Jen tři fotbalisté ze současné ankety TOP 50 nejlepších teenagerů Česka působí v zahraničí. O talentované jedince z tuzemska není zájem. Proč? Jednoduše řečeno, v zahraničí mají k výchově správné noty. Znají cestu. „My nemáme ujasněné, jaké hráče chceme vychovat. Ve vytvoření srozumitelného konceptu je Evropa daleko dál,“ soudí Václav Jílek, trenér reprezentačního výběru do osmnácti let.
Přestat upřednostňovat výsledky nad individuálním rozvojem hráčů, chtít vychovat maximálně kvalitní jedince s dovednostmi pro evropskou úroveň. Změnit myšlení je zásadním úkolem českého fotbalu v mládežnických kategoriích. Pak bude líp. „My trenéři musíme mít vyšší nároky, my musíme po hráčích šlapat. Nás nesmí zajímat v první řadě, zda budeme úspěšní jako tým. Musíme vychovávat konkurenceschopné hráče,“ sype ze sebe Václav Jílek, bývalý kouč Sparty, či Olomouce.
Mladých hráčů v zahraničí silně ubylo, trend vypadá nezastavitelně. Čím to je?
„Nechci se stylizovat do role mentora českého mládežnického fotbalu, jsem u osmnáctky jen krátce, abych si utvořil celkový obraz. Nicméně jsem přemýšlel, i na základě mé poslední přímé zkušenosti na stáži v Eindhovenu, kde může být zakopaný pes. Člověk totiž vidí, jakým způsobem klub přistupuje k tréninkovému procesu, respektive samotné výchově. Náš problém bude v tom, že v klubech nemáme dostatečně definovanou cestu, ani produkt samotný. Nemáme ujasněné, jaké hráče chceme vychovat. Ve vytvoření srozumitelného konceptu je Evropa daleko dál. V minulých dobách nebyl kladen takový důraz na mládež. Dnes každý klub ve světě, i top týmy, které díky finančnímu zázemí nepotřebují tolik vychovávat, mají nesmírně kvalitní akademie. Čili i kluby v absolutním topu umí žít z vlastních odchovanců. Příkladem je Benfica, Eindhoven, CZ Bělehrad a další. Snaží se vychovávat špičkové mladé hráče, které mohou zpeněžit. V jejich očích je to daleko důležitější, než momentálně u nás. Viděl jsem to v Eindhovenu. Oni mají přesnou definici toho, jako by hráč měl vypadat a co by měl umět. A po tom jdou. My pořád žijeme v době, kdy spíš upřednostňujeme týmový výsledek. V tomto směru nám ujel vlak. Proto nestačíme v přímé konfrontaci, proto nemáme mladé kluky v zahraničí, jelikož nesplňují nejvyšší nároky.“
Nesplňují požadavky vyspělé Evropy. To nezní optimisticky. Kdo ve světě nastavuje metodiku hráčského rozvoje. Je to federace, nebo samotné kluby?
„Zastřešené to je svazy, určitě do procesu vstupují, byť neznám detaily. Kluby pak pracují v rámci vlastního systému, vlastní koncepce. Měl jsem možnost nakouknout trochu do kuchyně, když kolegové byli na Benfice, v Seville, já nyní v Eindhovenu. Všude máte jasně definováno, co by měl hráč umět a jakým způsobem k tomu dojít. Dnes se jde po dovednostech, po technických a rychlostních schopnostech. Oni přesně vědí, jak by měl konečný produkt vypadat. Byl jsem až zaskočený tím, že když to hráč nesplňuje, dostane šanci měsíc dva, aby vnitřně nastavenou normu splnil. Pokud se mu to nepovede, další čas s ním neztrácejí. Místo toho topují další a další hráče, jelikož jejich prioritou je vychovat maximálně kvalitního jedince. Kdežto my spíše průměrujeme. Venku si připravují v rámci dané herní pozice nadstandard. To u nás není.“
Čili špatně o výchově uvnitř fotbalu přemýšlíme. Je to tak?
„Podívejte, respektuju všechny mládežnické trenéry. Doba je fakt složitá. Nevím, jak se zmenšila základna za posledních deset let, ale mám zkušenosti z menších klubů, a je zřejmé, že
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
