Zalman Aran
| Zalman Aran זלמן ארן | |
|---|---|
 Zalman Aran v září 1954. | |
| 5. a 7. ministr školství a kultury Izraele | |
| Ve funkci: 1963 – 1969 | |
| Předchůdce | Abba Eban |
| Nástupce | Jigal Alon |
| Ve funkci: 1955 – 1960 | |
| Předchůdce | Ben Cion Dinur |
| Nástupce | Abba Eban |
| 7. ministr dopravy Izraele | |
| Ve funkci: 29. června 1955 – 3. listopadu 1955 | |
| Předchůdce | Josef Sapir |
| Nástupce | Moše Karmel |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Strana práce (dříve Mapaj) |
| Narození | 1. března 1899 Juzovka, Ruské impérium(nyní Ukrajina) |
| Úmrtí | 6. září 1970 (71 let) Izrael |
| Místo pohřbení | židovský hřbitov na Olivové hoře |
| Kneset | 1.–6. |
| Profese | politik, pedagog a odborář |
| Commons | Zalman Aran |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zalman Aran (hebrejsky: זלמן ארן, rodným jménem Zalman Aharonovič; 1. března 1899 – 6. září 1970) byl sionistický aktivista, pedagog, izraelský politik, poslanec Knesetu za stranu Ma'arach (dříve Mapaj) a ministr školství a dopravy v izraelské vládě.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v roce 1899 v Juzovce v carském Rusku (dnešní Doněck na Ukrajině) a získal tradiční náboženské vzdělání v chederu. Později studoval agronomii v Charkově.[1] Jako mladý se angažoval ve straně „Mládež Sijónu.“ V roce 1917 se stal členem „výboru pro sebeobranu“ této strany. V letech 1918 až 1923 pracoval jako učitel a statistik. Poté, co se strana v roce 1920 rozštěpila, se přidal k Sionistickým socialistům a v letech 1924 až 1925 byl členem jejího tajného ústředního vedení.
V roce 1926 podnikl aliju do mandátní Palestiny, kde vstoupil do strany Achdut ha-Avoda, a kde pracoval na stavbách a budování pozemních komunikací. V roce 1930 byl po založení strany Mapaj jmenován jejím generálním tajemníkem v Tel Avivu. V letech 1936 až 1947 pracoval ve výkonném výboru odborové organizace Histadrut jako pokladní a ředitel informačního oddělení a patřil mezi zakladatele školy pro aktivisty Histadrutu. V roce 1946 se stal členem Sionistického výkonného výboru a v roce 1948 se stal členem jeho prezidia.
Ve volbách do Knesetu v roce 1949 se stal poslancem a svůj mandát si udržel šest následujících funkčních období. Byl předsedou výboru pro zahraniční věci a obranu a členem výboru pro bydlení. V roce 1953 byl jmenován ministrem bez portfeje a v roce 1954 ministrem dopravy. V letech 1955 až 1960 a poté znovu v letech 1963 až 1969 zastával post ministra školství a kultury.
Jako ministr školství zavedl do učebních osnov předměty „židovská identita“ a „židovská tradice“ a zasadil se o expanzi technických oborů. V roce 1955 přijal Kneset jeho reformu izraelského školského systému a jeho požadavky na středoškolské maturity,[1] rovněž tak jako rozšíření povinné školní docházky až po 16 rok dítěte.[2] Taktéž prosadil integraci dětí z různého prostředí do společných tříd, aby tak zmenšoval socioekonomické rozdíly mezi izraelskou společností.[3] Jeho návrhy zahrnovaly i rekreační aktivity pro obyvatele rozvojových měst.[4]
Jako vládní ministr v roce 1967 zprvu podporoval většinové stanovisko v řešení egyptské hrozby, tj. preferovat diplomatické řešení před preemptivním vojenským úderem, neboť ten považoval za velké riziko jak pro domácí frontu, tak pro Izraelské vojenské letectvo.[5] Po vítězné izraelské šestidenní válce téhož roku, se stavěl proti anexi východního Jeruzaléma.[6]
Zemřel v roce 1970. Jeho jméno nese na jeho počest Škola historie při Telavivské univerzitě a ústřední knihovna Ben Gurionovy univerzity v Negevu.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Trials of Education and implementation, 1971 (originál hebrejsky)
- Paměti, 1971 (hebrejsky)
- Front and the appearance, 1972 (originál hebrejsky)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zalman Aran na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Zalman Aranne (1899 - 1970) [online]. Židovská agentura [cit. 2008-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-01. (anglicky)
- ↑ Facts and Statistics - Zalman Aran [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael [cit. 2008-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-18. (hebrejsky)
- ↑ CIDOR, Peggy. Not making the grade [online]. The Jerusalem Post, 2006-09-07 [cit. 2008-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-17. (anglicky)
- ↑ YANOW, Dvora. Silences in Public Policy Discourse: Organizational and Policy Myths. Journal of Public Administration Research and Theory. 1992, čís. 2, s. 399–423. Dostupné online.
- ↑ OREN, Michael B. Levi Eshkol, Forgotten Hero. Azure. Čís. 14. Scholar search Dostupné online.
- ↑ BENZIMAN, Uzi. Oh, Jerusalem! [online]. Haaretz, 2007-06-02 [cit. 2008-02-16]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zalman Aran na Wikimedia Commons 
Osoba Zalman Aran ve Wikicitátech
- (anglicky) Kneset – Zalman Aran
