Kupujete ojetinu a chcete klidně spát? Není záruka jako záruka
Nejeden prodejce ojetých aut nabízí na své zboží záruku. Výluky z ní však mohou být tak rozsáhlé, že může jít spíš o vějičku na důvěřivce, než o skutečnou pojistku.
Kdykoliv člověk kupuje složitější věc z druhé ruky, ať jde o auto či nějaký jiný stroj, nikdy nemá jistotu stoprocentní spolehlivosti a mnohaletého fungování bez závad. Ostatně, ona pořádně neexistuje ani u nových aut či jiných výrobků – ale od toho jsou ty výrobky kryté zárukou.
Ojeté auto už většinou záruku od výrobce nemá. Jestliže se tedy záhy po koupi vyskytne nějaký problém, měli bychom reklamaci uplatňovat u prodávajícího. Důvodům k obavám je dost, protože člověk nikdy nemá stoprocentní jistotu, jak se k vozu choval předchozí majitel a jakou mu dopřával údržbu.
Všichni jsme navíc někdy slyšeli nějakou hororovou historku o autě z bazaru a neochotě uznat reklamaci, a tak se není co divit, že z nákupu ojetiny má leckdo strach. Zejména pokud autům příliš nerozumí a není zběhlý v tricích, které mohou nepoctiví prodejci používat. Proto může vzít zavděk zárukou, kterou řada prodejců nabízí.
Mezi zárukami jednotlivých poskytovatelů ovšem můžou být poměrně výrazné rozdíly, a to jak v tom, co záruka kryje a co je z ní vyloučeno. Právě zde se, lidově řečeno, dělí zrno od plev, resp. skutečně užitečná záruka od té, která je zárukou jen jako.
Podmínky záruk, někdy v tomto případě označovaných jako pojištění, bývají ke stažení na webech prodejců ojetých aut. Ne však vždy – u některých prodejců je třeba si říct o jejich zaslání e-mailem, a tak to chce trochu práce ještě před tím, než člověk může začít přemýšlet, kde ojetinu koupí.
Výluky na to nejpodstatnější
Specifické pro záruky na ojetá auta je také finanční limit plnění. Měl by však být přehledný a úměrný stáří vozu. V některých zárukách nacházíme limit 50 tisíc korun u motoru či převodovky, setkat se však lze i s případy, kdy je záruka omezena částkou 10 nebo 20 tisíc korun na jednu opravu. U vážných závad motoru, převodovky či elektroniky moderního vozu to nemusí stačit.
Logické je, že se záruky nevztahují na spotřební díly a běžné opotřebení. Seznam ze záruky vyjmutých dílů se ovšem rozhodně vyplatí přečíst. Kromě spojky, brzdového obložení nebo pneumatik k nim totiž v některých případech patří i tlumiče pérování. Přestože tlumiče u dnešních vozů nepatří k problematickým součástkám, apriorní snaha zbavit se odpovědnosti nedodá důvěru ani k prodejci, ani k nabízenému autu.
Dále se v podmínkách záruk často objevuje vyloučení poruch motoru zaviněných nevhodnými mazadly nebo karbonovými úsadami v motoru. Právě tohle je přitom jedním z největších strašáků u moderních ojetin a důvod, proč by mohlo mít smysl připlatit za lepší záruku – a ona záruka se na to nevztahuje. Setkat se lze i se zárukou na automatickou převodovku, ovšem s vyloučením mechatronické jednotky, která zpravidla selže nejčastěji.
Všeobecné podmínky mohou také vylučovat závady např. na infotainmentu. To je na pováženou u auta, kde přes obrazovku infotainmentu ovládáte skoro všechno včetně topení. Pokud tedy sháníte modernější auto, kde se složitostí techniky roste i riziko dražších závad na perifériích, nastudovat podrobně podmínky záruky se může vyplatit.
