LCaØ 124, è. 5-6, kvìten-èerven

JURSÍK, HOLEC, BRANT, NECKÁØ: Biologie a regulace dalších významných plevelù Èeské republiky BIOLOGIE A REGULACE DALŠÍCH VÝZNAMNÝCH PLEVELÙ ÈESKÉ REPUBLIKY Pampelišky sekce Ruderalia (Taraxacum sect. Ruderalia) BIOLOGY AND CONTROL OF ANOTHER IMPORTANT WEEDS OF THE CZECH REPUBLIC: DANDELION (TARAXACUM SECT. RUDERALIA) Miroslav Jursík, Josef Holec, Václav Brant, Karel Neckáø – Èeská zemìdìlská univerzita v Praze Døíve bìžnì používaný název pampeliška lékaøská (Taraxacum officinale WIGG.) by dnes již nemìl být uvádìn. Pøijmeme-li podrobnìjší dìlení rodu Taraxacum (1), zjistíme, že rostliny, popsané jako T. officinalis, se v podmínkách støední Evropy nevyskytují (rostou pouze v severní èásti kontinentu). I když v následujícím textu budeme pro zjednodušení používat termíny „pampeliška“ èi „pampelišky“, vždy se jedná o sekci Ruderalia (Taraxacum sect. Ruderalia KIRCHNER, R. ØLLGAARD et ŠTÌPÁNEK). V rámci této sekce je pak rozlišováno znaèné množství druhù, na našem území jich pravdìpodobnì roste kolem 250. Z pohledu biologie a možností regulace je však vcelku zbyteèné mezi nimi rozlišovat (vzhledem k nedostupnosti spolehlivých klíèù je to dokonce nemožné). Urèité zmìny mùžeme zaznamenat i v pøípadì èeského názvu celého rodu. Dlouho byl v èeštinì preferován název smetánka a jako pampeliška byl oznaèován rod Leontodon (dnes máchelka). Již od konce 80. let 20. století je však, coby správné, pøijímáno pojmenování rodu Taraxacum jako pampeliška, s tím že oznaèení smetánka je dnes uvádìno jako možné (ale nepreferované) synonymum. Pampeliška je vytrvalý plevel náležející do èeledi hvìzdnicovitých (Asteraceae) – v pøípadì užšího pojetí èeledí pak mezi èekankovité (Cichoriaceae). V pùdì zakoøeòuje jednoduchým až vìtveným kùlovým koøenem dosahujícím tloušky až 3 cm, který zasahuje až do podornièních vrstev (nìkdy až do hloubky 50 cm). V prvním roce vyrùstá z nažek pouze bohatá listová rùžice s listy rùzných tvarù (obr. 1.). V obrysu jsou listy obvejèité až obvejèitì kopinaté, obvykle hluboce kracovitì laloènaté až vykrajovanì zubaté. V dalších letech vytváøí každá listová rùžice nìkolik pøímých až mírnì zakøivených, dutých, bezlistých stvolù, 4 až 60 cm vysokých, ukonèených jediným velkým kvìtním úborem (prùmìr úborù 2,5 až 5 cm). Stvoly jsou lysé až slabì vlnaté. V úboru (obr. 2.) jsou pouze zlatožluté až svìtle žluté kvìty s jazykovitými korunami (2). Pøi poranìní všech nadzemních i podzemních orgánù dochází k výronu bílého latexového mléka, které obsahuje inulín. Obr. 1. Pøízemní rùžice listù pampelišky Obr. 2. Detail kvetoucího úboru LCaØ 124, è. 5-6, kvìten-èerven 2008 Pùvod, rozšíøení a požadavky na stanovištì Pampeliška je domácí v Evropì a v Asii. Zavleèena byla do Severní Ameriky a do Austrálie. Jako plevel se uplatòuje ve více než 60 zemích, pøedevším v mírném pásmu (až do nadmoøské výšky 3 660 m n.m.), zasahuje však i do arktických oblastí (3). U nás se hojnì vyskytuje ve všech výrobních oblastech. Roste pøedevším na loukách, pastvinách, mezích, úhorech, ale i na nezemìdìlské pùdì, odkud zapleveluje na znaèné vzdálenosti pole, zahrady a ostatní kultury. Jedná se o druh velmi hojný na ladem ležících polích, stejnì tak i v porostech víceletých pícnin, které jsou proøídlé (pøedevším v pøípadì, že jsou na stanovišti déle než doporuèený poèet užitkových let). Preferuje stanovištì dobøe zásobená živinami (pøedevším dusíkem) a vodou (zavlažované porosty). Vyhovuje jí èasté seèení, které pøispívá k rychlému rozvoji tohoto plevele v pícninách, ale také v okrasných a sportovních trávnících (obr. 3.). 