Benešovi dekreti

Benešovi dekreti
	Dekreti predsjednika Republike; Ustavni dekreti predsjednika Republike
	Edvard Beneš, predsjednik Čehoslovačke
Osnovne informacije
Država	Čehoslovačka
Tip	dekreti
Grana prava	ustavno pravo; upravno pravo; građansko pravo; statusno pravo
Jezici	češki, slovački
Prihvaćanje i stupanje na snagu
Predlagatelj	Predsjednik (Edvard Beneš); Vlada Čehoslovačke
Legislatura	Narodna skupština
Donošenje	21. srpnja 1940. – 27. listopada 1945.
Stupanje na snagu	6. ožujka 1946.

Dekreti predsjednika Republike (češ.: Dekrety presidenta republiky; slov.: Dekréty prezidenta republiky) i Ustavni dekreti predsjednika Republike (češ.: Ústavní dekrety presidenta republiky; slov.: Ústavné dekréty prezidenta republiky), poznatiji pod skupnim nazivom Benešovi dekreti, skupina su zakona koje je Čehoslovačka vlada u izgnanstvu izradila tijekom Drugoga svjetskog rata, kada čehoslovački parlament nije zasjedao. Dekrete je u razdoblju od 21. srpnja 1940. do 27. listopada 1945. izdao predsjednik Edvard Beneš, a retroaktivno ih je, 6. ožujka 1945., ratificirala prijelazna Narodna skupština Čehoslovačke.

Dekreti su se bavili različitim vidovima obnove Čehoslovačke i njezinoga pravnog sustava, denacifikacijom i obnovom zemlje. U novinarstvu i političkoj povijesti, pojam "Benešovi dekreti" ima nešto uže značenje i odnosi se samo na one dekrete koji su se ticali statusa Nijemaca i Mađara u poslijeratnoj Čehoslovačkoj, odnosno koji su služili kao pravna osnova za protjerivanje Nijemaca iz Čehoslovačke. Kao rezultat tih dekreta, mnogi Nijemci i Mađari koji su se nastanili u Čehoslovačkoj prije ili tijekom rata izgubili su državljanstvo i imovinu, a neki su i umrli tijekom procesa protjerivanja koji je proveden krajem 1940-ih godina. Benešovi dekreti imali su različito teritorijalno važenje tako da su se neki primjenjivali samo u Bohemiji i Moravskoj, dok su dekreti Slovačkog nacionalnog vijeća vrijedili za Slovačku.

Ovi dekreti i danas ostaju kontroverzna politička tema i u Češkoj i u Slovačkoj.

Pregled

Jan Šrámek, premijer Čehoslovačke vlade u izgnanstvu

Edvard Beneš je 1935. godine imenovan predsjednikom Čehoslovačke, međutim nakon Münchenskog sporazuma 1938. godine je pod njemačkim pritiskom podnio ostavku. Nakon njemačke okupacije 1939. godine, Beneš i njegovi suradnici bježe u Francusku, gdje 1939. godine formiraju Komitet narodnog oslobođenja Čehoslovačke. Primarni cilj Komiteta bilo je formiranje čehoslovačke vojske u Francuskoj. Nakon pada Francuske, Beneš i Komitet sele se u London, gdje je potonji priznat kao Čehoslovačka vlada u izgnanstvu. Vladu su 1940. godine priznali Britanci, a sljedeće godine i Sovjetski Savez i Sjedinjene Američke Države.^[1]

Beneš se, pod argumentom da je ostavka iz 1938. bila dana pod prisilom, vratio na mjesto predsjednika, a pomoć u državničkim poslovima pružale su mu vlada u izgnanstvu i državno vijeće. Godine 1942., vlada je usvojila uredbu prema kojoj bi Beneš zadržao mjesto predsjednika sve do organiziranja novih izbora.^[1]

Iako je Beneš samostalno izdao Dekret br. 1/1940 (o formiranju vlade), sve ostale dekrete predlagala je vlada uz supotpis premijera i resornog ministra, a prema odredbama čehoslovačkog ustava iz 1920. godine. Svi dekreti kasnije su prošli parlamentarnu ratifikaciju u Narodnoj skupštini.^[1] Počevši od 1. rujna 1944. godine, nakon Slovačkog nacionalnog ustanka, Slovačko nacionalno vijeće držalo je izvršnu vlast u Slovačkoj, što je dovelo do diferenciranja zakonskih akata; predsjednički dekreti su od tog trenutka važili za Slovačku samo ako su imali izričitu suglasnost SNV-a.

Dana 4. ožujka 1945., u slovačkim Košicama, koje je netom oslobodila Crvena armija, formirana je nova čehoslovačka vlada na čelu s Narodnim frontom, ali uz izraženu dominaciju Komunističke partije Čehoslovačke. Benešove ovlasti donošenja dekreta na prijedlog vlade ostale su do 27. listopada 1945., kada je formirana prijelazna Narodna skupština.^[1]

Doneseni dekreti mogu se podijeliti prema sljedećim kriterijima:

Vrsta akta^[1]
- Ustavni dekreti
- Dekreti

Donositelj^[1]
- Dekreti koje je vlada u izgnanstvu donijela prije 4. ožujka 1945.
- Dekreti koje je donijela vlada u oslobođenoj Čehoslovačkoj nakon 4. ožujka 1945.

Teritorijalno važenje^[1]
- Dekreti koji se tiču prijelazne vlade
- Dekreti s važenjem na cijelom teritoriju Čehoslovačke
- Dekreti s važenjem na teritoriju Bohemije i Moravske-Šleske

Pravna problematika
- Dekreti o upravi
- Dekreti o retribuciji
- Dekreti o reparacijama
- Dekreti o nacionalizaciji

Iako Ustav iz 1920. godine nije regulirao pravni status dekreta, čehoslovačke ratne i poslijeratne vlasti smatrali su ih apsolutno nužnima. Nakon što ih je prijelazna Narodna skupština ratificirala, oni su postali obvezujući zakoni s retroaktivnim djelovanjem, a čiji je cilj bio održavanje čehoslovačkog pravnog poretka za vrijeme okupacije.^[1] Kasnije vlasti ukinule su većinu dekreta, dok je ostatak prestao važiti silom zakona.^[1]

Popis dekreta

Napomena: Ovaj popis sadrži samo one dekrete koji su objavljeni u službenom Zborniku zakona Čehoslovačke (ZZČS)