Ke standardním autobazarům nicméně existuje alternativa v podobě programů prověřených ojetin značkových dealerů. Zkoumali jsme tedy, jak to je se zárukami u nich. Řada automobilek na českém trhu nabízí tyto služby s jednotnými podmínkami v celé republice. U Volkswagenu je to Das Weltauto, u Renaultu Renew, u značek skupiny Stellantis zase Emil Frey Select. Největší českou sítí takových prodejců je Škoda Plus, do které je zapojena většina škodováckých dealerství.
Záruka, kterou zde poskytuje Volkswagen Financial Services, se nabízí se v několika variantách podle stáří vozidla i rozsahu krytí. Zahrnuje vše od motoru, turbodmychadla a palivové soustavy po jednotlivé díly klimatizace a komfortní elektroniky. U vozidel, která vstupují do záruky jako pětiletá či starší, se rozsah zúží na motor, převodovku a rozvodovku, i v takovém případě ale záruka kryje například zmiňovanou řídicí jednotku automatu.
Samozřejmě, i zde jsou nějaké podmínky a výluky. V kompletním znění jsou na webu programů, gros je, že kromě spotřebních dílů a běžného opotřebení je pochopitelně vyloučeno poškození nehodou, živlem či vandalem, anebo závady vzniklé kvůli nestandardnímu použití auta, např. pro závodní účely. Také k výlukám patří závady vzniklé kvůli tomu, že nebyly dodrženy pokyny výrobce v návodu k obsluze pro provoz vozidla, např. použití nevhodných maziv a spotřebního materiálu.
To na první pohled vypadá jen jako jinak formulované vyloučení vlivu mazadel a filtrů, ale je tu klíčový rozdíl. Záruka Škoda Plus se vztahuje jen na vozidla, u kterých byly dodrženy všechny pokyny výrobce v návodu k obsluze a mají doložitelnou servisní historii z autorizovaných servisů.
Ty v úkonech oprav a údržby postupují dle servisního manuálu výrobce, tedy mj. používají díly patřičné kvality a maziva i filtry správné specifikace. Těžko tak někdo může odmítnout plnění záruky s tvrzením, že u vozidla některý z majitelů zanedbal údržbu. Pokud v servisní historii něco důležitého chybí, vůz nemůže záruku Škoda Plus dostat.
Naopak u toho, který ji dostane, je hrazena veškerá práce spojená s opravou. Na ceně dílů je od proběhu 100 tisíc kilometrů určitá spoluúčast. Ještě ve 140 tisících však pojišťovna hradí tří pětiny ceny dílu. Po uplynutí osmi let stáří a 200 tisíc najetých kilometrů se účast pojišťovny snižuje na 50 tisíc korun za opravu, což stále není zanedbatelná částka.
Ne každé auto je dokonalé
Kde se berou ojetá auta v programech automobilek? Často pochází z operativních leasingů, anebo to třeba jsou vozy, které autorizovaní prodejci vykoupili na protiúčet. Obecně to nebývají auta v nejlevnějších kategoriích; právě Škoda Plus má z bezmála devíti tisíc nabízených aut jen 50 s cenovkou do 50 tisíc korun. U Das Weltauto je to podobné, z necelých pěti tisíc aut stojí méně než 50 tisíc korun jen 33.
Auta vykoupená na protiúčet ovšem nemusí vždy plnit podmínky pro zařazení do programu Škoda Plus či obdobného. To se týká třeba těch aut, která jsou z dovozu a není k nim možné doložit historii, nebo jsou příliš stará či mají najeto příliš mnoho kilometrů.
Samozřejmě stejně jako u každého jiného dobrovolného pojištění můžete platit pojistné a nikdy nepotřebovat plnění, ale to je ta lepší varianta. Rozhodně ve srovnání se situací, kdy nad tím mávnete rukou, ušetříte pár tisíc a během chvíle dojde k problému, který by záruka či pojištění kryly.
Čím dražší auto, tím víc se záruka – stejně jako např. důkladné prověření auta odborníkem před nákupem, byť za několik tisíc korun – může vyplatit. Zejména s tím, jak jsou nová auta čím dál složitější a jejich opravy čím dál dražší nejen kvůli potřebě specializovaného vybavení.