165 LISTY CUKROVARNICKÉ a ØEPAØSKÉ Obr. 3. Èasté seèení èi mulèování pøispívá k rozvoji pampelišky na všech typech travních porostù náøadím, komposty, hnojem aj. V pùdì vydrží nažky životné jen asi tøi roky (4). Rùst, konkurenèní schopnost a škodlivost Produkce semen a jejich vlastnosti Pampeliška je krátkodenní rostlina, kvetení proto probíhá pøedevším brzy z jara – v dubnu a kvìtnu, jednotlivì však mùže kvést bìhem celé vegetace, tedy i v období dlouhého dne. V teplejších oblastech mírného pásma kvete celoroènì. Plodem jsou ochmýøené nažky, 2,5 až 3,5 mm dlouhé, dlouze klínovitého tvaru, na pøíèném øezu kosoètvereèné. Nažky mají podélné žebrování, které je v horní polovinì nažky zubaté. V úboru je 100 až 300 kvìtù a dozrává až 150 nažek (obr. 4.). Jedna rostlina mùže v prùbìhu vegetace vytvoøit až nìkolik tisíc nažek. Nažky mohou vznikat i v pøípadì, že nedojde k opylení (partenogeneze), pyl pampelišky je totiž èasto sterilní, èi neschopný tvoøit pylovou láèku (3). Dormance nažek pampelišky je minimální a nažky vykazují ihned po dozrání vysokou klíèivost (90 %), nedostateènì dozralé nažky však klíèí jen asi z 20 % (4). Nažky jsou pozitivnì fotoblastické (vyžadují pøi klíèení svìtelné záøení). Snížený obsah kyslíku v pùdì klíèivost nažek neovlivòuje (5). Dle našich pozorování klíèí nažky velmi dobøe ve velmi širokém teplotním rozsahu: 10 až 25 oC (tab. I.), také energie klíèení je pøi tìchto teplotách pomìrnì velká (obr. 5.). Podle LETCHAMA o A GOSSELINA (6) se však pøi teplotách okolo 10 C klíèivost výraznì snižuje. K nedostatku vody pøi klíèení jsou nažky podle našich experimentù relativnì odolné, pøièemž prùkazné snížení klíèivosti jsme zaznamenali až pøi –0,5 MPa vodního potenciálu ; (tab. I.), naopak BOYD A VAN ACKER (5) zaznamenali vyšší citlivost nažek k nedostatku vody pøi klíèení. Pampeliška vzchází v polních podmínkách nejlépe z povrchu pùdy (pozitivní fotoblasticita) nebo z hloubky do 1 cm, naopak z hloubek vìtších než 4 cm není schopná vzejít (4). Vzcházet mùže v prùbìhu celého roku, pøedevším však na podzim a na jaøe (obr. 6.). Nažky jsou rozšiøovány vìtrem, vodou (chmýr slouží jako plovací zaøízení) a zvíøaty (chmýr se zachycuje na srst zvíøat) na velké vzdálenosti. Nažky se mohou rovnìž šíøit osivem, pùdou, 166 Vegetativní rozmnožování segmenty koøenù je oproti ostatním typickým vytrvalým plevelùm ménì intenzivní, jedná se pouze o obrùstání (regeneraci) koøenových segmentù vzniklých narušením koøenového systému zpracováním pùdy (obr. 7.) a dalšími mechanickými zásahy. Koøenové segmenty dlouhé alespoò 2,5 cm mohou totiž snadno vytváøet ve vlhké pùdì nové rostliny (7). Intenzita obrùstání je odvislá od termínu podøezání (zpracování pùdy), brzy z jara (do poloviny kvìtna) je intenzita obrùstání nízká (do 10 %), v prùbìhu èervna a èervence se intenzita obrùstání výraznì zvyšuje (až 100 %), následnì dochází, v závislosti na vlhkosti pùdy, ke snížené regeneraèní schopnosti (3 až 20 %). Neregenerující koøeny vytváøí èasto závaly a pupeny, pøežívají v pùdì a vytváøí nové rostliny až v pøíhodnìjších vláhových podmínkách (8). Z jednoho koøenového segmentu mohou vzniknout 1 až 4 listové rùžice (3). Kvìtonosné stvoly se na rostlinách vzniklých z odøíznutých koøenù vytváøejí obvykle až v následujícím roce. Pampeliška je v souèasnosti jedním z nejrozšíøenìjších a také nejnebezpeènìjších