Broj akta	Naziv	Problematika	Sadržaj	Status	Bilješke
1/1945	Ustavni dekret predsjednika o novoj organizaciji vlade i ministarstava u prijelaznom periodu	Uprava	Uspostava vlade i ministarstava	Ukinut (Zakon br. 133/1970 ZZČS)
3/1945	Dekret predsjednika o izmjenama i dopunama nekih odredaba vojnog kaznenog zakona i zakona o obrani	Uprava		Ukinut (Zakon br. 85/1950 ZZČS)
5/1945	Dekret predsjednika o nevaljanosti nekih transakcija vezanih uz stvarna prava od trenutka gubitka slobode i o nacionalizaciji imovine Nijemaca, Mađara, izdajica, kolaboratora i nekih organizacija i udruga	Reparacije Retribucija	Nevaljanost bilo kakvih transakcija s nekretninama nakon 29. rujna 1938. zbog prisile zbog okupacije ili kao posljedica nacionalnog, rasnog ili političkog progona te povratak nekretnina izvornim vlasnicima Uspostava nacionalne uprave za tvornice i poduzeća u vlasništvu "nepouzdanih osoba" (i.e. onih koji su se na popisu iz 1929. deklarirali kao Nijemci i Mađari te izdajica)	Zastario
8/1945	Dekret predsjednika o darovanju nekretnine Savezu Sovjetskih Socijalističkih Republika u znak zahvalnosti	Uprava	Darovanje nekretnine sovjetskoj ambasadi	Zastario	Sukladno konferenciji u Jalti, većinu Čehoslovačke je oslobodila je Crvena armija 1945. godine
12/1945	Dekret predsjednika o konfiskaciji i ubrzanoj dodjeli poljoprivrednog zemljišta Nijemaca, Mađara, izdajica i neprijatelja čeških i slovačkih naroda	Retribucija	Konfisciranje poljoprivrednih zemljišta u vlasništvu: Nijemaca i Mađara, neovisno o državljanstvu, uz iznimku onih koji su se aktivno borili za očuvanje i oslobođenje domovine izdajica i državnih neprijatelja, neovisno o nacionalnosti i državljanstvu poduzeća koja su pomagala njemačkom ratnom cilju ili ostalim fašističkim i nacističkim ciljevima	Zastario
16/1945	Dekret predsjednika o kažnjavanju nacističkih zločinaca, izdajica i njihovih pomagača te izvanrednim narodnim sudovima	Reparacije	Osim uvođenja strožih sankcija za zločine počinjene nakon 21. svibnja 1938. (primjerice, smrtna kazna za službu u neprijateljskoj vojsci u slučaju otegotnih okolnosti, u odnosu na doživotni zatvor za isto kazneno djelo prema zakonu iz 1923.), dekret je kriminalizirao i nova ponašanja: članstvo u SS-u, Rodobrani, Szabadcsapatoku ili sličnim organizacijama (5–20 godina zatvora ili doživotni zatvor u slučaju otegotnih okolnosti) propagiranje fašizma ili nacizma (5–20 godina zatvora, doživotni zatvor ili smrtna kazna u slučaju otegotnih okolnosti) članstvo u NSDAP-u, SdP-u, Vlajki, Hlinkovoj gardi, Svatoplukovoj gardi ili sličnim organizacijama (5–20 godina zatvora) špijuniranje za njemačke vlasti (od 5 godina zatvora do obvezne smrtne kazne ako su te informacije dovele do smrti osobe u pitanju) Uspostava izvanrednih sudova koji bi odlučivali u vijeću kojim predsjedava profesionalni sudac, a čine ga još četiri suca-porotnika. Na odluke ovog suda nije postojala mogućnost žalbe. Smrtna kazna određena od ovog suda morala se izvršiti u roku od 2 sata od izricanja presude ili u roku od 24 sata, ako se ista morala izvršiti javno.	Ukinut (Zakon br. 33/1948 ZZČS)
17/1945	Dekret predsjednika o Narodnom sudu	Reparacije	Narodni sud je vodio procese protiv dužnosnika Protektorata za kaznena djela prema dekretu br. 16/1945 u vijećima sastavljenim od sedam osoba. Na odluke ovog suda nije postojala mogućnost žalbe. Smrtna kazna određena od ovog suda morala se izvršiti u roku od 2 sata od izricanja presude ili u roku od 24 sata, ako se ista imala izvršiti javno.	Prestao važiti	Dekret je proglašen uz razdoblje važenja od jedne godine
19/1945	Dekret predsjednika o Zborniku zakona i propisa Čehoslovačke Republike	Uprava		Ukinut (Zakon br. 214/1948 ZZČS)
20/1945	Ustavni dekret predsjednika o prijelaznom izvršavanju zakonodavne vlasti	Reparacije	Uspostava ovlasti predsjednika da, uz pristanak vlade, donosi obvezujuće zakone u obliku dekreta za svo vrijeme tijekom kojega parlament ne može normalno funkcionirati	Prestao važiti	Proglašen 15. studenoga 1940. godine u Londonu, a kasnije objavljen kao Zakon br. 20/1945 ZZČS
21/1945	Ustavni dekret predsjednika izvršavanju zakonodavne vlasti u prijelaznom periodu	Reparacije	Prolongacija važenja dekreta br. 20/1945 do početka zasjedanja prijelazne Narodne skupštine	Prestao važiti	Proglašen 5. ožujka 1945., a prestao važiti prvim zasjedanjem prijelazne Narodne skupštine 28. listopada 1945.
22/1945	Dekret predsjednika o proglašenju zakona proglašenih izvan teritorija Čehoslovačke Republike	Reparacije	Davanje ovlaštenja vladi da odluči koji će zakoni proglašeni tijekom izgnanstva u Londonu biti objavljeni u službenom Zborniku zakona i ostati na snazi	Zastario
25/1945	Dekret predsjednika o unifikaciji poreznog zakonodavstva u Čehoslovačkoj Republici	Uprava		Ukinut (Zakon br. 36/1953 ZZČS)
26/1945	Dekret predsjednika o poništenju zakona od 9. srpnja 1945.	Uprava	Poništenje Zakona br. 165/1934 ZZČS o umirovljenju sudaca prema njihovoj starosti	Zastario	Prema Zakonu br. 165/1934 ZZČS, suci su bili prisilno umirovljeni kada navrše 65 godina. Kako su nacisti pobili velik dio čehoslovačkih sudaca, javila se potreba za njihovom duljom službom zbog manjka kadra
27/1945	Dekret predsjednika o ujednačenom upravljanju internim smještajem	Retribucija Uprava	Zakonski okvir za "povrat svih područja Čehoslovačke Republike njihovim izvornim, slavenskim stanovnicima"	Ukinut (Zakon br. 18/1950 ZZČS)	Dekret se nije odnosio samo na Čehe i Slovake protjerane iz graničnih područja od strane Nijemaca i Mađara nakon Münchenskog sporazuma i Prve bečke arbitraže
28/1945	Dekret predsjednika o smještaju čeških, slovačkih i ostalih slavenskih farmera na poljoprivrednom zemljištu Nijemaca, Mađara i ostalih državnih neprijatelja	Retribucija Uprava	Distribucija zemljišta koje prethodno nije raspodijeljeno prema Zakonu br. 12/1945 ZZČS i to politički i nacionalno pouzdanim Česima, Slovacima i drugim Slavenima	Zastario
33/1945	Ustavni dekret predsjednika o izmjeni čehoslovačkog državljanstva osoba njemačke i mađarske nacionalnosti	Retribucija	Čehoslovački državljani njemačke i mađarske nacionalnosti: koji su stekli njemačko ili mađarsko državljanstvo, izgubili su čehoslovačkog istoga dana ostali su izgubili čehoslovačko državljanstvo danom proglašenja dekreta Dekret se nije odnosio na Nijemce i Mađare koji su: se izjasnili kao Česi ili Slovaci nakon 21. svibnja 1938. dokazali svoju lojalnost Čehoslovačkoj Republici, nisi počinili prijestupe protiv češkog i slovačkog naroda te su ili sudjelovali u oslobođenju Čehoslovačke ili su bili mete nacističkog ili fašističkog terora Ove odluke pregledavalo je Ministarstvo unutarnjih poslova; ili, u slučaju njemačkih/mađarskih vojnika koji su služili u Čehoslovačkoj vojsci izvan države, Ministarstvo obrane, uz pretpostavku ispunjenja uvjeta. Česi i Slovaci koji su se pod prisilom deklarirali kao Nijemci/Mađari mogu tražiti izuzeće od MUP-a. Udane žene i djeca procjenjivali su se posebno.	Zastario	Teret dokazivanja lojalnosti Čehoslovačkoj bio je na Nijemcima i Mađarima (osim ako su bili članovi Čehoslovačke vojske izvan države ili su se izjasnili kao Česi ili Slovaci na popisu) Prema čl. 3. Zakona, osobe koje su izgubile čehoslovačko državljanstvo mogle su ga ponovo zatražiti u roku od 6 mjeseci nakon proglašenja zakona. O zahtjevu je odlučivalo Ministarstvo unutarnjih poslova. Kasnije, 1948. godine, usvojen je Zakon br. 76/1948 ZZČS, kojim je prethodno navedeno razdoblje produljeno na 3 godine. Ministarstvo unutarnjih poslova bilo je obvezno vratiti osobi državljanstvo, osim ako je moglo utvrditi da je osoba prekršila svoje "dužnosti kao čehoslovački državljanin".
35/1945	Dekret predsjednika o prijelaznom ograničavanju isplaćivanja depozita banaka i financijskih institucija u graničnim područjima	Retribucija Uprava	Zabrana isplata ili novčanih transfera Nijemcima i Mađarima od strane čehoslovačkih ili njemačkih/mađarskih banaka u graničnim područjima (uz iznimku onih Nijemaca/Mađara koji su ostali lojalni Čehoslovačkoj Republici, nisu počinili prijestupe protiv češkog i slovačkog naroda te su ili sudjelovali u oslobođenju Čehoslovačke ili su bili mete nacističkog ili fašističkog terora)	Zastario
36/1945	Dekret predsjednika o ispunjavanju obveza nastalih u Reichsmarkama	Reparacije	Obveze u Reichsmarkama koje glase na osobe ili poduzeća sa središtem u češkim zemljama bit će izvršene u krunama prema omjeru 1 kruna = 10 Reichsmarki	Zastario
38/1945	Dekret predsjednika o teškom kažnjavanju pljačkanja	Uprava	Kazna od 5–10 godina (10–20 ili doživotno u slučaju otegotnih okolnosti) zatvora za pljačkanje uz mogućnost proglašavanja izvanrednog stanja u slučaju raširene prakse pljačkanja	Ukinut (Zakon br. 86/1950 ZZČS)
39/1945	Dekret predsjednika o privremenoj nadležnosti u predmetima s porotnim sudovima	Uprava	Do kraja 1945. godine, četveročlano sudačko vijeće sudilo je u onim kaznenim postupcima koji su se redovno provodili pred porotom	Zastario
47/1945	Ustavni dekret predsjednika o prijelaznoj Narodnoj skupštini	Reparacije	Uspostava prijelazne Narodne skupštine za razdoblje dok redovna Narodna skupština ne bude izabrana na općim izborima	Ukinut (Zakon br. 65/1945 ZZČS)	Prijelaznu Narodnu skupštinu sačinjavalo je 200 Čeha i 100 Slovaka izabranih od strane elektora, koje su pak bili izabrali lokalni Nacionalni komiteti. Slovački zastupnici imali su pravo veta oko odluka vezanih uz Slovačku
50/1945	Dekret predsjednika o mjerama za filmsku industriju	Nacionalizacija	Nacionalizacija filmske industrije, zabrana snimanja i javnog prikazivanja, ...	Ukinut (djelomično) Zastario	Zabrana snimanja i javnog prikazivanja ukinuta je 28. kolovoza 1945. godine
52/1945	Dekret predsjednika o prijelaznom upravljanju nacionalnom ekonomijom	Uprava	Korištenje javnih sredstava pred državnim proračunom odobrava Narodna skupština	Ukinut (Zakon br. 160/1945 ZZČS)
53/1945	Dekret predsjednika o odšteti za javne službenike Čehoslovačke	Reparacije	Odšteta za javne službenike koji su bili žrtve progona od strane nacističkih i/ili okupacijskih snaga zbog svojih političkih ili osobnih karakteristika (npr. Židovi, veterani Prvog svjetskog rata, masoni, ...) i za ostale žrtve progona (npr. žrtve nacističkog terora, nacistički taoci, sveučilišni profesori, ...)	Zastario
