Přeskočit na obsah

Ludwig Beck

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludwig Beck

Rodné jménoLudwig August Theodor Beck
Narození29. června 1880
Německá říše Bieberich, Německé císařství
Úmrtí20. července 1944 (ve věku 64 let)
Německá říše Berlín, Nacistické Německo
Místo pohřbeníAlter St.-Matthäus-Kirchhof
Vojenská kariéra
HodnostGeneraloberst (Generálplukovník)
Doba služby18981939
Sloužil Německé císařství (do roku 1918)
Výmarská republika (do roku 1933)
Třetí říše
Složka Reichsheer (do roku 1918)
Reichswehr (do roku 1933)
Wehrmacht (do roku 1944)
Velelgenerálního štábu německých pozemních sil
VálkyPrvní světová válka
Druhá světová válka
VyznamenáníRytířský kříž domácího řádu Hohenzollernů s meči
Pruský železný kříž I. třídy
Pruský železný kříž II. třídy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Ludwig August Theodor Beck (29. června 1880 Biebrich (dnes Wiesbaden-Biebrich) – 20. července 1944 Berlín) byl německý generálplukovník a náčelník generálního štábu německých pozemních sil před začátkem druhé světové války. Jako jeden z organizátorů se podílel na neúspěšném atentátu na Adolfa Hitlera 20. července 1944.

Narodil se v roce 1880 ve městě Biebrich v Hesensku-Nasavsku. Byl vychováván v duchu starých pruských tradic. Původně byl důstojníkem dělostřelectva. Během první světové války bojoval na západní frontě. Po svém povýšení působil jako důstojník generálního štábu. Po válce sloužil v různých funkcích, jako velitel pluku a štábu.

V roce 1931 získal hodnost generála. Velel frankfurtské 1. jízdní divizi. Získal všeobecné uznání za své vojensko-pedagogické práce. V roce 1933 se stal náčelníkem vojenského úřadu. V červenci 1935 se stal náčelníkem generálního štábu německých pozemních sil.

Začátkem roku 1938 se společně s Wernerem von Fritschem během německých nátlakových akcí namířených proti Československu dostal do sporu s kancléřem Adolfem Hitlerem. Během Květnové krize v roce 1938 byl přesvědčen, že Wehrmacht není na válku s Československem připraven.[1] Začal kolem sebe shromažďovat vojáky a politiky, kteří nesouhlasili se zamýšlenou válkou a společně zvažovali svržení Hitlera, který válku prosazoval. Mezi spiklenci byli například vrchní velitel pozemního vojska Walter von Brauchitsch, náčelník Abwehru Wilhelm Canaris, důstojník Abwehru Hans Oster, velitel berlínské posádky Erwin von Witzleben, starosta Lipska Carl Goerdeler, státní tajemník Zahraničního úřadu (ministerstva zahraničí) Ernst von Weizsäcker a prezident Říšské banky Hjalmar Schacht.[1]

Beck také nechal o tomto plánu potají informovat anglickou vládu. Její předseda Neville Chamberlain ale nebral tyto zprávy vážně. Hitlera považoval za hráz proti pronikání bolševismu do střední Evropy a byl přesvědčen, že se s ním dokáže dohodnout.[1]

18. srpna 1938 Beck rezignoval na svou funkci náčelníka generálního štábu (nahradil ho Franz Halder) a zakrátko byl penzionován.[1]

V roce 1943 Beck naplánoval několik neúspěšných pokusů zabít Hitlera pomocí bomb. V roce 1944 byl jedním z hlavních plánovačů červencového atentátu společně s Carlem Goerdelerem a plukovníkem Clausem von Stauffenberg. Předpokládalo se, že by se Beck mohl po úspěšném atentátu stát dočasnou hlavou vlády, která by Německo spravovala po Hitlerově smrti. Spiknutí se však nepodařilo a večer byl zatčen pod dohledem generála Fromma. Požádal ho, aby si mohl ponechat svou soukromou pistoli s úmyslem spáchat sebevraždu, a vyhnout se tak mučení gestapem. Nepodařilo se mu však zabít a jen se těžce zranil, přivolaný poddůstojník Wehrmachtu proto dostal za úkol ukončit jeho život ranou z pistole.

Shrnutí vojenské kariéry

[editovat | editovat zdroj]

Data povýšení

[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ludwig Beck na slovenské Wikipedii.

  1. a b c d PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 151–155. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]