Přeskočit na obsah

Very Large Telescope

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Very Large Telescope
OrganizaceEvropská jižní observatoř (ESO)
MístoCerro Paranal, Atacama
StátChile
Souřadnice
Nadmořská výška2635 m n. m.
Klima> 340 jasných nocí v roce
Pozorovací čas320 night/year
Založena1999
Webová stránkawww.eso.org/vlt
TeleskopyUnit Telescope
Auxiliary Telescope
Very Large Telescope Interferometer
Four Laser Guide Star Facility
VLT Survey Telescope
Komerční teleskopyazimutální montáž
Ritchey-Chrétien
dalekohledy
Antu (UT1)8,2 m reflektor
Kueyen (UT2)8,2 m reflektor
Melipal (UT3)8,2 m reflektor
Jepun (UT4)8,2 m reflektor
Map
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Very Large Telescope (zkráceně VLT, česky: Velmi velký dalekohled) je soustava čtyř dalekohledů o průměru 8,2 m v severním Chile na hoře Cerro Paranal. Je provozována a financována Evropskou jižní observatoří jako součást astronomické observatoře Paranal. V provozu je od roku 2005.

Umístění observatoře

[editovat | editovat zdroj]

Soustava dalekohledů je umístěna na vrcholu hory Cerro Paranal v chilské poušti Atacama v nadmořské výšce 2635 m n. m. Leží 120 km jižně od města Antofagasta a 12 km východně od pobřeží Tichého oceánu. Místo patří k nejsušším oblastem na světě, což tvoří ideální podmínky pro pozorování oblohy v infračerveném oboru spektra. V průběhu roku zde bývá až 350 jasných nocí s klidnou atmosférou vhodných pro pozorování nejvzdálenějších objektů ve vesmíru.[1]

Charakteristika soustavy teleskopů

[editovat | editovat zdroj]

Čtyři dalekohledy o průměru primárních zrcadel 8,2 m jsou doplněny dalšími čtyřmi pomocnými teleskopy s průměrem zrcadel 1,8 m, které lze přesunovat po kolejnicích.[1] Světlo z dalekohledů je vedeno do jednotlivých přístrojů, kde se zobrazuje nebo analyzuje. Jedná se o širokoúhlé zobrazovače, kamery a spektrografy s adaptivní optikou, spektrografy pro více objektů a spektrometry s vysokým rozlišením. Tyto přístroje pokrývají širokou oblast spektra od dalekého ultrafialového oboru (300  nm) po střední infračervené vlnové délky (24 μm).[2]

Pro korekci obrazu (deformovaného atmosférickou turbulencí) je využíván systém adaptivní optiky.

Hlavní dalekohledy

[editovat | editovat zdroj]
Dalekohled UT3 – Melifal

Čtyři hlavní dalekohledy jsou umístěny v samostatných 25 m vysokých budovách válcovitého tvaru s dvěma rovnými, z boku i nahoře otevíranými dveřmi.[3] Uvnitř budov je udržována stabilní teplota a jsou konstruovány tak, aby se omezily turbulence vzduchu především uvnitř tubusu dalekohledu, k nimž by mohlo v důsledku změn teploty a proudění vzduchu dojít. Při konstrukci budov byly využity zkušenosti s budovou postavenou pro New Technology Telescope, dalekohled o průměru 3,5 m umístěný na jiné observatoři ESOLa Silla.

Jako první byl postaven dalekohled UT1 - Antu. První světlo jím prošlo v roce 1998 a pravidelná vědecká pozorování zahájil 1. dubna 1999. Všechny dalekohledy pak byly zprovozněny v roce 2005.

Dalekohledy jsou vybaveny zrcadly o průměru 8,2 m, která jsou monolitická s tloušťkou 17,5 cm. Každé váží 23 tun.[3] Jsou vyrobena ze Zeroduru – sklokeramického materiálu s minimální tepelnou roztažností – a jsou pokovena 80 nm tlustou vrstvou hliníku. Tato vrstva se obnovuje každých 18 měsíců.

Jména dalekohledů

[editovat | editovat zdroj]
Kopule pomocného pohyblivého 1,8m dalekohledu

Dalekohledy se obecně označují jako UT (Unit Telescope), konkrétně pak UT1 až UT4.[4] Před uvedením do provozu však dostaly jména pocházející z jazyka místních domorodců – Mapučů:

Většinu pozorovací doby pracuje každý z velkých dalekohledů samostatně. Mohou však pracovat společně při tzv. interferometrii, kdy se světelné paprsky získané z jednotlivých dalekohledů vedou pomocí systému zrcadel podzemními tunely tak, aby délka dráhy světla od každého teleskopu do interferometru byla stejně dlouhá s přesností lepší než 1 μm na sto metrů.[2] Celý systém se pak označuje jako VLTI (Very Large Telescope Interferometry) a má pak zobrazovací schopnost ekvivalentní dalekohledu o průměru 16 m. Umožňuje pozorovat až 25krát jemnější podrobnosti, než dokáže každý z teleskopů samostatně.

  1. a b KLECZEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X. S. 541-542. 
  2. a b Dalekohled VLT (Very Large Telescope) [online]. Evropská jižní observatoř, 2016 [cit. 2018-01-24]. Dostupné online. 
  3. a b FAQ VLT/Paranal [online]. Evropská jižní observatoř, 2016 [cit. 2018-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Names of VLT Unit Telescopes [online]. Evropská jižní observatoř, 2016 [cit. 2018-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]