Pomáda

Smířím-li se s tím, že maturanty hrají třicetiletí a téměř třicetiletí herci, a že scénář není z těch nejduchaplnějších, zbývají už pak jen samé superlativy. Skvělé písničky, které jsou i po více než třiceti letech stále stejně svěží, chytlavé a vskutku hitové, plno nezapomenutelných tanečních momentů, spousta humorných situací a vtípků, skvěle navozená dobová atmosféra, dokonale obsazené role (a to nejen pokud jde o Travoltu a Olivii), neuvěřitelně pozitivní náboj. Zkrátka, po právu jeden z nejúspěšnějších a nejlepších muzikálů, klasika, na které vyrostla celá generace. A možná ne jedna. (09.04.2011)

Keď si to človek pozrie po rokoch, tak mu príde, že nič lepšie ako pesničky v tom filme nie sú. A naozaj nie sú. A stále je to dobre pozerateľné. Tridsiatnička Olivia pôsobila ako nevinná študentka a Travolta bez plastiky ešte ako tak k svetu. Inak rok 1978 bol už taký západ slnka v dobrej morálke, ženy sa ešte obliekali ako dámy, pekne, decentne a napriek tomu príťažlivo. Bez toho, aby museli vystaviť tri štvrtiny cecky. Dnes už to je o inom. (13.09.2022)

Dle mého názoru nejlepší filmový muzikál všech dob. Pěkná atmosféra padesátých / šedesátých let se vší tou hudbou, auty, koženými bundami a pomádou. John Travolta i Olivia Newton-John hrají a zpívají opravdu skvěle a přiznám se, že si občas brouknu i nějakou tu jejich melodii. Velice fajnový snímek, na který se vždycky moc rád kouknu. Rozhodně jeden z těch nejzábavnějších muzikálů. (15.06.2011)

Když se blbka srazí s blbcem ono to prostě musí bolet. Až kýčovitý příběh s tuctovými a ještě kýčovitějšími čítankovými charaktery o přetvářce, která místo, aby člověka pozvedala (jak si daný člověk myslí), shazuje ho, ubližuje mu a snižuje před jím samotným. Jenže filmů o tom mohou točit kolik chtějí, člověk na to stejně přijde až později, až tomu odroste. Pobavilo mě, jak prakticky jediná postava, která se ve filmu nepřetvařuje a na nic si nehraje, je v podstatě sama sebou, je vykreslena jako postava komická. Nevím, jestli se mi více zvedal kufr z naivně nerealistické Sandy nebo z Dannyho s jeho nechutně komickou chůzí. A nebo ze samozřejmě nutného přeslazeně šťastného konce, protože, na rozdíl od reality, romantické filmy zpravidla končí šťastně - to jen v realitě by ze Sandy byla domácí puťka provdaná za nemastně-neslaného úředníčka, Danny by dělal v autodílně a z (úžasné) Betty Rizzo by byla mladá svobodná matka překračující hranici alkoholismu. Co tedy film přináší? Vždycky se mi líbila barevnost té doby, v níž se příběh odehrává (a samozřejmě ta auta), některé písničky jsou fajn (texty na tom jsou už hůře, ale uznávám, že se to do děje nějak vpasovat muselo) a i ta taneční čísla občas ujdou. A samozřejmě i tak pořád funguje ta možnost vypnout, jen se na necelé dvě hoďky zasnít a nechat se unášet na vlnách mladické bezstarostnosti. Je to prostě nechutný kýč, ale i na ten kýč se dá občas spočinout okem. Muzikály mi vůbec nic neříkají, tohle naštěstí ale docela dobře funguje i jako obyčejný film. (31.10.2013)

[6/10] (Paramount) (Metrocolor /// Produkce: Allan Carr, Neil A. Machlis, Robert Stigwood /// Scénář: Bronte Woodard, Allan Carr podle muzikálu Jima Jacobse a Warrena Caseyho /// Kamera: Bill Butler /// Hudba: John Farrar, Barry Gibb /// Nepůvodní hudba: Sylvester Bradford, Warren Casey, Sammy Fain, Jim Jacobs, Al Lewis, Richard Rodgers, Louis St. Louis, Mike Stoller, Ritchie Valens, David White /// Nominace na Oscara: John Farrar (píseň)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (08.10.2008)