Přeskočit na obsah

Projekt 30

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Projekt 30 / Třída Ogněvoj
Ogněvoj (11)
Ogněvoj (11)
Obecné informace
UživateléSovětské námořnictvo
Bulharské námořnictvo
Typtorpédoborec
Lodě11
Osudvyřazeny
PředchůdceProjekt 45 / třída Opytnyj
NástupceProjekt 30bis / třída Skoryj
Technické údaje projektu 30 (Ogněvoj)
Výtlak2240 t (standardní)
2767 t (plný)
Délka115,5 m
Šířka11 m
Ponor4,68 m
Pohon2 turbíny, 4 kotle
Rychlost37 uzlů
Dosah3060 nám. mil při 18 uzlech
Posádka293
Výzbroj4× 130mm kanón (2×2)
2× 76mm kanón (1×2)
6× 37mm kanón (6×1)
4× 12,7mm kulomet (4×1)
10× 533mm torpédomet (2×5)
2 skluzavky, 2 vrhače
60 min
Technické údaje projektu 30K
Výtlak2125 t (standardní)
2860 t (plný)
Délka117 m
Šířka11 m
Ponor4,68 m
Pohon2 turbíny, 4 kotle
Rychlost36,5 uzlu
Dosah3060 nám. mil při 18 uzlech
Posádka293
Výzbroj4× 130mm kanón (2×2)
2× 76mm kanón (1×2)
6× 37mm kanón (6×1)
10× 533mm torpédomet (2×5)
2 skluzavky, 2 vrhače
60 min

Projekt 30 (jinak též třída Ogněvoj) byla třída torpédoborců sovětského námořnictva z doby studené války. Celkem bylo postaveno 11 jednotek této třídy. Všechny torpédoborce této třídy byly vyřazeny. Jediným zahraničním uživatelem třídy bylo Bulharsko.

Sovětský torpédoborec Ozornoj

Vývoj torpédoborců projektu 30 byl odsouhlasen roku 1937. Návrh byl dokončen roku 1939. Do zahájení německého útoku na SSSR byla zahájena stavba 28 torpédoborců této třídy. Do konce války se podařilo dokončit pouze prototypovou jednotku Ogněvoj. V letech 1947–1950 bylo dokončeno ještě 10 plavidel, jejichž konstrukce byla vylepšena na standard Projekt 30K.[1]

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
Sovětský torpédoborec Ogněvoj

Projekt 30

[editovat | editovat zdroj]

Základní výzbroj tvořily čtyři jednoúčelové 130mm kanóny ve dvou dvoudělových věžích, které doplňovaly dva 76mm kanóny, šest protiletadlových 37mm kanónů v jednohlavňové lafetaci a čtyři 12,7mm kulomety. K napadání hladinových lodí sloužily dva pětihlavňové 533mm torpédomety. K ničení ponorek sloužily dva vrhače a dvě skluzavky hlubinných pum. Pohonný systém tvořily dvě parní turbíny a čtyři kotle KV-30. Celkový výkon byl 54 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 37 uzlů. Dosah byl 3060 námořních mil při rychlosti 18 uzlů.[1]

Zahraniční uživatelé

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b c OGNEVOY destroyers (projects 30 and 30K) (1945-1950) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]