54/1945	Dekret predsjednika o registraciji ratnih šteta i šteta izazvanih izvanrednim situacijama	Uprava	Registracija šteta nastalih ratnim operacijama okupacijskih snaga ili onih koji su djelovali po njihovoj naredbi, a zbog progona na političkoj, nacionalnoj ili rasnoj osnovi, ili terorističkim djelovanjem neprijateljskih država ili osoba opasnih za javnost	Zastario	Registracija mora biti obavljena u roku od 21 dana od proglašenja
56/1945	Dekret predsjednika o izmjeni plaće predsjednika Čehoslovačke Republike	Uprava	Godišnja plaća od 3 300 000 kruna i troškovi ureda u iznosu od 3 000 000 kruna	Ukinut (Zakon br. 10/1993 ZZČS)
57/1945	Dekret predsjednika o plaćama te stambenim i zastupničkim naknadama članova vlade	Uprava	Godišnja plaća premijera je 120 000 kruna, zamjenika premijera 100 000 kruna, a ministara 80 000 kruna	Ukinut (Zakon br. 110/1960 ZZČS)
58/1945	Dekret predsjednika o povećanju plaća državnih i drugih javnih službenika	Uprava		Ukinut (Zakon br. 66/1958 ZZČS)
59/1945	Dekret predsjednika o otkazivanju imenovanja javnih službenika tokom okupacije	Reparacije	Otkazivanje imenovanja državnih, regionalnih i općinskih uprava, javnih poduzeća i kompanija u javnom vlasništvu, kao i učitelja	Ukinut (Zakon br. 86/1950 ZZČS)
60/1945	Dekret predsjednika o pripremama za izvršenje ugovora između Čehoslovačke Republike i Saveza Sovjetskih Socijalističkih Republika o Zakarpatskoj Ukrajini od 29. lipnja 1945.	Uprava	Vladina ovlast za izvršenje ugovora od 29. lipnja 1945., posebice po pitanju mogućnosti stanovnika Karpatske Rutenije da zatraže čehoslovačko državljanstvo te derogiranja ustavnih prava u slučaju kršenja ugovora	Ukinut (Zakon br. 186/1946 ZZČS)	Karpatska Rutenija bila je najistočniji dio Čehoslovačke, a koji je nakon Drugog svjetskog rata postao dio Sovjetskog Saveza; danas je dio Ukrajine
62/1945	Dekret predsjednika o povlasticama u kaznenom postupku	Uprava	Među brojnim promjenama, uvedeno je tročlano umjesto peteročlanog sudskog vijeća u žalbenim postupcima, mogućnost obustave kaznenog postupka u slučajevima kada bi potencijalna kazna bila neznatna u odnosu na onu koju optuženik već odslužuje, ...	Ukinut (Zakon br. 87/1950 ZZČS)
63/1945	Dekret predsjednika o Gospodarskom vijeću	Uprava		Ukinut (Zakon br. 60/1949 ZZČS)
66/1945	Dekret predsjednika o Službenom listu Čehoslovačke Republike	Uprava	Zakoni i direktive koji nisu proglašeni u Zborniku zakona, proglašeni su u Službenom listu	Ukinut (Zakon br. 260/1949 ZZČS)
67/1945	Dekret predsjednika o obnovi funkcioniranja disciplinskih i kvalifikacijskih odbora za javne službenike i o ukidanju pravila o ograničenju pri žalbama	Reparacije		Ukinut (Zakon br. 66/1950 ZZČS)
68/1945	Dekret predsjednika o reaktivaciji javnih službenika	Uprava		Ukinut (Zakon br. 66/1950 ZZČS)	Javni službenici u mirovini trebali su biti vraćni u službu tamo gdje je to bilo potrebno
69/1945	Dekret predsjednika o relokaciji Tehničkog sveučilišta iz Příbrama u Ostravu	Uprava		Važeći	Tehničko sveučilište osnovano je 1849. u Příbramu, a njemački su ga okupatori zatvorili 1939.; do 1945., Ostrava je postala rudarsko i metalurško središte regije
71/1945	Dekret predsjednika o radnoj obvezi osoba koje su izgubile čehoslovačko državljanstvo	Reparacije	Radilo se o radnoj obvezi za popravak ratne štete; osim Nijemaca i Mađara koji su izgubili svoje državljanstvo, dekret se odnosio i na Čehe i Slovake koji su se, osim u slučaju prisile, prijavili za njemačko ili mađarsko državljanstvo tijekom okupacije. Radna obveza bila je plaćena	Ukinut (Zakon br. 66/1965 ZZČS)	U svezi s dekretom br. 88/1945 ZZČS (vidi niže u tekstu)
73/1945	Dekret predsjednika o izmjenama i dopunama Zakona o plaćama br. 103 ZZČS od 24. lipnja 1926., u odnosu na sveučilišne profesore i asistente	Uprava		Ukinut (Zakon br. 66/1958 ZZČS)
74/1945	Dekret predsjednika o reaktivaciji i reimenovanju udanih žena u javnu službu	Reparacije	Regulativa br. 379/1938 okupacijskih vlasti dovela je do otkaza radnog odnosa svim ženama u javnoj službi. Prema ovom dekretu, te su žene mogle zahtijevati povratak na posao u roku od 6 mjeseci od proglašenja	Ukinut (Zakon br. 66/1950 ZZČS)	Vidi i: Žene u Trećem Reichu
76/1945	Dekret predsjednika o zahtijevanju prijevoznih sredstava u izvanrenim gospodarskim uvjetima	Uprava	Lokalne vlasti su od privatnih vlasnika mogle zahtijevati prijevozna sredstva (konje, automobile, ...) iz osobito važnih razloga, poput žetve ili prijevoza ugljena	Ukinut (Zakon br. 57/1950 ZZČS)	Nakon rata postojao je sustav javne distribucije dobara
77/1945	Dekret predsjednika o nekim mjerama za ubrzanje utovara i istovara dobara u željezničkom prometu	Uprava		Ukinut (Zakon br. 36/1966 ZZČS)
78/1945	Dekret predsjednika o prijelaznom financijskom osiguravanju poslovnih kompanija	Reparacije		Ukinut (Zakon br. 36/1966 ZZČS)
79/1945	Dekret predsjednika o prijelaznom usklađivanju sudstva u zemljama Bohemije i Moravske-Šleske	Reparacije	Obnova čeških sudskih područja u stanje prije Münchenskog sporazuma te ukidanje njemačkog sustva u češkim zemljama	Zastario	Čehoslovačka je upravno bila podijeljena na Bohemiju, Moravsku-Šlesku i Slovačku; dekret se odnosio samo na prve dvije, koje su bile pod njemačkom okupacijom. Uz to, Slovačka je, s obzirom da je 1918. godine bila dio Mađarske, imala drugačiji pravni sustav temeljen na mađarskom pravu
80/1945	Dekret predsjednika o ponovnom uvođenju srednjoeuropskog vremena	Reparacije	Ponovno uvođenje srednjoeuropskog vremena i ukidanje srednjoeuropskog ljetnog vremena, koje su uveli nacisti	Zastario	Danas, Češka koristi srednjoeuropsko ljetno vrijeme
81/1945	Dekret predsjednika o nekim mjerama iz oblasti udruga	Reparacije	Ukidanje regulativa i mjera okupacijskih vlasti koje su dovodile do gašenja udruga	Ukinut (Zakon br. 150/1945 ZZČS)
82/1945	Dekret predsjednika o predujmovima za neke ratne štete	Reparacije	Tiče se predujmova za ratne štete nastale siromašnim građanima	Ukinut (Zakon br. 161/1946 ZZČS)	U trenutku proglašenja dekreta , nije bilo poznato da Njemačka nikada neće platiti ikakvu ratnu odštetu
83/1945	Dekret predsjednika o vojnim obvezama regruta kao i dobrovoljaca u vojnoj službi	Uprava	Tiče se posebno vojnika koji se bore za Čehoslovačku vojsku izvan dimovine i partizane. Oni se smatrali regrutiranima od dana pridruživanja svojim jedinicama	Važeći i na snazi
84/1945	Dekret predsjednika o prijelaznom usklađivanju duljine regrutiranja	Uprava	Tiče se vojnika regrutiranih prije ili tijekom okupacije (potonji posebice u Slovačkoj)	Zastario	Čehoslovačka vojska je službeno raspuštena tijekom okupacije; vojnici koji nisu odslužili puni vojni rok morali su se ponovo prijaviti na određeno vrijeme
85/1945	Dekret predsjednika o ukidanju školarina u državnim srednjim školama	Uprava	Ukida školarine u državnim srednjim školama propisane Zakonom br. 161/1926 ZZČS (koji se nije primjenjivao na one koji si nisu mogli priuštiti školarine)	Zastario	Danas je pravo na besplatno osnovno i srednje obrazovanje propisana u čl. 33 Povelje temeljnih prava i sloboda Češke
86/1945	Dekret predsjednika o ponovnoj izgradnji Financijske straže u zemljama Bohemije i Moravske-Šleske i o usklađivanju nekih pitanja obveza i plaća članova Financijske straže	Reparacije	Ponovna uspostava Financijske straže i reimenovanje njezinih članova i kadeta iz 1938. godine (bez polaganja prijemnog ispita)	Zastario	Okupacijske snage su formirale carinske unije između Protektorata i Njemačke te ukinule češku Financijsku stražu (Slovačka je bila nezavisna zemlja sa samostalnim Financijskom stražom)
88/1945	Dekret predsjednika o općoj radnoj obvezi	Reparacije	Svaka osoba mogla je biti pozvana na izvršavanje radne obveze koja je u javnom interesu i u maksimalnom trajanju od jedne godine. Radna obveza bila je plaćena	Ukinut (Zakon br. 66/1965 ZZČS)
89/1945	Dekret predsjednika o počastima za zasluge u izgradnji države i za izvanredni radni učinak	Uprava	Dodjela počasti u oblasti gospodarstva, znanosti ili kulture za izvanredne zasluge u izgradnji države ili za izvanredni radni učinak	Zastario	Dekret je pratio sovjetski model; uvedene počasti poput "Heroj rada", "Radnički borac", različite medalje, ...
90/1945	Dekret predsjednika o usklađivanju organizacijskih obveza i obveza službe u sudstvu	Uprava	Podjela sudstva, reguliranje plaća sudaca, organizacija sudova, ...	Ukinut (Zakon br. 66/1952 ZZČS)
91/1945	Dekret predsjednika o obnovi čehoslovačke valute	Reparacije	Ponovno uvođenje čehoslovačke krune kao službene valute od 1. studenoga 1945.	Zastario
93/1945	Dekret predsjednika o prijelaznim mjerama na polju socijalnog osiguranja	Reparacije	Izdavanje ovlasti Ministru rada i socijalne skrbi da provodi mjere u svom resoru koje su nužne zbog ratne okupacije (npr. ovlasti socijalnih ureda, organizacijske i upravne mjere u graničnim područjima, ...)	Ukinut (Zakon br. 99/1948 ZZČS)
94/1945	Dekret predsjednika o usklađivanju nekih pitanja organizacije, obveza i plaća uniformirane zatvorske službe	Uprava		Ukinut (Zakon br. 321/1948 ZZČS)	Tijekom okupacije, u mnogim zatvorima, češki zatvorski službenici su zamijenjeni mučiteljima iz redova Waffen SS-a ili Gestapa
95/1945	Dekret predsjednika o regulaciji bankovnih depozita i ostalih financijskih obveza financijskih institucija, kao i životnog i ostalih osiguranja	Uprava	Inter alia, propisana je obveza registracije anonimnih knjižica na ime vlasnika	Zastario	Vidjeti odluku Ustavnog suda br. III. ÚS 462/98
96/1945	Dekret predsjednika o formiranju ogranka Medicinskog fakulteta Karlovog sveučilišta u mjestu Hradec Králové	Uprava		Zastario	Ogranak je 1951. godine postao Vojnomedicinska akademija, a zaseban fakultet pri Karlovom univerzitetu 1958. godine. Danas, inter alia, pruža obrazovanje vojnih liječnika
97/1945	Dekret predsjednika o izmjenama i dopunama posebnih poreza na dohodak	Uprava		Ukinut (Zakon br. 78/1952 ZZČS)
98/1945	Dekret predsjednika o prijelaznim mjerama u oblasti poreza na promet	Uprava	Izmjene i dopune Zakona br. 314/1940 ZZČSN, 315/1940 ZZČS, 390/1941 ZZČS i ostalih regulacija i direktiva	Zastario
