Chaplin se vrací z flámu

Playboy Chaplin dorazí po další hříšné noci ke svému domu, kde mu začínají starosti opilce - jak obelstít taxametr, jak se bez klíčů dostat domů a hlavně jak se dostat do postele. Charlie zcela kraluje - bojuje s akváriem, s kyvadlovými hodinami (hodně dobrý fórek) a především se skládací postelí, která ne a ne se rozložit. (18.08.2005)

Upraveno v říjnu 2019. Jedna hodina po půlnoci je dokonalou souhrou akrobaticky valivých pohybů. Charlie Chaplin se zcela dobrovolně a vlastní vůlí stal flagelantem a sebemrskačská cesta opilce se stává jeho soukromou odyseou, byť na něj místo Pénelopy čeká jen vidina posilňujícího spánku. Fyzicky bolestivá akrobacie je pilířem zběsilé zábavy cirkusového klauna a zlomyslnost nemá organický původ, je v každé spáře energetického vlnění. Jedna hodina po půlnoci aneb Chaplin se vrací z flámu je kreací radosti a životní touhy klauniády. (25.10.2009)

Riadne podgurážený Charlie ledva vystúpi z auta. Zdanlivo jednoduchá vec - dostať sa domov a ľahnúť do postele sa stáva v jeho prípade obtiažnou záležitosťou. Veľkými prekážkami sú postupne dvere taxíka, domové dvere, otáčavý stôl, podklzujúci koberček, schody,vypchaté zvieratá, kyvadlo nástenných hodín a posteľ. Umne prepojené a svižne nadväzujúce gagy v krátkom filme vytvorili srandovnú historku o opilcovi, ktorému všetko uteká pod rukami, nohami, istotu neposkytuje ani zvyšok tela. Chaplin si tentoraz vystačil sám so sebou (až na nehybného taxikára v úvode) a napriek tomu dokázal skvele zaujať a pobaviť. (19.08.2005)

Tak tohle je opravdu perfektní film! Tolik jsem se už dlouho nenasmála - dovolila bych si říct, že jsem se takhle nenasmála od Diktátora, ale ani ten nejspíš nebyl tak vtipný jako tohle. Snímek je plný skvělých nápadů, které jsou zahrány nejlépe, jak by mohly. Nejvíc mě dostal asi souboj se schody, následné lezení po věšáku a hledání postele. A ještě ty kartičky s texty, ze kterých jsem téměř vždy vybuchla smíchy... PERFEKTNÍ!!!! (16.10.2012)

„Keď som pozoroval husárske kúsky “Tuláka” , ktorý má ešte po ráne, v sebe nejaké to promile, ako sa intenzívne snaží, už pomaly hádam že aj unavený, dostať sa konečne do postele, pričom vyjsť po schodoch, je vskutku veľké umenie, keď okolo neho sú samé vypchaté zvieratá, tak to nie je nič absolútne jednoduché, skočiť s náručou do obľúbeného zlo/ zvyku nás všetkých..., a tak som si rýchlosťou svetla spomenul na niekoho, koho nerád poznám, a verte mi, že takýto “alkoholik” býva oproti mne, ktorý sa koľkokrát snaží dobiť do „Bastily” , a ani zďaleka to nie je také komické a vtipné, skôr lepšie povedané : „Na zaplakanie” ! , ale aj to je určitý druh komédie... Majstrovská nadčasovosť snímku, že takto nejak to je odjakživa, a aj to tak bude i na veky vekov. Amen” . (27.12.2017)