobnou, v té době jistě větší (ko)produkci, jde spíše o kratší film. Jako celek film působí poněkud nevyrovnaným dojmem, což se odráží i v mém hodnocení. Bez Belmonda bych hodnotil ještě hůře. (03.07.2013)

Můj neoblíbenější Belmondo. Ve filmu se střídají dvě roviny - komická a tragická a obě jedou naplno. Když je sranda, tak se prostě nezastavíte smíchem. Když přijde tragika, tak prostě i hudba přejde do moll a tuhne krev v žilách. Mezi Belmondem a Jobertovou to jiskří tak, že se divím, že všechno kolem nehořelo. Oba jsou úžasně sehraní a nahrávají si výtečně na smeč. Pokud se chcete pobavit, držet hrdinům palce, poslechnout si výtečnou hudbu a po bůhví kolikáté se přesvědčit o hereckém nadání Jean - Paula Belmonda a Marléne Jobertové, "Manželé z roku II" jsou pro vás snad nejvhodnější volbou. (28.02.2005)

Mám rád jiné Belmondovy filmy a přiznávám, že tento film mi zase tak znám nebyl. Například o dva roky později natočil Muž z Acapulca a v sedmdesátém sedmém legendární Zvíře. Manželé z roku II mě osobně přijde jako třeba Fanfán Tulipán s chutí se rozvádět a působící rozruch všude kam přijde ztvárněný Belmondem. Podle mě je to trochu slabší komedie mezi mnohými, které zvláště později natočil. Ale Marlène Jobert je okouzlující. (06.04.2021)

Dobře jsem se bavil. Mám rád historické filmy se souboji na kordy, pěknou výpravou, davovými scénami a akčním hrdinou. Mám rád Belmondovky s jeho akčním humorem. Mám rád bláznivé komedie. No a tohle je všechno dohromady - Belmondo se vrací do Francie se rozvést, přičemž mezi ním a jeho bývalou ženou to neustále jiskří a skáče mezi láskou a vraždou. A do toho se plete revoluce, kde jak republikáni, tak roayalisté jsou pěkní gauneři. A Belmondo mezi tím utíká, kličkuje, šermuje, hádá se a baví. Přesně jak to mám rád. Mínus jen za nesnesitelnou postavu v podání Marlene Jobert, které bych za to její ječení s chutí pár facek přidal. (03.09.2013)

Že jsem se tomuto filmu třicet let vyhýbal, evidentně není náhoda. Rozverný příběh o manželství na pozadí bouřlivých událostí francouzské revoluce? Francie je rozdělená na příznivce republiky, nebo naopak monarchie a mezi nimi poletují manželé, kteří mají jiné starosti...chtějí/nechtějí se rozvést. Ve skutečnosti je zápletka dost chatrná a nebýt právě toho historického kontextu a bohaté výpravy, bylo by to nudné nejen v první půli. Dokud se na scéně neobjevila Charlotta, neměl jsem jediný důvod se aspoň pousmát. Pak už to bylo malinko lepší a Belmondo dostal prostor aspoň pro svoje fyzické herectví. Do té doby se totiž jeho postava tvářila, jakoby si Belmondo roli Nicolase jen nanečisto zkoušel. Žánr historické komedie mě zatím moc neoslovil a tento film na tom nic nezmění. PS: Ani trochu se mi nelíbilo, jak se v tomto filmu zacházelo se zvířaty...kopání do psů, slepic, neurvalé zacházení s koni. A stejně tak mi moc nevonělo to časté fackování žen. (11.12.2021)