Rivalové

Guadagnino a Kuritzkes rozohrávajú klasický milostný trojuholník, ktorý ozvláštňujú tým, že hlavnými postavami sú tenisti a scenár je puzzle. Obe záležitosti doslova milujem. Avšak ozvláštnenie spočíva aj v tom, že prežívanie postáv a tenisové výmeny umocňujú spomalené zábery a hrá k tomu, bohvie prečo, techno. Pričom tenis je tak rýchla hra a spomaľovačky mi k nemu absolútne nesedia. Takže výsledok vnímam ako snahu osloviť publikum medzi cca 20 až 32 rokov, pretože dobre viem, že tomto veku by som dal Challengers čistú stovku a považoval by som film za extrémne cool. 70% (08.09.2024)

Príbeh je slušne povedané konina, ešte slušnejšie červená knižnica, ale volil by som skôr neslušnejšie slová (wtf posledných pár sekúnd), avšak úprimne ma to bavilo. Každý jeden z ústredného tria je magor, sú ale zahraní famózne a obsadení mladými sexy hercami, má to dravú kameru, šialený synťákový soundtrack a strašne ma bavila nechronologická štruktúra. (24.06.2024)

Že byli tihle dva v dobách dospívání nejlepší kamarádi, se při startu finále challengeru (okruh nižší kategorie turnajů) hned nedozvíme. Že oba zatraceně zajímá elektrizující divačka na tribuně, pochopíme hned. Čeká nás časový skok (a rozhodně nebude jediný), abychom si potvrdili, že se oba do někdejšího tenisového zázraku dokonale zabouchli. A zase po chvíli se utvrdíme, že blonďáček Art si šel díky svému zápalu a profesionálnímu přístupu krůček po krůčku za svým, zatímco živočišný Patrick měl hlavně velký talent, ale s pílí a disciplínou si nikdy moc nerozuměl. Zatímco první se druhořadým turnajem hodlá po několika špatných výsledcích nakopnout, druhý je bez peněz, zázemí a v posledních letech zřejmě bere cokoliv. Rivalita na kurtu a hlavně o náklonnost oné ženy v publiku. Tou je pochopitelně Zendaya a nutno zdůraznit, že je totálním magnetem nejen pro miliony sledujících duší na sociálních sítích. Ona a kamera, to je absolutní symbióza. Zejména díky ní na kurtu i mimo něj panuje neustálé napětí, celé je to dynamické, nápadité, osvěžující… výkladů může být nakonec víc, protože její motivy zůstávají krapet otevřené, kroky nejednoznačné (holt holky vždycky přitahovali hajzlíci). Luca Guadagnino je pak za kamerou suverénní, moc dobře věděl, kam umístit kameru, jak naložit s tou či onou scénou. Líbilo se mi, jak si pohrával s křehkým sebevědomím obou pánů. Každopádně každému z ústřední trojice se mohl (respektive měl) dostat hlouběji pod kůži, ostré koučce/manželce/milence nejvíc. Nicméně oceňuju divácky přívětivou (přehlednou) podobu, nápaditou kameru a tepavý elektronický soundtrack. A pochopitelně herce. (27.04.2024)

Být tenisová hvězda má svoje úskalí, tři přátelé mají značně pomíchané vztahy a hodnoty proč vlastně hrají tenis, pro co žijí. Nic není, jak se zdá, film má svoje úskalí jako časté retrospektivní postupy, ale nakonec vykreslí zajímavou mozaiku vztahů a přinese i nečekaný vývoj charakterů a dějové rozuzlení. Paradoxně po prvním shlédnutí budete asi prskat, ale když si pustíte film podruhé uvidíte v něm víc a pochopíte, o co rejžovi šlo. (05.10.2024)

Nejsem vyloženě fanoušek filmů se sportovní tematikou, Rivalové si mě ale dokázali získat díky svému příběhu, v jehož střebodu se nacházel dynamicky a plasticky ztvárněný milostný trojúhelník, jehož jednotlivé vrcholy mezi sebou živelně interagovaly rychlostí tenisového míčku. Chválím strukturu děje, kde byl rámec tvořen rozhodujícím zápasem, zatímco výplní bylo to, co k tomuto lítému mači vedlo. Vlastně se mi nakonec líbila i ona sportovní rovina filmu - rychlé záběry mezi tvářemi, odpaly míčku a raketami mě opravdu vtáhly do děje, dalo by se říct takřka na tenisový kurt. V neposlední řadě musím vyzdvihnout nepřeslechnutelný hudební doprovod, jehož elektronické tóny skvěle pasovaly do příběhu. (16.05.2024)