Přeskočit na obsah

Thomas Chatterton

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Thomas Chatterton
Narození20. listopadu 1752
Chatterton's House
Úmrtí24. srpna 1770 (ve věku 17 let)
Londýn nebo Londres
Příčina úmrtísebevražda jedem
PseudonymThomas Rowley
Povoláníbásník a spisovatel
Národnostanglická
StátSpojené království
Alma materCollegiate School
Tématapoezie
Literární hnutípreromantismus
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thomas Chatterton (20. listopadu 1752, Bristol24. srpna 1770, Londýn) byl anglický básník období preromantismu.[1]

Chatterton se narodil jako pohrobek chudého učitele. Získal základní vzdělání a roku 1767 se stal písařem u advokáta. Jeho předkové byly kostelníky v bristolském kostele Panny Marie Redcliffské, v jehož archivu se seznámil se starými texty, a to jej přivedlo na myšlenku padělat různé básně a dokumenty a prodávat je jako staré památky různým nekritickým zákazníkům. Již od raného dětství se tak věnoval studiu staré literatury i vlastní tvorbě a v místních novinách publikoval již ve dvanácti letech báseň Elinoure and Juga, již vydával za nalezenou báseň ve středoangličtině. Pod jménem Thomase Rowleyho, fiktivního mnicha z 15. století, zveřejňoval svá další falza středověké literatury, jimiž oklamal i znalce tak, že dlouho platila (jako podobné skladby Jamese Macphersona) za pravé originály. Tato díla jsou napsána vyspělou básnickou technikou jako vynikající napodobeniny středověké angličtiny, prozrazují však preromantické melancholické cítění i pojetí středověku a inspirací alžbětinskou poezií.[2][3]

Chattertonova smrt

V dubnu roku 1770 se Chatterton vydal do Londýna, aby se živil literaturou. Pracoval horečně, ale časopisy jeho práce odmítaly. Jeho poněkud mylné představy o středoanglickém jazyce vzbuzovaly podezření a následný nezájem. Řada bolestných zklamání, nepochopení ze strany vynikajících současníků (například Horace Walpole mu vrátil jeho rukopisy), osobní nouze a obava ze smrti hladem jej dovedly k tomu, že v sedmnácti letech spáchal sebevraždu arsenikem.[4]

Po smrti začal být pro živé vcítění se do středověkého myšlení a především pro zvláštní, citlivou a ponurou středověkou obraznost básní pokládán za jednoho ze vzorů anglického preromantismu a teprve pak začaly být vydávány knihy s jeho básněmi. Přestože básně napsané pod vlastním jménem jsou umělecky slabší, stal se téměř legendární postavou a jako básnického génia, zahubeného nepochopením a nezájmem omezené společnosti, jej zobrazil Alfred de Vigny ve své romantické tragédii Chatterton z roku 1835.[2]

Výběrová bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
Socha Thomase Chatertoba v Bristolu od Immanuela Giela
  • Poems supposed to have been written at Bristol, by Thomas Rowley and others, in the Fifteenth Century (1777, Básně o nichž se předpokládá, že je v patnáctém století v Bristolku napsal Thoma Rowley a další), první posmrtné souborné vydání Chattertonových literárních mystifikací, které nadchlo nastupující romantické básníky, ačkoli již od dalšího z roku 1778 bylo známo, že jde o podvrhy.[1]
  • Miscellanies in Prose and Verse, by Thomas Chatterton, the supposed author of the Poems published under the names of Rowley (1778), vydání různých prací Chattertonových prací v próze i verších.
  • The Poetical Works of Thomas Chatterton (1795, Poetické práce Thomase Chattertona).
  • The Revenge: A Burletta (1795, Pomsta), krátká komická opera.
  • The Works of Thomas Chatterton (1803, Práce Thomase Chattertona), tři svazky.

České překlady

[editovat | editovat zdroj]

Do češtiny přeložil ukázky z jeho díla Jaroslav Vrchlický ve své knize Moderní básníci angličtí (Praha: Josef R. Vilímek 1898). Jde o básně Resignace (The Resignation) a Žalozpěv minstrelův (Minstrel's song) z Ælla, Tragycal Enterlude.

  1. a b PROCHÁZKA, Martin, STŘÍBRNÝ, Zdeněk a kol. Slovník anglických spisovatelů. Libri: Praha 2003, druhé doplněné vydání. S. 389
  2. a b CRAIG, Hardin a kolektiv. Dějiny anglické literatury II.. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1963. S. 115–116. 
  3. Ottův slovník naučný. 12. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1998. S. 93.
  4. STŘÍBRNÝ, Zdeněk.Dějiny anglické literatury I. Praha: Academia 1977, S. 355.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]