Užovník
 Užovník | |
|---|---|
 Užovník skvrnitý (Sauromatum venosum), kvetoucí hlíza | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | jednoděložné (Liliopsida) |
| Řád | žabníkotvaré (Alismatales) |
| Čeleď | árónovité (Araceae) |
| Rod | užovník (Sauromatum) Schott, 1832 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Užovník[1] (Sauromatum) je rod rostlin z čeledi árónovité. Jsou to vytrvalé byliny s celistvými nebo členěnými listy, zatahující do podzemní hlízy. Květenstvím je palice s toulcem. Květenství páchnou po shnilém mase a jsou opylována hmyzem. Rod zahrnuje 9 druhů a je rozšířen v jižní, východní a jihovýchodní Asii, subsaharské Africe a Arábii. Největší počet druhů roste v Číně. V minulosti byl rod Sauromatum spojován na základě morfologické podobnosti s příbuzným rodem Typhonium, výsledky molekulárních analýz ale takové uspořádání nepodporují.
Nejznámějším zástupcem rodu je užovník skvrnitý, který je občas pěstován jako botanická kuriozita ve sbírkách rostlin i v domácnostech. Některé druhy jsou využívány v domorodé medicíně nebo jako potrava.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Užovníky jsou vytrvalé byliny, sezónně zatahující do podzemní, zploštěle kulovité hlízy. Listy jsou celistvé, střelovité, trojlaločné nebo znoženě členěné. Květenstvím je palice s toulcem, rozkvétá před listy nebo souběžně s nimi. Na palici jsou celkem 4 zóny: dole jsou samičí květy, nad nimi sterilní zóna se staminodii, nad ní jsou samčí květy a celá palice je zakončena přisedlým nebo stopkatým přívěskem. Toulec je asi zdéli palice nebo delší. Samčí květy obsahují 1 až 3 tyčinky. Semeník samičích květů obsahuje jedinou komůrku s 1 nebo 2 vajíčky. Plodem jsou vejcovité, většinou jednosemenné bobule v palicovitém plodenství.[2]
-
Rašící hlíza užovníku skvrnitého -
List užovníku skvrnitého -
Detail květenství
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Do rodu užovník je řazeno celkem 9 druhů.[3] Je rozšířen od Pákistánu a Číny přes Indočínu po Indonésii a v subsaharské Africe a Arábii.[2][4] Největší počet druhů se vyskytuje v Číně, kde roste 7 druhů, u toho 2 endemické. Největší areál rozšíření má užovník skvrnitý, který je také jediným africkým zástupcem rodu. Je rozšířen v Africe od Kamerunu po Súdán a Etiopii a na jih po Angolu a Mosambik, na Arabském poloostrově, v Asii od Pákistánu po Čínu a Thajsko.[5]
Ekologické interakce
[editovat | editovat zdroj]Užovníky mají velmi specializovaný způsob opylování. Samoopylení je zabráněno tím, že blizny dozrávají dříve než prašníky (protogynie) a v době kdy se z tyčinek samčích květů uvolňuje pyl již nejsou aktivní a schopné opylení. Toulce páchnou po shnilém mase (a nezřídka mají i podobnou barvu) a lákají zejména různé mouchy a brouky, jimž však neposkytují žádný zřejmý užitek v podobě nektaru, pylu či jiné potravy. U užovníku skvrnitého bylo zjištěno, že toulec opylovače dočasně uvězní. V průběhu ontogeneze květenství byly pozorovány 3 fáze. V první fázi je hmyz nalákán mrtvolným pachem dovnitř toulce a prolézá zúženou částí kolem zóny samčích květů do květní komory. Hmyz vyvíjející se v mršinách zde klade vajíčka. V této fázi jsou blizny samičích květů schopné opylení. V komoře jsou průsvitná okna, která poskytují hmyzu iluzi východu a nedovolují mu najít skutečnou cestu ven. Na noc, kdy by toto vylepšení nefungovalo, se navíc toulec kolem horní části květní palice stahuje a celou komoru uzavírá. Kolem 3. hodiny v noci dozrávají prašníky, které popráší pylem hmyz chycený v květní komoře. Kolem 6. hodiny ranní se pak květenství otevírá a umožňuje hmyzu uniknout.[6][7]
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Rod Sauromatum byl popsán H. W. Schottem v roce 1832. Druh S. venosum byl popsán již v roce 1789 jako Arum venosum a nezávisle na tom v roce 1831 jako Arum guttatum. V roce 2000 byl tento rod vřazen spolu s monotypickým rodem Lazarum do široce pojatého rodu Typhonium. Všechny tyto rody jsou si po morfologické stránce velice podobné. Světlo do této záležitosti vnesla fylogenetická studie tribu Areae z roku 2011, založená na analýze nukleární a chloroplastové DNA. Ve studii se ukázalo, že rod Sauromatum v klasickém pojetí je monofyletický taxon, představující sesterskou větev kladu zahrnujícího skupinu rodů s centrem rozšíření ve Středomoří, mezi něž náleží Arum, Biarum, Helicodiceros či Eminium. Naopak rod Typhonium se ukázal jako polyfyletický, složený ze 2 samostatných vývojových větví, z nichž jednu tvoří australští zástupci a druhou zbytek druhů tohoto rodu.[3][8]