plevelù víceletých pícnin, luk, pastvin, ale také trávníkù a okrasných výsadeb. Svým velmi èasným a rychlým rozvojem potlaèuje pøedevším na jaøe mladé rostliny pícnin, následnì z porostù v dùsledku zastínìní ustupuje. Po seèi listové rùžice opìt obrùstají a vzcházejí rovnìž noví klíèenci. Zaplevelení pampeliškou ve vytrvalých pícninách se proto v každém užitkovém roce zvyšuje. Vyšší frekvence seèí (tøikrát za rok) vede k vyššímu zaplevelení pícnin pìstovaných na orné pùdì pampeliškou ve srovnání s porosty seèenými nebo mulèovanými dvakrát nebo jednou za rok (9), což je podle autora zapøíèinìno nižším zastínìním rostlin pampelišky v èastìji seèených porostech. Vedle vysoké konkurenèní schopnosti vyluèuje pampeliška lékaøská do pùdy také alleopaticky pùsobící látky, které snižují klíèivost a poèáteèní rùst vìtšiny kulturních trav (10). Na orné pùdì, kde se provádí podzimní orba, se pampeliška nedokáže výraznìji prosadit, pakliže se objeví, jde vìtšinou o pozemky s obilninou vysetou po intenzivnì zaplevelené víceleté pícninì nebo travní porost. Na pozemcích, na kterých se dlouhodobì uplatòují minimalizaèní technologie zpracování pùdy, však mùže být zaplevelení pampeliškou lékaøskou problematiètìjší. Zde se nejèastìji jedná o plochy, na kterých se uplatòuje pøímý výsev do nezpracované pùdy (obr. 8.). Pampeliška je pomìrnì odolnou vùèi mrazu. Mírné zimy pøeèkávají celé listové rùžice, které na jaøe pokraèují v rùstu a tvorbì generativních orgánù. Velmi chladné zimy pøežívají pouze dormantní koøeny s dostatkem zásobních látek, které na jaøe vytváøí nové listové rùžice (3). Pampeliška je obecnì velmi známou bylinou, která má vedle negativního pùsobení jako plevel, také široké hospodáøské vy- LCaØ 124, è. 5-6, kvìten-èerven 2008 JURSÍK, HOLEC, BRANT, NECKÁØ: Biologie a regulace dalších významných plevelù Èeské republiky užití. Poskytuje vèelám vydatnou èasnì jarní a letní pastvu, je sbírána jako léèivka, kvìty se používají pro výrobu sirupù a vína, z listù se dìlají v anglosaských zemích saláty, z koøenù se dìlávala bìhem druhé svìtové války kávová náhražka, aj. Mladé rostliny pampelišky obsažené v èerstvé píci jsou chutným krmivem témìø všech hospodáøských zvíøat, pøi procesu sušení píce však dochází pøi jejím obracení k rozdrolení listù a následnì ke ztrátì této biomasy pøi sbìru. Obr. 4. Dozrále úbory pampelišky nesou ochmýøené nažky, které se vìtrem šíøí na velké vzdálenosti Regulace Na oratelných loukách a na zaplevelených polích (vysoký podíl víceletých pícnin v osevním postupu) postaèuje k regulaci pampelišky orba s následným ošetøením vzcházejících rostlin úèinným herbicidem. V pøípadì delšího meziporostního období je možné použít listových neselektivních herbicidù (glyphosate), pokud je však nový porost (obvykle obilnina) zakládána krátce po zaorání pícniny èi louky, je vhodnìjší k regulaci pampelišky použít listové systemicky pùsobící herbicidy, z nichž nejvyšší úèinnost vykazují rùstové herbicidy (clopyralid, 2,4-D, atd.). V okrasných trávnicích je nejlépe potlaèována pøípravky s úèinnou látkou clopyralid, pøièemž pro dosažení vyšší úèinnosti lze použít vyšší dávku (0,5 l/ha pøípravku Lontrel). Z nepøímých metod ochrany jsou vhodná taková opatøení, která zvyšují hustotu porostu (nesnáší zastínìní) a souèasnì zajišují jeho dobrý zdravotní stav. Vysoce efektivní nechemický zpùsob regulace pampelišky je zaorání (hloubka orby 10 až 15 cm) zaplevelených pícních a travních porostù v kvìtnu, tj. v dobì, kdy