99/1945	Dekret predsjednika o usklađivanju izravnih poreza za kalendarske godine od 1942. do 1944. i o usklađivanju naknada i troškova poslovanja	Reparacije		Važeći
100/1945	Dekret predsjednika o nacionalizaciji rudnika i nekih industrijskih poduzeća	Nacionalizacija	Nacionalizacija rudnika i industrijskih poduzeća u granama energetike, metalurgije, proizvodnje oružja i kemikalija te drugih (sveukupno 27 grana, s tim da se to u nekima odnosilo samo na poduzeća s unaprijed propisanim brojem zaposlenika, npr. tvornice papira s min. 150 zaposlenika, ...) Nacionalizacija je podložna obeštećenju, osim ako su bivši vlasnici bili: Njemačka/Mađarska ili poduzeća u vlasništvu Njemačke/Mađarske fizičke osobe njemačke ili mađarske nacionalnosti, osim ako dokažu da su ostali lojalni Čehoslovačkoj Republici i da nisu počinili prekršaje protiv češkog ili slovačkog naroda i da su ili sudjelovali u oslobađanju Čehoslovačke ili su bili mete nacističkog ili fašističkog terora izdajice	Nacionalizacija je provedena Obeštećenje je važeće i na snazi	Ovaj je dekret predmet različitih suvremenih sudskih odluka, posebice u postupcima u kojima potomci bivših vlasnika pokušavaju dokazati kako su njihovi preci ispunjavali uvjete za obeštećenje u slučajevima kada vlasti u 40-ima i 50-ima nisu smatrale njihove pretke lojalnima Republici i/ili metama nacističkog terora
101/1945	Dekret predsjednika o nacionalizaciji nekih poduzeća u prehrambenoj industriji	Nacionalizacija	Nacionalizacija šećerana, industrijskih destilerija, velikih pivovara, velikih mlinova, tvornica za proizvodnju umjetne masti i velikih tvornica čokolade. Podložna obeštećenju pod istim uvjetima kao u Dekretu br. 100/1945 ZZČS	Nacionalizacija je provedena Obeštećenje je važeće i na snazi	Ovaj je dekret predmet različitih suvremenih sudskih odluka, posebice u postupcima u kojima potomci bivših vlasnika pokušavaju dokazati kako su njihovi preci ispunjavali uvjete za obeštećenje u slučajevima kada vlasti u 40-ima i 50-ima nisu smatrale njihove pretke lojalnima Republici i/ili metama nacističkog terora
102/1945	Dekret predsjednika o nacionalizaciji banaka	Nacionalizacija	Nacionalizacija dionica banaka, podložna obeštećenju pod sličnim uvjetima kao u Dekretu br. 100/1945 ZZČS	Zastario
103/1945	Dekret predsjednika o nacionalizaciji privatnih osiguravajućih društava	Nacionalizacija		Zastario
104/1945	Dekret predsjednika o radničkim vijećima u tvornicama	Uprava	De facto osnova za uspostavu radničkih sindikata u tvornicama	Ukinut (Zakon br. 37/1959 ZZČS)
105/1945	Dekret predsjednika o čišćenju komisija za reevaluaciju djelovanja javnih službenika	Reparacije	Kazne (od ukora do otkaza) za registriranje njemačke ili mađarske nacionalnosti, političku suradnju s Nijemcima ili Mađarima (posebice u njemačkim zajednicama), propagiranje ili podržavanje fašizma ili antisemitizma, ...	Ukinut (Zakon br. 36/1966 ZZČS)	Ovaj je dekret predmet različitih suvremenih sudskih odluka, posebice u postupcima u kojima potomci bivših vlasnika pokušavaju dokazati kako su njihovi preci ispunjavali uvjete za obeštećenje u slučajevima kada vlasti u 40-ima i 50-ima nisu smatrale njihove pretke lojalnima Republici i/ili metama nacističkog terora
106/1945	Dekret predsjednika o plaćama zastupnika prijelazne Narodne skupštine	Uprava		Ukinut (Zakon br. 62/1954 ZZČS)
107/1945	Dekret predsjednika o prijelaznom usklađivanju ekvivalentnih naknada u zemljama Bohemije i Moravske-Šleske	Uprava	Porez na nekretnine	Ukinut (Zakon br. 159/1949 ZZČS)
108/1945	Dekret predsjednika o konfisciranju neprijateljske imovine i Fondu za nacionalnu obnovu	Retribucija Reparacije	Nacionalizacija preostale imovine: Njemačke/Mađarske ili poduzeća u vlasništvu Njemačke/Mađarske fizičkih osoba njemačke ili mađarske nacionalnosti, osim ako dokažu da su ostali lojalni Čehoslovačkoj Republici i da nisu počinili prekršaje protiv češkog ili slovačkog naroda i da su ili sudjelovali u oslobađanju Čehoslovačke ili su bili mete nacističkog ili fašističkog terora izdajica Uspostava Fonda za nacionalnu obnovu	Nacionalizacija je provedena Fond je ukinut	Ovaj je dekret predmet različitih suvremenih sudskih odluka, posebice u postupcima u kojima potomci bivših vlasnika pokušavaju dokazati kako su njihovi preci ispunjavali uvjete za obeštećenje u slučajevima kada vlasti u 40-ima i 50-ima nisu smatrale njihove pretke lojalnima Republici i/ili metama nacističkog terora
109/1945	Dekret predsjednika o upravljanju proizvodnjom	Uprava	Ministar industrije može izdavati direktive kako bi zaštitio funkcioniranje poduzeća i opremanje populacije	Ukinut (Zakon br. 36/1966 ZZČS)
110/1945	Dekret predsjednika o organizaciji narodnog i umjetničkog stvaralaštva	Nacionalizacija		Ukinut (Zakon br. 56/1957 ZZČS)
112/1945	Dekret predsjednika o upravljanju istražnim zatvorima i kaznenim institucijama	Uprava		Ukinut (Zakon br. 319/1948 ZZČS)
113/1945	Dekret predsjednika o usklađivanju, upravljanju i kontroli vanjske trgovine	Uprava		Ukinut (Zakon br. 31/1964 ZZČS)
114/1945	Dekret predsjednika o uspostavi novih poštanskih uprava i o usklađivanju područja poštanskih uprava na području Bohemije i Moravske-Šleske	Uprava		Ukinut (Zakon br. 31/1964 ZZČS)
115/1945	Dekret predsjednika o upravljanju ugljenom i drvom	Uprava	Uspostava središnjeg tijela za upravljanje ugljenom i drvom	Zastario
116/1945	Dekret predsjednika o izmjenama i dopunama Zakona br. 122/1928 ZZČS od 25. srpnja 1926. o plaćama svećenika crkava i vjerskih zajednica službeno priznatih od strane države	Uprava		Zastario
117/1945	Dekret predsjednika o usklađivanju pravila o proglašavanju smrti	Uprava		Ukinut (Zakon br. 142/1950 ZZČS)
118/1945	Dekret predsjednika o mjerama vezanim uz upravljanje prehrambenom industrijom	Uprava	Ministarstvo prehrane upravlja kupovinom, obradom i korištenjem dobara s ciljem osiguravanja prehrane stanovništva	Ukinut (Zakon br. 36/1966 ZZČS)
119/1945	Dekret predsjednika o prijelaznom usklađivanju vojnog kaznenog zakona	Uprava		Ukinut (Zakon br. 226/1947 ZZČS)
120/1945	Dekret predsjednika o prijelaznom usklađivanju vojnog kaznenog postupka	Uprava		Ukinut (Zakon br. 226/1947 ZZČS)
121/1945	Dekret predsjednika o teritorijalnoj organizaciji uprave koju izvršavaju nacionalni komiteti	Reparacije	Ponovna uspostava regionalne i lokalne samouprave u obliku prije okupacije	Ukinut (Zakon br. 36/1960 ZZČS)
122/1945	Dekret predsjednika o ukidanju Njemačkog sveučilišta u Pragu	Retribucija	Ukidanje Njemačkog sveučilišta u Pragu koji je prestao s radom 5. svibnja 1945. zbog Praškog ustanka	Važeći i na snazi	Retroaktivno važeći od 17. studenog 1939.
123/1945	Dekret predsjednika o ukidanju Njemačkih tehnoloških instituta u Pragu i Brnu	Retribucija		Zastario	Retroaktivno važeći od 17. studenog 1939.
124/1945	Dekret predsjednika o nekim mjerama o izdavanju javnih registara	Reparacije	Tamo gdje su se Njemačka, Mađarska ili njihova poduzeća upisale kao vlasnici onoga što je prethodno pripadalo Čehoslovačkoj, češkim zemljama ili poduzećima, bilo kao vlasnicima, bilo kao upraviteljima, treba vratiti izvorni upis	Zastario
125/1945	Dekret predsjednika o formiranju Saveza za regrutaciju	Uprava	Savez za regrutaciju omogućava trening i obuku regruta	Ukinut (Zakon br. 138/1949 ZZČS)
126/1945	Dekret predsjednika o specijalnim, prisilnim radnim jedinicama	Uprava	Uspostava radnih jedinica u zatvorima. Država se odriče plaćanja osuđenika	Ukinut (Zakon br. 87/1950 ZZČS)
127/1945	Dekret predsjednika o formiranju Akademije muzičkih umjetnosti u Pragu	Uprava	Uspostava Akademije glazbenih umjetnosti u Pragu	Važeći i na snazi
128/1945	Dekret predsjednika o prijelaznoj teritorijalnoj organizaciji nekih poreznih ureda i povezanim promjenama u zemljama Bohemije i Moravske-Šleske	Reparacije	Obnova poreznih ureda u sustavu prije okupacije	Zastario
129/1945	Dekret predsjednika o formiranju Češkog filharmonijskog orkestra	Uprava	Uspostava Češkog filharmonijskog orkestra	Važeći i na snazi
130/1945	Dekret predsjednika o skrbi za narodno prosvjećenje	Uprava		Ukinut (Zakon br. 52/1959 ZZČS)
131/1945	Dekret predsjednika o zgradi Akademijinog doma - Memorijalnom domu 17. studenoga	Reparacije		Zastario	Zgrada na adresi Spálená 12, danas Općinska poliklinika u Pragu
132/1945	Dekret predsjednika o obrazovanju učitelja	Uprava	Uvedeno je obvezno fakultetsko obrazovanje svih učitelja i nastavnika	Ukinut (Zakon br. 36/1966 ZZČS)
133/1945	Dekret predsjednika o formiranju Znanstveno-pedagoškog instituta Jana Amosa Komenskog	Nacionalizacija		Zastario	Današnji Nacionalni institut za obrazovanje
135/1945	Dekret predsjednika o formiranju ogranka Medicinskog fakulteta Karlovog sveučilišta u Plzeňu	Uprava		Zastario	Danas samostalni fakultet u sklopu Karlovog univerziteta
137/1945	Ustavni dekret predsjednika o zadržavanju osoba koje su smatrane nepouzdanima tokom perioda revolucije	Reparacije	Legalizacija zadržavanja osoba tijekom antinacističke revolucije (istražni zatvor bi inače zahtijevao sudski nalog, a izvansudsko zadržavanje povlačilo je za sobom kaznenu odgovornost odgovornih osoba i pravo naknade za oštećene osobe)	Ukinut (Zakon br. 87/1950 ZZČS)
138/1945	Dekret predsjednika o kažnjavanju nekih prijestupa protiv nacionalne časti	Uprava	Administrativno kažnjavanje "nedoličnog ponašanja koje vrijeđa nacionalne osjećaje Čeha ili Slovaka koje dovodi do bijesa javnosti" u razdoblju 21. svibnja 1938. (novčana kazna, kazna zatvora do jedne godine)	Zastario
139/1945	Dekret predsjednika o prijelaznom usklađivanju pravnih odnosa Čehoslovačke narodne banke	Reparacije	Inter alia, dekret je utemeljio prijelaznu upravu za Čehoslovačku narodnu banku	Ukinut (Zakon br. 38/1948 ZZČS)
140/1945	Dekret predsjednika o formiranju Visoke škole za političke i društvene studije u Pragu	Uprava		Zastario
143/1945	Dekret predsjednika o ograničavanju prava progona u kaznenim postupcima	Retribucija	Osobe čija je imovina nacionalizirana prema Dekretu br. 108/1945 ZZČS i čija je čast povrijeđena ne smiju pokretati kazneni postupak protiv počinitelja temeljem navedenog akta po privatnoj tužbi, već samo mogu podnijeti zahtjev za pokretanje postupka državnom odvjetniku	Prestao važiti	Dekret je proglašen uz period do 31. prosinca 1946. godine