Africké populace Sauromatum venosum byly popsány Schottem v roce 1856 jako Sauromatum nubicum. Od asijských populací se odlišují širšími listovými segmenty a užší koncovou částí toulce. Později byly oba druhy ztotožněny.[9]
Zástupci
[editovat | editovat zdroj]- užovník skvrnitý (Sauromatum venosum, syn. S. guttatum)
Význam
[editovat | editovat zdroj]
Užovník skvrnitý je občas pěstován ve sbírkách rostlin i v domácnostech jako botanická kuriozita. Listy a řapíky se v Asii konzumují vařené jako zelenina. Pasta připravená z hlíz a stonku je aplikována zevně na spáleniny, záněty, kožní infekce, hadí uštknutí a bodnutí štírem, extrakt se používá vnitřně zejména při dýchacích obtížích a otocích ústní dutiny.[10][11] Hlízy Sauromatum diversifolium slouží a Asii jako nouzová potrava. Hlíza Sauromatum giganteum je v asijské medicíně používána k léčení traumatických zranění, tetanu a tuberkulózního zduření mízních uzlin.[11]
Pěstování
[editovat | editovat zdroj]Hlízu užovníku je třeba na jaře vysadit do dobře propustné, humózní půdy. Sází se ve chvíli, kdy začíná rašit pupen na vrcholu hlízy, do hloubky asi 7 až 10 cm. Užovník skvrnitý je schopen vykvést i z nezasazené hlízy. Květenství silně páchnou a nedoporučuje se je v době květu nechávat v místnosti, v níž pobývají či spí lidé. Rostlina vyžaduje ve vegetační sezóně teplo, vlhko a světlé stanoviště bez přímého slunečního svitu. Po odkvětu se objevuje list, který pak na podzim odumírá a rostlina zatahuje do klidového stádia. Poté je možno hlízu vyjmout ze země. Přes zimu se uchovává v teple a suchu. Množí se snadno drobnými hlízkami, které se každoročně hojně vytvářejí v okolí mateřské hlízy.[12][13][14]
Přehled druhů a jejich rozšíření
[editovat | editovat zdroj]- Sauromatum brevipes – Himálaj, Tibet
- Sauromatum brevipilosum – Sumatra
- Sauromatum diversifolium – Himálaj, Čína, Indočína
- Sauromatum gaoligongense – Čína
- Sauromatum giganteum – Čína
- Sauromatum hirsutum – Čína, Indočína
- Sauromatum horsfieldii – Čína, Indočína, jv. Asie
- Sauromatum tentaculatum – Thajsko
- Sauromatum venosum – subsaharská Afrika, Arábie, Asie od Pákistánu po Čínu a Indočínu[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
- ↑ a b LI, Heng; HETTERSCHEID, Willbert L.A. Flora of China: Sauromatum [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b CUSIMANO, Natalie et al. A phylogeny of the Areae (Araceae) implies that Typhonium, Sauromatum, and the Australian species of Typhonium are distinct clades. Taxon. Apr. 2010, čís. 59(2). Dostupné online.
- ↑ a b HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Plants of the World online. Sauromatum venosum. [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DAKWALE, Sandhya; BHATNAGAR, S. Insect-trapping behaviour and diel periodicity in Sauromatum guttatum Schott (Araceae). Current Science. July 1985, čís. 54(14).
- ↑ MEEUSE, Bastiaan J.D.; HATCH, Melville. Beetle pollination in Dracunculus and Sauromatum (Araceae). The Coleopterists Bulletin. Sep. 1960, čís. 14(3). Dostupné online.
- ↑ HETTERSCHEID, W.L.A.; BOYCE, P.C. A reclassification of Sauromatum Schott and new species of Typhonium Schott (Araceae). Aroideana. 2000, čís. 23. Dostupné online.
- ↑ BRYAN, John E. Bulbs. Portland: Timber Press, 2002. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ RAMAWAT, K.G. (ed.). Herbal drugs: Ethnomedicine to modern medicine. Berlín: Springer, 2009. ISBN 978-3-540-79115-7. (anglicky)
- ↑ a b QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky)
- ↑ BRYAN, John E. Bulbs. Pocket guide. Portland: Timber Press, 2005. (anglicky)
- ↑ SCHMID, W. George. En Encyclopedia of Shade Perennials. Portland: Timber Press, 2002. Dostupné online. ISBN 0-88192-549-7. (anglicky)
- ↑ BRICKELL, Christopher (ed.). Encyclopedia of plants & flowers. [s.l.]: American Horticultural Society, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-7566-6857-0. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu užovník na Wikimedia Commons 
Taxon Sauromatum ve Wikidruzích
