Пусть будет снова жопа в стране, Хотим мы жить в нашем милом говне, Пусть Конституцию меняют хоть в неделю 15 раз. Пусть срут на наши права, В Китай увозят дрова, Пусть пенсионный возраст делают хоть 72 И дружно п*здят наши клевые омоновцы дубинками нас. – Ať je zase země v prdeli, chceme žít ve svých milých sračkách, nechť si klidně mění ústavu každý druhý den (doslova: „patnáctkrát za týden“). Ať klidně serou na naše práva, ať do Číny vozej dříví, ať klidně odcházíme do důchodu třeba až ve dvaasedmdesáti. Nechť nás naši čuproví OMONovci svorně mlátí pedrekama.[1]
