krchov
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ˈkr̩.xɔf]
dělení
[editovat]- kr-chov
etymologie
[editovat]Z německého Kirchhof téhož významu.
varianty
[editovat]podstatné jméno
[editovat]- rod mužský neživotný
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | krchov | krchovy |
| genitiv | krchovu / krchova | krchovů |
| dativ | krchovu | krchovům |
| akuzativ | krchov | krchovy |
| vokativ | krchove | krchovy |
| lokál | krchovu / krchově | krchovech |
| instrumentál | krchovem | krchovy |
význam
[editovat]- (v obecném jazyce, expresivně) hřbitov
- Na krchov jdeme po kostele, oslavit muže snaživé. Myslíme mnoho na zemřelé, myslíme málo na živé.[2]
- Hnáty, hlavu, trup má vdova, přinesla si je z krchova.[3]
- člověk někomu vrazí pěst pod nos a řekne „Čuchni, smrdí krchovem.“
- „Jsou to krchovy veskrze milé, krásně barevné a poetické. Jestliže tohle jsou krchovy, tak já se opravdu ničeho neobávám...“[4]
poznámky
[editovat]- ↑ Český jazykový atlas. Díl 2. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0574-9. Heslo „hřbitov“, s. 412–414.
- ↑ Viktor Dyk: Píseň rozpustilého školáka
- ↑ Josef Jaroslav Kalina: Hadrnice
- ↑ Marek Brodský má rád Veselé krchovy, ČT24, 16. dubna 2008