jsou zásobní látky v koøenech vyèerpány tvorbou kvìtù, což vede k jejich vysoké mortalitì resp. k malé regeneraci, která se projevuje tvorbou velmi slabých listových rùžic (4). Obr. 5. Energie klíèení nažek pampelišky pøi teplotì 10, 15 a 20 oC; kolmice na osu x dokumentují dobu potøebnou k vyklíèení 50 % z celkového poètu vyklíèených nažek Pøíbuzné druhy Vzhledem k výše zmínìným zvláštnostem rozmnožování pampelišek a následnému rùznému taxonomickému pojetí došlo k postupnému vývoji poètu rozlišovaných druhù. Zatímco na poèátku 20. století bylo z našeho území popisováno 5 druhù (11), na konci dvacátých let 7 (12), stejný poèet byl rozlišován i v letech padesátých (13). Koncem 80. let už se tento poèet zvýšil na 36 (14) a souèasná literatura (1) již z ÈR uvádí 57 druhù ostatních sekcí plus 100 identifikovaných a dalších 150 ještì pøedpokládaných druhù sekce Ruderalia. Kromì pampelišek se na polích mùžeme pomìrnì èasto setkat se zástupci rodu škarda (Crepis). Zøejmì nejhojnìjší je škarda dvouletá (C. biennis), která vytváøí pøízemní rùžici po- Tab. I. Klíèivost nažek pampelišky v závislosti na teplotì a dostupnosti vody – hodnotì vodního potenciálu; (statistické vyhodnocení bylo provedeno analýzou variance, = = 0,05, odlišné indexy dokumentují prùkaznì odlišné hodnoty) LCaØ 124, è. 5-6, kvìten-èerven 2008 167 LISTY CUKROVARNICKÉ a ØEPAØSKÉ Souhrn Obr. 6. Klíèní rostlina pampelišky Pampeliška preferuje stanovištì dobøe zásobená živinami a vodou. Vyhovuje jí èasté seèení, které pøispívá k rychlému rozvoji tohoto plevele v pícninách, ale také v okrasných a sportovních trávnících. Nažky velmi dobøe klíèí ve velmi širokém teplotním rozsahu: 10 až 25 oC. K nedostatku vody pøi klíèení jsou nažky relativnì odolné, pøièemž prùkazné snížení klíèivosti jsme zaznamenali až pøi –0,5 MPa vodního potenciálu. Pampeliška vzchází v polních podmínkách nejlépe z povrchu pùdy (pozitivní fotoblasticita) nebo z hloubky do 1 cm. Vzcházet mùže bìhem celé vegetace, pøedevším však na podzim a na jaøe. Vegetativní rozmnožování segmenty koøenù je oproti ostatním typickým vytrvalým plevelùm ménì intenzivní, jedná se pouze o obrùstání koøenových segmentù vzniklých zpracováním pùdy. Na orné pùdì, kde se provádí podzimní orba, se pampeliška nedokáže výraznìji prosadit, objeví-li se, pak vìtšinou v obilninì vyseté po intenzivnì zaplevelené víceleté pícninì nebo v travním porostu. Na pozemcích, na kterých se dlouhodobì uplatòují minimalizaèní technologie zpracování pùdy, však mùže být zaplevelení pampeliškou problematiètìjší. Velmi vysokou úèinnost na pampelišku lékaøskou vykazují pøedevším rùstové herbicidy (clopyralid, 2,4-D, atd.). Tato práce vznikla za podpory projektu MSM 6046070901 a NAZV QH71254. mìrnì úzkých listù, ze které druhým rokem vyrùstá obvykle nìkolik lodyh, nesoucí úbory. Roste pøedevším na lukách, mezích, v proøídlých víceletých pícninách. Z dalších druhù škard se na zemìdìlské pùdì vyskytuje škarda vláskovitá (C. capilaris) a škarda smrdutá (C. foetida). Literatura 1. KUBÁT K. ET AL. [eds.]: Klíè ke kvìtenì Èeské republiky. Academia, Praha, 2002. JURSÍK, HOLEC, BRANT, NECKÁØ: Biologie a regulace dalších významných plevelù Èeské republiky 2. SOUKUP J. ET AL.: Elektronický atlas plevelù – Herba, ÈZU Praha, 2002, [on-line] http://www.jvsystem.net/app19/ Welcome.aspx 3. ANDERSON W. P.: Perennial weeds: characteristics and identification of selected herbaceous species. Iowa State University Press, Iowa, 1999. 