Razlike u Slovačkoj

Iako su Benešovi dekreti, kolektivno, važili za cijeli teritorij Čehoslovačke, postoji manji broj istih koji nisu proizvodili pravne učinke u Slovačkoj, što su političari i novinari u poslijeratnom razdoblju često ignorirali.^[2] Zbog činjenice da je jurisdikciju nad Slovačkom jedno vrijeme imalo Slovačko nacionalno vijeće, Benešovi dekreti koje SNV nije potvrdilo nisu važili na teritoriju Slovačke. Uz to, SNV je imao i samostalne ovlasti u donošenju dekreta, čija su rješenja ponekad bila različita u odnosu na Benešove dekrete.

Sljedećih pet dekreta nikada nije važilo na teritoriju Slovačke:^[3]

Broj akta	Naziv
5/1945	Dekret predsjednika o nevaljanosti nekih transakcija vezanih uz stvarna prava od trenutka gubitka slobode i o nacionalizaciji imovine Nijemaca, Mađara, izdajica, kolaboratora i nekih organizacija i udruga
12/1945	Dekret predsjednika o konfisciranju i ubrzanoj dodjeli poljoprivrednog zemljišta Nijemaca, Mađara, izdajica i neprijatelja čeških i slovačkih naroda
16/1945	Dekret predsjednika o kažnjavanju nacističkih zločinaca, izdajica i njihovih pomagača te izvanrednim narodnim sudovima
28/1945	Dekret predsjednika o smještaju čeških, slovačkih i ostalih slavenskih poljodjelaca na poljoprivredno zemljište Nijemaca, Mađara i ostalih državnih neprijatelja
71/1945	Dekret predsjednika o radnoj obvezi osoba koje su izgubile čehoslovačko državljanstvo

Kasnija evaluacija

Češka

Tokom 1990-ih godina, Ustavni sud Češke je na nizu plenarnih sjednica preispitao različite aspekte valjanosti Benešovih dekreta. Na plenarnoj sjednici 8. ožujka 1995. godine, Ustavni sud je zaključio sljedeće:

