Seznam symfonií Wolfganga Amadea Mozarta

Ačkoli poslední symfonie Wolfganga Amadea Mozarta – podle tradičních číslování starých Mozartových vydání – nese číslo 41, je možné vystopovat ve skutečnosti okolo 60 symfonií z jeho pera, z nichž se ovšem některé nezachovaly vůbec, z některých jen fragmenty.

Rozdílné číslování má příčinu také v tom, že v posledních desetiletích jsou znovu nacházeny autografy některých raných prací. Navíc objevuje také problematika vymezení vůči jiným žánrům, neboť sinfonie v Mozartově době ještě nebyla samostatnou ucelenou formou, který se navíc teprve vyvíjel, a to mj. také díky práci Mozartově a jeho současníků.

Dlouhou dobu se výrazem „sinfonia“ (zvláště v italském prostředí) označovaly operní předehry - ouvertury, a naopak symfonie zase „ouvertury“, tudíž důsledné rozlišení je někdy velmi obtížné. Sám Mozart například přidal k původně dvouvětým předehrám k operám Ascanio in Alba, Il sogno di Scipione, La finta giardiniera a Il re pastore, závěrečné věty (KV 120, KV 163, KV 121 a KV 102), čímž je rozšířil na třívěté symfonie, které mohly být uváděny na koncertech samostatně, zatímco např. ouvertury k Mitridate, re di Ponto nebo Lucio Silla byly jako italské operní sinfonie od počátku třívěté. Typický ouverturní charakter do sebe vzájemně přesahujících vět je pak patrný např. u symfonií KV 74, KV 181 a KV 318. U některých serenád (KV 204, KV 250, KV 320, KV 385) tomu bylo naopak: zde Mozart vystavěl symfonie o čtyřech větách díky zkracování.

Seznam symfonií

Nr.^[1]	KV	KV⁶	Tónina	Rok vzniku	Přízviska, poznámky, pravost ^[2]
01	016	016	Es-dur	1764 n. 1765
bez čísla	dodatek 220	016a	a-moll	1765?	pravděpodobně není od Mozarta
02	017	017	B-dur	1765	od Leopolda Mozarta?
03	018	018	Es-dur	1765	od Carla Friedricha Abela
04	019	019	D-dur	začátek r. 1765
bez čísla	dod. 223	019a	F-dur	začátek r. 1765
bez čísla	dod. 222	019b	C-dur	začátek r. 1765	znám jen incipit z katalogu od Breitkopf & Härtel, pochybná pravost
05	022	022	B-dur	1765	„Haagská“ symfonie
bez čísla	dod. 221	045a	G-dur	1766	„Alte Lambacher“ (Stará lambašská) symfonie („Neue Lambacher“ je od Leopolda Mozarta)
[43]	076	042a	F-dur	1767?	pochybná pravost
06	043	043	F-dur	konec r. 1767	Olomoucká, složena při návštěvě W. A. Mozarta v Olomouci. Viz pamětní deska na budově kapitulního děkanátu.
07	045	045	D-dur	zima 1767/68	Varianta jako ouvertura k La finta semplice
[55]	dod. 214	045b	B-dur	leden 1768?	pochybná pravost
08	048	048	D-dur	13. prosinec 1768
bez čísla	dod. 215	066c	D-dur	1769?	znám jen incipit, pochybná pravost
bez čísla	dod. 217	066d	B-dur	1769?	znám jen incipit, pochybná pravost
bez čísla	dod. 218	066e	B-dur	1769?	znám jen incipit, pochybná pravost
09	073	073	C-dur	1772?
[44]	081	073l	D-dur	předjaří 1770	příp. od Leopolda Mozarta
[47]	097	073m	D-dur	1770?	pochybná pravost
[45]	095	073n	D-dur	1770?	pochybná pravost
10	074	074	G-dur	1770	zřejmě jako původní předehra k Mitridate
11	084	073q	D-dur	1770	pochybná pravost
[54]	dod. 216	dod. C 11.03	B-dur	předjaří 1771?	pochybná pravost, ve 3. vydání Köchelova seznamu (1937): KV 74g
[42]	075	075	F-dur	1771?	pochybná pravost
12	110	075b	G-dur	červenec 1771
[46]	096	111b	C-dur	1771?	pochybná pravost
[48]	098	dod. C 11.04	F-dur	1771?	pravděpodobně není od Mozarta
13	112	112	F-dur	2. listopad 1771
14	114	114	A-dur	30. prosinec 1771
15	124	124	G-dur	21. leden 1772
16	128	128	C-dur	květen 1772
17	129	129	G-dur	květen 1772
18	130	130	F-dur	květen 1772
19	132	132	Es-dur	červenec 1772
20	133	133	D-dur	červenec 1772
21	134	134	A-dur	srpen 1772
bez čísla	135 a 61h		D-dur		ouvertura k Lucio Silla díky přidanému menuetu KV 61h č. 3 (pochybná pravost) ke čtyřvěté symfonii
[50]	161 a 163	141a	D-dur	konec r. 1772?	ouvertura k Il sogno di Scipione (KV 126) s dokomponovaným finále KV 163
22	162	162	C-dur	duben 1773
23	181	162b	D-dur	19. květen 1773
24	182	173dA	B-dur	říjen 1773
25	183	173dB	g-moll	5. říjen 1773	„Malá“ symfonie g-moll
26	184	161a	Es-dur	30. březen 1773
27	199	161b	G-dur	10. duben 1773
28	200	189k	C-dur	17. listopad 1774
29	201	186a	A-dur	6. duben 1774
30	202	186b	D-dur	5. květen 1774
bez čísla	204		D-dur		Serenádová symfonie (vznikla vypuštěním vět 3 až 5); KV3a: 213a
bez čísla	250		D-dur		Serenádová symfonie (vznikla vypuštěním vět 2 až 4 (resp. 5)); KV3a: 248b
31	297	300a	D-dur	červen 1778	„Pařížská“ symfonie
32	318	318	G-dur	26. duben 1779	zřejmě ouvertura k Zaide
33	319	319	B-dur	9. červenec 1779
bez čísla	320		D-dur		Serenádová symfonie (vznikla vypuštěním vět 2 až 4 a přidáním 6.)
34	338	338	C-dur	29. srpen 1780
35	385	385	D-dur	červenec 1782	„Haffnerova“ symfonie
36	425	425	C-dur	listopad 1783	„Linecká“ symfonie
37	444	425a	G-dur	listopad 1783?	úvod k symfonii Michaela Haydna
38	504	504	D-dur	6. prosinec 1786	„Pražská“ symfonie
39	543	543	Es-dur	červen 1788	„Schwanengesang“ (Labutí zpěv)
40	550	550	g-moll	červenec 1788	„Velká“ symfonie g-moll. Ve druhém vydání doplnil Mozart klarinetový part a pozměnil part hoboje
41	551	551	C-dur	srpen 1788	Symfonie „Jupiter“

