Roberto Peccei
| Roberto Peccei | |
|---|---|
| Narození | 6. ledna 1942 Italské království |
| Úmrtí | 1. června 2020 (ve věku 78 let) Los Angeles |
| Alma mater | Newyorská univerzita Massachusettský technologický institut |
| Pracoviště | Kalifornská univerzita v Los Angeles Stanfordova univerzita Max Planck Institute for Physics DESY Washingtonská univerzita |
| Obor | fyzika |
| Ocenění | Sakurai Prize (2013) Fellow of the Institute of Physics člen American Physical Society společník Americké asociace pro rozvoj vědy |
| Rodiče | Aurelio Peccei |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Roberto Daniele Peccei (italsky: [petˈtʃɛi]; 6. ledna 1942[1] – 1. června 2020[2]) byl italský fyzik, prorektor pro výzkum na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, tuto pozici zastával mezi roky 2000–2010. Byl částicovým fyzikem, jeho hlavní zájmy leží v oblasti elektroslabých interakcí a na rozhraní částicové fyziky a kosmologie.
Raný život a vzdělání
[editovat | editovat zdroj]Roberto Peccei se narodil v roce 1942 v Itálii. Jeho otec Aurelio Peccei byl zakladatelem Římského klubu. Střední školu absolvoval v Argentině a v roce 1958 přišel do Spojených států kde začal vysokoškolské studium fyziky. Získal bakalářský titul na Massachusettském technologickém institutu v roce 1962, magisterský titul na New York University v roce 1964 a doktorát z opět na Massachusettském technologické institutu v roce 1969.[3]
Kariéra
[editovat | editovat zdroj]Po zisku doktorátu krátce pracoval na Washingtonské univerzitě. V roce 1971 nastoupil na Stanfordovu univerzitu, kde s Helen Quinnovou vymyslel Pecceiovu–Quinnové teorii, jedno z nejznámějších navrhovaných řešení silného CP problému.[4][5] V roce 1978 se vrátil do Evropy jako zaměstnanec Institutu Maxe Placka v Mnichově v Německu. Připojil se k německé urychlovačové laboratoři DESY v Hamburku jako vedoucí teoretické skupiny, jímž byl od roku 1984. Zpět do Spojených států odešel roku 1989, začal pracovat na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Brzy poté se stal předsedou oddělení. Toto pozici vykonával až do doby, kdy byl jmenován děkanem fyzikálního oddělení v listopadu 1993.
Peccei pracoval jako redaktor časopisu Journal of Physics G, byl členem Římského klubu, správcem Světové Akademie Umění a Věd, prezidentem nadace Aurelia Pecceiho a členem Americké fyzikální společnosti a Institutu fyziky ve Spojeném království. Na počátku 21. století působil v mnoha poradních sborech v Evropě a v USA. Předsedá jak vědecké poradní radě laboratoře pro jadernou fyziku na Cornellově univerzitě a je hostující členem výboru pro laboratoř jaderné fyziky na Massachusettském technologickém institutu. Byl také členem rady pro výzkum Kalifornské univerzity.
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]- Člen Americké Fyzikální Společnosti
- Laureát Sakuraiovy ceny za teoretickou částicovou fyziku pro rok 2013[6]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roberto Peccei na anglické Wikipedii.
- ↑ American men & women of science: a .
- ↑ In Memoriam [online]. Club of Rome, 2020-06-01 [cit. 2020-06-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Robert D. Peccei at the Mathematics Genealogy Project
- ↑ Dine, Michael (2000).
- ↑ Peccei, R.D. (2006).
- ↑ http://www.aps.org/programs/honors/prizes/sakurai.cfm
- Peccei, Roberto D.; Quinn, Helen R. (1977). "CP Conservation in the Presence of Pseudoparticles". Physical Review Letters. 38 (25): 1440. Bibcode:1977PhRvL..38.1440P. doi:10.1103/PhysRevLett.38.1440.
- Peccei, Roberto D.; Quinn, Helen R. (1977). "Constraints imposed by CP conservation in the presence of pseudoparticles". Physical Review D. 16 (6): 1791. Bibcode:1977PhRvD..16.1791P. doi:10.1103/PhysRevD.16.1791.