S obzirom da je privremena vlada Čehoslovačke u Londonu bila međunarodno priznata čehoslovačka vlada koja, zbog okupacije domovine, nije mogla djelovati u redovnim okolnostima, svi Benešovi dekreti moraju se smatrati zakonitim aktima čehoslovačke vlade i kulminacijom pokušaja da se ponovo uspostavi ustavnopravni poredak Republika. (Ustavni sud Češke, slučaj br. II. ÚS 45/94, objavljen kao br. 5/1995 Coll.^[4])
Po pitanju Benešovog prava da izdaje dekrete, unatoč postojanju formalnog njemačkog protektorara koji je provodio državnu moć, Ustavni sud se pozvao na ustavno načelo demokratičnosti Čehoslovačke Republike. Iako je to načelo više teorijske prirode, Ustavni sud je zaključilo da nije bilo metapravnog karaktera te da je bilo pravno obvezujuće, čime je ono u kriznoj situaciji pravno bilo jače od načela formalnog legitimiteta kojeg je zahtijevao Ustav iz 1920. Na taj je način Beneš imao potpuno pravo, unatoč izostanku formalnog legitimiteta, donositi dekrete. (Ustavni sud Češke, slučaj br. II. ÚS 45/94, objavljen kao br. 5/1995 Coll.^[5])
Benešovi dekreti nisu bili protivni međunarodnim pravilima, a sve s obzirom na vrijeme kada su izdani i postojanje međunarodnog konsenzusa oko potrebe retribucije ili barem reparacija prema nacističkim zločinima. (Ustavni sud Češke, slučaj br. II. ÚS 45/94, objavljen kao br. 5/1995 Coll.^[6])
Dekreti nisu bili temeljeni na principu krivnje, već na principu odgovornosti, što je znatno širi pravni, društveni i povijesni pojam. U ovom kontekstu je njemački narod proglašen najodgovornijim za rat, remda je naglašeno kako su se pojedini Nijemci oštro protivili takvoj politici. (Ustavni sud Češke, slučaj br. II. ÚS 45/94, objavljen kao br. 5/1995 Coll.^[7])
Dekreti po svojoj prirodi nisu bili usmjereni protiv nacionalnih skupina per se, već protiv onih skupina koje su svojim djelovanjem štetile Čehoslovačkoj i njezinom narodu. Tako su se dekreti zapravo odnosili na sve pripadnike NSDAP-a te osobe iz Mađarske i Trećeg Reicha, odnosno sve fizičke i pravne osobe koje su svojim djelovanjem išle protiv Čehoslovačke. Ostale fizičke i pravne osobe, neovisno o nacionalnosti, bile bi izuzete od primjene dekreta ukoliko su mogle dokazati da su ostale vjerne Republici. (Ustavni sud Češke, slučaj br. II. ÚS 45/94, objavljen kao br. 5/1995 Coll.^[8])
Po završetku nacističke okupacije, prava bivših čehoslovačkih državljana morala su biti ograničena, ali ne zbog suprotnih mišljenja, već zbog njihovih stavova, koji su bili dijametralno suprotni demokratskim vrijednostima i skloni podržavanju ratne politike. Sukladno tome, njihova su prava ograničena zbog njihovog neprijateljskog stava prema Republici, a ne zbog njihovog osobnog stava. (Ustavni sud Češke, slučaj br. II. ÚS 45/94, objavljen kao br. 5/1995 Coll.^[9])
Po pitanju formalnih pretpostavki za konfiskaciju, dekreti 12 i 108 propisivali su kako se konfiskacija može provesti ipso iure, međutim dekret 100 o nacionalizaciji zahtijevao je posebnu odluku Ministra industrije. Ustavni sud je zaključio kako su sve odluke o nacionalizaciji bez suglasnosti Ministra industrije nezakonite i kako se moraju poništiti. (Ustavni sud Češke, slučaj br. II. ÚS 259/95, objavljen kao br. 27/1996 Coll.^[10])

Slovačka

Nakon raspada Čehoslovačke, Slovačka je svoj pravni poredak temeljila na novom Ustavu. Dio tog pravnog poretka bili su i Benešovi dekreti i Čehoslovački ustavni zakon 23/1991 (Povelja temeljnih prava i sloboda). Temeljem tog Ustava, svi zakonski akti koji nisu bili suglasni s Poveljom o pravima bili su ništetni. Benešovi dekreti, iako integralni dio slovačkog prava, više nisu na snazi i ne proizvode pravne učinke.

Tijekom rujna 2007. godine, Nacionalno vijeće Slovačke usvojilo je rezoluciju u kojoj proklamira nedodirljivost svih poslijeratnih pravnih akata koji su se odnosili na uvjete u Slovačkoj nakon Drugoga svjetskog rata.^[11] Argumentacijom kako poslijeratni akti više ne proizvode učinke i nisu pravno obvezujući, Nacionalno vijeće je odbilo sve pokušaje revizije pojedinih pravnih akata, što je izazvalo prilične kontroverze u susjednoj Mađarskoj.^[12] Rezolucija je usvojena apsolutnom većinom, uz podrušku vlade i opozicije, a uz izuzetak Stranke mađarske zajednice.^[13]

Tokom 2005. godine, bivši predsjednik Nacionalnog vijeća, František Mikloško, ispričao se zbog zločina u vlastito ime,^[14] međutim nikakve službene isprike nisu odaslane ni sa slovačke, ni s mađarske strane, unatoč činjenici da su obje strane podržale takvu inicijativu.^[15]