Literatura

Ludwig von Köchel: Chronologisch-thematisches Verzeichnis sämtlicher Tonwerke Wolfgang Amadé Mozarts. 8. vyd. Breitkopf & Härtel, Wiesbaden 1983, ISBN 3-7651-0019-6
Wulf Konold (ed.): Konzertführer Klassik. 4. vyd. Atlantis, Zürich 2005 (1987), ISBN 3-254-08224-9.
Silke Leopold (ed.): Mozart-Handbuch. Metzler, Stuttgart und Bärenreiter, Kassel 2005, ISBN 3-476-02077-0.
A. Peter Brown: The Symphonic Repertoire. Sv. II. The First Golden Age of the Vienese Symphony: Haydn, Mozart, Beethoven, and Schubert. Indiana University Press, Bloomington & Indianapolis 2002, ISBN 0-253-33487-X; 716 S.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liste der Sinfonien Mozarts na německé Wikipedii.

↑ Staré Mozartovo vydání (vyšlo v letech 1879-1882) uvádí 41 symfonií s číslováním od 1 do 41. Další práce byly zveřejněny do roku 1910 v doplňujících vydáních vydavatelství Breitkopf & Härtel. Zde obsažené symfonie jsou někdy označovány čísly 42 až 55 (např. KV 75 má číslo 42), i když se jedná a ranější díla než Mozartova poslední symfonie KV 551 z roku 1788, která podle staré „Mozart-Ausgabe“ nese číslo 41.
↑ Neal Zaslaw: Mozart’s Symphonies. Context, Performance Practice, Reception. Claredon Press, Oxford 1989.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Seznam symfonií Wolfganga Amadea Mozarta na Wikimedia Commons

[1] Staré Mozartovo vydání (vyšlo v letech 1879-1882) uvádí 41 symfonií s číslováním od 1 do 41. Další práce byly zveřejněny do roku 1910 v doplňujících vydáních vydavatelství Breitkopf & Härtel. Zde obsažené symfonie jsou někdy označovány čísly 42 až 55 (např. KV 75 má číslo 42), i když se jedná a ranější díla než Mozartova poslední symfonie KV 551 z roku 1788, která podle staré „Mozart-Ausgabe“ nese číslo 41.

[2] Neal Zaslaw: Mozart’s Symphonies. Context, Performance Practice, Reception. Claredon Press, Oxford 1989.

[1]

[2]