4. DEYL M.: Plevele polí a zahrad. Nakladatelství Èeskoslovenské akademie vìd, Praha, 1964. 5. BOYD N., VAN ACKER R.: Seed germination of common weed species as affected by oxygen concentration, light, and osmotic potential. Weed Science, 52, 2004 (4), s. 589–596. 6. LETCHAMO W., GOSSELIN A.: Light, temperature and duration of storage govern the germination and emergence of Taraxacum officinale seed. Journal of Horticultural Science, 71, 1996 (3), s. 373–377. 7. MITTICH L. W.: Common dandelion-the lion’s tooth. Weed technology, 3, 1989, s. 537–539. 8. KOTT S. A.: Biologièeskije osobennosti sornych rastìnij i borba s zasorjennosu poèvy. Moskva, 1947. 9. BRANT V.: Zaplevelení pícních porostù na pùdách uvádìných do klidu. Disertaèní práce, ÈZU v Praze, Praha, 2003. 10. GYENES V., BERES I.: The allelopathic potential of common dandelion (Taraxacum officinale WEB.). Journal of Plant Diseases and Protection, 2002 (Spec. issue 20), s. 471–478. 11. POLÍVKA F.: Názorná kvìtena zemí koruny èeské – III – Rostliny srostlopláteèné (Sympetalae). R. Promberger, Olomouc, 1901. 12. POLÍVKA F., DOMIN K., PODPÌRA J.: Klíè k úplné kvìtenì È.S.R. R. Promberger, Olomouc, 1928. 13. DOSTÁL J.: Kvìtena ÈSR. Pøírodovìdecké nakladatelství, Praha, 1950. 14. DOSTÁL J: Nová kvìtena ÈSSR. Academia, Praha, 1989. Obr. 7. Velmi silné zaplevelení vojtìšky pampeliškou ve 4. užitkovém roce Obr. 8. Založení porostu pšenice ozimé pøímým setím do nezpracované pùdy vytváøí prostor pro uplatnìní pampelišky i na ménì zaplevelených pozemcích Jursík M., Holec J., Brant V., Neckáø K.: Biology and control of another important weeds of the Czech Republic: Dandelion (Taraxacum sect. Ruderalia) Dandelion prefers locations with efficient water and nutrient content in the soil. Frequent cutting of the biomass leads to rapid increase of dandelion presence in perennial fodder crops as well as in ornamental and sport lawns. Achenes germinate very well in wide range of temperatures from 10 to 25 oC. This species is relatively tolerant to water stress during germination, significant decrease of germination rate was observed as low as by –0,5 MPa of water potential. Under field conditions, dandelion emerges at best from the soil surface (achenes are positively photoblastic) or from the depth 1 cm. The emergence can occur all through the vegetation period, even if the highest rate of emergence can be found in autumn and than in the spring. Vegetative spread by roots is less important (compare to other perennial weed species) only regeneration of root fragments occurs after the tillage. Dandelion can not act as a noxious weer on arable land with intensive deep autumn ploughing, but in case that cereal stand was established on field with seriously weeded perennial fodder crop as a forecrop. The weedines caused by dandelion can be more severe on fields, where conservation tillage is practiced for a longer time. Management of this weed species can be done using effective herbicides. High efficacy show especially growth herbicides (clopyralid, 2,4-D, etc.). Key words: Dandelion, Taraxacum sect. Ruderalia, weed biology, herbicide, weed control. LCaØ 124, è. 5-6, kvìten-èerven 2008 Kontaktní adresa – Contact address: Ing. Miroslav Jursík, Ph. D., Èeská zemìdìlská univerzita, Fakulta agrobiologie, potravinových a pøírodních zdrojù, Katedra agroekologie a biometeorologie, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 Suchdol, Èeská republika, e-mail: [email protected] 169