Izvori

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ Zimek, Josef. 1996. Ústavní vývoj českého státu 1 izdanje. Masarykovo sveučilište. Brno. str. 62. – 105.
↑ Šutaj, Štefan. 2004. Benešove dekréty ako nástroj politickej propagandy [Beneš decrees as a tool of political propaganda]. Šutaj, Štefan (ur.). Dekréty prezidenta Beneša v povojnovom období (PDF) (slovački). Universum. Prešov. str. 92. ISBN 80-89046-21-5. Inačica izvorne stranice (PDF) arhivirana 11. siječnja 2012. Pristupljeno 29. lipnja 2014.
↑ Šutaj, Štefan. 2004. Benešove dekréty ako nástroj politickej propagandy [Beneš decrees as a tool of political propaganda]. Šutaj, Štefan (ur.). Dekréty prezidenta Beneša v povojnovom období (PDF) (slovački). Universum. Prešov. str. 91. ISBN 80-89046-21-5. Inačica izvorne stranice (PDF) arhivirana 11. siječnja 2012. Pristupljeno 29. lipnja 2014.
↑ Všechny tyto úvahy a skutečnosti vedly proto Ústavní soud k závěru, že na Prozatímní státní zřízení Československé republiky, ustavené ve Velké Británii, je nutno nahlížet jako na mezinárodně uznávaný legitimní ústavní orgán československého státu, na jehož území okupovaném říšskou brannou mocí byl nepřítelem znemožněn výkon svrchované státní moci československé, pramenící z ústavní listiny ČSR, uvozené ústavním zákonem č. 121/1920 Sb., jakož i z celého právního řádu československého. V důsledku toho všechny normativní akty prozatímního státního zřízení ČSR, tedy i dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. - také v důsledku jejich ratihabice Prozatímním Národním shromážděním (ústavní zákon ze dne 28. 3. 1946 č. 57/1946 Sb.) - jsou výrazem legální československé (české) zákonodárné moci a bylo jimi dovršeno úsilí národů Československa za obnovu ústavního a právního řádu republiky. Case No. II. ÚS 45/94, published as No. 5/1995 Coll.
↑ Prvou ze základních otázek v projednávané věci je otázka, zda napadený dekret, totiž dekret prezidenta republiky ze dne 25. 10. 1945 č. 108/1945 Sb. byl vydán v mezích legitimně stanovených kompetencí či naopak, jak tvrdí navrhovatel, stalo se tak v rozporu se základními zásadami právního státu, neboť k jeho vydání došlo orgánem moci výkonné v rozporu s tehdy platným ústavním právem. V této souvislosti je třeba konstatovat, že základem, na němž spočíval právní řád Československé republiky, byl zákon ze dne 28. 10. 1918 č. 11/1918 Sb. z. a n., o zřízení samostatného státu československého. Tento základ československého práva nemohl být v žádném směru zpochybněn německou okupací, nejen z toho důvodu, že předpisy článků 42 až 56 Řádu zákonů a obyčejů pozemní války představující přílohu IV. Haagské úmluvy ze dne 18. 10. 1907 vymezily přesné hranice, v nichž okupant mohl uplatňovat státní moc na území obsazeného státu, ale především proto, že Německá říše jako totalitní stát, řídící se principem vyjádřeným Rosenbergovou větou - Právem je to, co slouží německé cti - vykonávala státní moc a vytvářela právní řád v zásadě již stranou jejich materiálně hodnotové báze. Tuto skutečnost snad nejlépe vystihují dva říšské zákony z roku 1935, totiž zákon o ochraně německé krve a cti a zákon o říšském občanství, v nichž se klade eminentní důraz na čistotu německé krve, jako předpokladu další existence německého lidu, a v nichž se jako říšský občan definuje pouze státní příslušník z německé nebo příbuzné krve, který dokazuje svým chováním, že je ochoten a schopen věrně sloužit německému národu a říši. Naproti tomu ústavní požadavek demokratické povahy československého státu v ústavní listině z roku 1920 formuluje sice pojem politicko-vědní povahy (jenž je juristicky obtížně definovatelný), což však neznamená, že je metajuristický a že nemá právní závaznost. Naopak, jako základní charakteristický rys ústavního zřízení znamená ve svých důsledcích, že nad a před požadavek formálně-právní legitimity byl v ústavní listině Československé republiky z roku 1920 postaven ústavní princip demokratické legitimity státního zřízení. Case No. II. ÚS 45/94, published as No. 5/1995 Coll.
↑ V hodnotovém nazírání, jak se vytvářelo během druhé světové války a krátce po ní, bylo naopak obsaženo přesvědčení o nezbytnosti postihu nacistického režimu a náhrady, či alespoň zmírnění škod způsobených tímto režimem a válečnými událostmi. Ani v tomto směru tedy dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. neodporuje "právním zásadám civilizovaných společností Evropy platným v tomto století", ale je právním aktem své doby opírajícím se i o mezinárodní konsens. Case No. II. ÚS 45/94, published as No. 5/1995 Coll.
↑ Právě na tomto místě je třeba si položit otázku: v jaké míře a v jakém smyslu odpovídají za plynové komory, koncentrační tábory, masové vyhlazování, ponižování, ubíjení a odlidštění milionů jen představitelé nacistického hnutí, nebo jsou za tyto jevy spoluodpovědni i všichni ti, kteří z těchto hnutí mlčky profitovali, plnili jeho příkazy a nekladli jim odpor. Černobílé schéma výlučné odpovědnosti představitelů nacismu a nedostatku odpovědnosti všech ostatních sotva existuje. Tak jako na vzniku a vývoji nacismu se podílely i další evropské státy a jejich vlády, neschopné a neochotné čelit již od počátku nacistické expanzi, odpovídá za něj v prvé řadě sám německý národ, byť i v jeho řadách se našlo nemálo těch, kteří aktivně a statečně proti němu vystoupili. Mezi odpovědností "zbytku světa" a odpovědností německého národa, mezi mlčením a pasivitou jedněch a mlčením a spíše aktivitou druhých zdá se však přece jen existovat podstatný rozdíl, jenž hraje významnou roli i v otázce důkazního břemene. Case No. II. ÚS 45/94, published as No. 5/1995 Coll.
↑ Určujícím hlediskem při vymezení subjektů konfiskovaného majetku je jejich nepřátelství k Československé republice nebo českému a slovenskému národu, fakt, jenž v případě subjektů uvedených v ustanovení § 1 odst. 1 č. 1 dekretu - tj. Německé říše, Království maďarského, osob veřejného práva podle německého nebo maďarského práva, německé strany nacistické, politických stran maďarských a jiných útvarů, organizací, podniků, zařízení, osobních sdružení, fondů a účelových jmění těchto režimů nebo s nimi souvisejících, jakož i jiných německých nebo maďarských osob právnických - má nevyvratitelnou povahu, zatímco u subjektů uvedených v ustanovení § 1 odst. 1 č. 2 dekretu, tj. osob fyzických národností německé nebo maďarské, povahu vyvratitelnou, a sice v tom směru, že majetek těchto osob se nekonfiskuje, jestliže prokáží, že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národům českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem. Přitom vzhledem k ustanovení § 1 odst. 1 č. 3 dekretu se konfiskuje majetek, bez ohledu na národnost, i těch fyzických a právnických osob, které vyvíjely činnost proti státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, demokraticko-republikánské státní formě, bezpečnosti a obraně Československé republiky, které k takové činnosti podněcovaly nebo jiné osoby svésti hleděly, záměrně podporovaly jakýmkoliv způsobem německé nebo maďarské okupanty nebo které v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu prezidenta republiky ze dne 19. června 1945 č. 16/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech) nadržovaly germanizaci nebo maďarizaci na území Československé republiky nebo se chovaly nepřátelsky k Československé republice nebo k českému nebo slovenskému národu, jakož i fyzických nebo právnických osob, které strpěly takovou činnost u osob spravujících jejich majetek (§ 1 odst. 1 č. 3 dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., ve znění zákona č. 84/1949 Sb.). Vztah nepřátelství není tedy v dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. koncipován na národnostní bázi, neboť za nepřítele zde na prvém místě platí nacistický či fašistický systém, a to, jak již uvedeno, nevyvratitelně, a také objektem ochrany je zde především demokraticko-republikánská státní forma. Case No. II. ÚS 45/94, published as No. 5/1995 Coll.
↑ Všechny tyto úvahy a skutečnosti vedly proto Ústavní soud k závěru, že na Prozatímní státní zřízení Československé republiky, ustavené ve Velké Británii, je nutno nahlížet jako na mezinárodně uznávaný legitimní ústavní orgán československého státu, na jehož území okupovaném říšskou brannou mocí byl nepřítelem znemožněn výkon svrchované státní moci československé, pramenící z ústavní listiny ČSR, uvozené ústavním zákonem č. 121/1920 Sb., jakož i z celého právního řádu československého. V důsledku toho všechny normativní akty prozatímního státního zřízení ČSR, tedy i dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. - také v důsledku jejich ratihabice Prozatímním Národním shromážděním (ústavní zákon ze dne 28. 3. 1946 č. 57/1946 Sb.) - jsou výrazem legální československé (české) zákonodárné moci a bylo jimi dovršeno úsilí národů Československa za obnovu ústavního a právního řádu republiky. Case No. II. ÚS 45/94, published as No. 5/1995 Coll.
↑ Ústavní soud, IV. ÚS 259/95, [27/1996 USn.] 4. dubna 1996
↑ Uznesenie Národnej rady Slovenskej republiky o nedotknuteľnosti povojnových dokumentov k usporiadaniu pomerov po II. svetovej vojne na Slovensku (20. 9. 2007) in Slovak
↑ Sólyom: Slovak decision unacceptable in Hungarian
↑ Beneš Decrees confirmed in Slovakia in Hungarian
↑ Pástor, Zoltán. 2011. Slováci a Maďari (slovački). Matica slovenská. Martin. str. 192. ISBN 978-80-8128-004-7
↑ Šutaj, Štefan. 2004. Benešove dekréty ako nástroj politickej propagandy [Beneš decrees as a tool of political propaganda]. Šutaj, Štefan (ur.). Dekréty prezidenta Beneša v povojnovom období (PDF) (slovački). Universum. Prešov. str. 127. ISBN 80-89046-21-5. Inačica izvorne stranice (PDF) arhivirana 11. siječnja 2012. Pristupljeno 29. lipnja 2014.

Vanjske poveznice

Second World War and its Impact Arhivirana inačica izvorne stranice od 3. ožujka 2016. (Wayback Machine) at the website of Ministry of Foreign Affairs of the Czech Republic
Facing history - The evolution of Czech-German relations in the Czech provinces, 1848-1948: a historical publication sponsored by Czech government, dealing a. o. with the transfer and decrees. A series of PDF files
The effect of the Benes Decrees on the Accession of the Czech Republic to the European Union Arhivirana inačica izvorne stranice od 21. srpnja 2011. (Wayback Machine): an assessment by the Max Planck Institute for Comparative Public Law and International Law; a series of PDF files
The Sudeten German Question after EU Enlargement Arhivirana inačica izvorne stranice od 26. ožujka 2014. (Wayback Machine) by Jakob Cornides
Ethnic cleansing in post World War II Czechoslovakia: the presidential decrees of Edward Benes, 1945-1948 Arhivirana inačica izvorne stranice od 13. listopada 2006. (Wayback Machine) - a sharply critical view at a Hungarian-American website; 111 kB DOC file
No comparison - op-ed from the Prague Post criticising "pseudo-scholars" who allegedly regard the expulsion of the Sudeten Germans as morally equivalent to the Holocaust.
Czech-German Declaration signed in 1997: "Both sides agree that injustice inflicted in the past belongs in the past, and will therefore orient their relations towards the future."

[zimek-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ Zimek, Josef. 1996. Ústavní vývoj českého státu 1 izdanje. Masarykovo sveučilište. Brno. str. 62. – 105.

[2] Šutaj, Štefan. 2004. Benešove dekréty ako nástroj politickej propagandy [Beneš decrees as a tool of political propaganda]. Šutaj, Štefan (ur.). Dekréty prezidenta Beneša v povojnovom období (PDF) (slovački). Universum. Prešov. str. 92. ISBN 80-89046-21-5. Inačica izvorne stranice (PDF) arhivirana 11. siječnja 2012. Pristupljeno 29. lipnja 2014.

[3] Šutaj, Štefan. 2004. Benešove dekréty ako nástroj politickej propagandy [Beneš decrees as a tool of political propaganda]. Šutaj, Štefan (ur.). Dekréty prezidenta Beneša v povojnovom období (PDF) (slovački). Universum. Prešov. str. 91. ISBN 80-89046-21-5. Inačica izvorne stranice (PDF) arhivirana 11. siječnja 2012. Pristupljeno 29. lipnja 2014.

[4] Všechny tyto úvahy a skutečnosti vedly proto Ústavní soud k závěru, že na Prozatímní státní zřízení Československé republiky, ustavené ve Velké Británii, je nutno nahlížet jako na mezinárodně uznávaný legitimní ústavní orgán československého státu, na jehož území okupovaném říšskou brannou mocí byl nepřítelem znemožněn výkon svrchované státní moci československé, pramenící z ústavní listiny ČSR, uvozené ústavním zákonem č. 121/1920 Sb., jakož i z celého právního řádu československého. V důsledku toho všechny normativní akty prozatímního státního zřízení ČSR, tedy i dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. - také v důsledku jejich ratihabice Prozatímním Národním shromážděním (ústavní zákon ze dne 28. 3. 1946 č. 57/1946 Sb.) - jsou výrazem legální československé (české) zákonodárné moci a bylo jimi dovršeno úsilí národů Československa za obnovu ústavního a právního řádu republiky. Case No. II. ÚS 45/94, published as No. 5/1995 Coll.

[5] Prvou ze základních otázek v projednávané věci je otázka, zda napadený dekret, totiž dekret prezidenta republiky ze dne 25. 10. 1945 č. 108/1945 Sb. byl vydán v mezích legitimně stanovených kompetencí či naopak, jak tvrdí navrhovatel, stalo se tak v rozporu se základními zásadami právního státu, neboť k jeho vydání došlo orgánem moci výkonné v rozporu s tehdy platným ústavním právem. V této souvislosti je třeba konstatovat, že základem, na němž spočíval právní řád Československé republiky, byl zákon ze dne 28. 10. 1918 č. 11/1918 Sb. z. a n., o zřízení samostatného státu československého. Tento základ československého práva nemohl být v žádném směru zpochybněn německou okupací, nejen z toho důvodu, že předpisy článků 42 až 56 Řádu zákonů a obyčejů pozemní války představující přílohu IV. Haagské úmluvy ze dne 18. 10. 1907 vymezily přesné hranice, v nichž okupant mohl uplatňovat státní moc na území obsazeného státu, ale především proto, že Německá říše jako totalitní stát, řídící se principem vyjádřeným Rosenbergovou větou - Právem je to, co slouží německé cti - vykonávala státní moc a vytvářela právní řád v zásadě již stranou jejich materiálně hodnotové báze. Tuto skutečnost snad nejlépe vystihují dva říšské zákony z roku 1935, totiž zákon o ochraně německé krve a cti a zákon o říšském občanství, v nichž se klade eminentní důraz na čistotu německé krve, jako předpokladu další existence německého lidu, a v nichž se jako říšský občan definuje pouze státní příslušník z německé nebo příbuzné krve, který dokazuje svým chováním, že je ochoten a schopen věrně sloužit německému národu a říši. Naproti tomu ústavní požadavek demokratické povahy československého státu v ústavní listině z roku 1920 formuluje sice pojem politicko-vědní povahy (jenž je juristicky obtížně definovatelný), což však neznamená, že je metajuristický a že nemá právní závaznost. Naopak, jako základní charakteristický rys ústavního zřízení znamená ve svých důsledcích, že nad a před požadavek formálně-právní legitimity byl v ústavní listině Československé republiky z roku 1920 postaven ústavní princip demokratické legitimity státního zřízení. Case No. II. ÚS 45/94, published as No. 5/1995 Coll.

[6] V hodnotovém nazírání, jak se vytvářelo během druhé světové války a krátce po ní, bylo naopak obsaženo přesvědčení o nezbytnosti postihu nacistického režimu a náhrady, či alespoň zmírnění škod způsobených tímto režimem a válečnými událostmi. Ani v tomto směru tedy dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. neodporuje "právním zásadám civilizovaných společností Evropy platným v tomto století", ale je právním aktem své doby opírajícím se i o mezinárodní konsens. Case No. II. ÚS 45/94, published as No. 5/1995 Coll.

[7] Právě na tomto místě je třeba si položit otázku: v jaké míře a v jakém smyslu odpovídají za plynové komory, koncentrační tábory, masové vyhlazování, ponižování, ubíjení a odlidštění milionů jen představitelé nacistického hnutí, nebo jsou za tyto jevy spoluodpovědni i všichni ti, kteří z těchto hnutí mlčky profitovali, plnili jeho příkazy a nekladli jim odpor. Černobílé schéma výlučné odpovědnosti představitelů nacismu a nedostatku odpovědnosti všech ostatních sotva existuje. Tak jako na vzniku a vývoji nacismu se podílely i další evropské státy a jejich vlády, neschopné a neochotné čelit již od počátku nacistické expanzi, odpovídá za něj v prvé řadě sám německý národ, byť i v jeho řadách se našlo nemálo těch, kteří aktivně a statečně proti němu vystoupili. Mezi odpovědností "zbytku světa" a odpovědností německého národa, mezi mlčením a pasivitou jedněch a mlčením a spíše aktivitou druhých zdá se však přece jen existovat podstatný rozdíl, jenž hraje významnou roli i v otázce důkazního břemene. Case No. II. ÚS 45/94, published as No. 5/1995 Coll.

[8] Určujícím hlediskem při vymezení subjektů konfiskovaného majetku je jejich nepřátelství k Československé republice nebo českému a slovenskému národu, fakt, jenž v případě subjektů uvedených v ustanovení § 1 odst. 1 č. 1 dekretu - tj. Německé říše, Království maďarského, osob veřejného práva podle německého nebo maďarského práva, německé strany nacistické, politických stran maďarských a jiných útvarů, organizací, podniků, zařízení, osobních sdružení, fondů a účelových jmění těchto režimů nebo s nimi souvisejících, jakož i jiných německých nebo maďarských osob právnických - má nevyvratitelnou povahu, zatímco u subjektů uvedených v ustanovení § 1 odst. 1 č. 2 dekretu, tj. osob fyzických národností německé nebo maďarské, povahu vyvratitelnou, a sice v tom směru, že majetek těchto osob se nekonfiskuje, jestliže prokáží, že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národům českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem. Přitom vzhledem k ustanovení § 1 odst. 1 č. 3 dekretu se konfiskuje majetek, bez ohledu na národnost, i těch fyzických a právnických osob, které vyvíjely činnost proti státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, demokraticko-republikánské státní formě, bezpečnosti a obraně Československé republiky, které k takové činnosti podněcovaly nebo jiné osoby svésti hleděly, záměrně podporovaly jakýmkoliv způsobem německé nebo maďarské okupanty nebo které v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu prezidenta republiky ze dne 19. června 1945 č. 16/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech) nadržovaly germanizaci nebo maďarizaci na území Československé republiky nebo se chovaly nepřátelsky k Československé republice nebo k českému nebo slovenskému národu, jakož i fyzických nebo právnických osob, které strpěly takovou činnost u osob spravujících jejich majetek (§ 1 odst. 1 č. 3 dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., ve znění zákona č. 84/1949 Sb.). Vztah nepřátelství není tedy v dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. koncipován na národnostní bázi, neboť za nepřítele zde na prvém místě platí nacistický či fašistický systém, a to, jak již uvedeno, nevyvratitelně, a také objektem ochrany je zde především demokraticko-republikánská státní forma. Case No. II. ÚS 45/94, published as No. 5/1995 Coll.

[9] Všechny tyto úvahy a skutečnosti vedly proto Ústavní soud k závěru, že na Prozatímní státní zřízení Československé republiky, ustavené ve Velké Británii, je nutno nahlížet jako na mezinárodně uznávaný legitimní ústavní orgán československého státu, na jehož území okupovaném říšskou brannou mocí byl nepřítelem znemožněn výkon svrchované státní moci československé, pramenící z ústavní listiny ČSR, uvozené ústavním zákonem č. 121/1920 Sb., jakož i z celého právního řádu československého. V důsledku toho všechny normativní akty prozatímního státního zřízení ČSR, tedy i dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. - také v důsledku jejich ratihabice Prozatímním Národním shromážděním (ústavní zákon ze dne 28. 3. 1946 č. 57/1946 Sb.) - jsou výrazem legální československé (české) zákonodárné moci a bylo jimi dovršeno úsilí národů Československa za obnovu ústavního a právního řádu republiky. Case No. II. ÚS 45/94, published as No. 5/1995 Coll.

[10] Ústavní soud, IV. ÚS 259/95, [27/1996 USn.] 4. dubna 1996

[11] Uznesenie Národnej rady Slovenskej republiky o nedotknuteľnosti povojnových dokumentov k usporiadaniu pomerov po II. svetovej vojne na Slovensku (20. 9. 2007) in Slovak

[12] Sólyom: Slovak decision unacceptable in Hungarian

[13] Beneš Decrees confirmed in Slovakia in Hungarian

[14] Pástor, Zoltán. 2011. Slováci a Maďari (slovački). Matica slovenská. Martin. str. 192. ISBN 978-80-8128-004-7

[15] Šutaj, Štefan. 2004. Benešove dekréty ako nástroj politickej propagandy [Beneš decrees as a tool of political propaganda]. Šutaj, Štefan (ur.). Dekréty prezidenta Beneša v povojnovom období (PDF) (slovački). Universum. Prešov. str. 127. ISBN 80-89046-21-5. Inačica izvorne stranice (PDF) arhivirana 11. siječnja 2012. Pristupljeno 29. lipnja 2014.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

Benešovi dekreti
Dekreti predsjednika Republike Ustavni dekreti predsjednika Republike
Edvard Beneš, predsjednik Čehoslovačke
Osnovne informacije
Država	Čehoslovačka
Tip	dekreti
Grana prava	ustavno pravo upravno pravo građansko pravo statusno pravo
Jezici	češki, slovački
Prihvaćanje i stupanje na snagu
Predlagatelj	Predsjednik (Edvard Beneš) Vlada Čehoslovačke
Legislatura	Narodna skupština
Donošenje	21. srpnja 1940. – 27. listopada 1945.
Stupanje na snagu	6. ožujka 1946.