Přeskočit na obsah

Lindera

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxLindera
alternativní popis obrázku chybí
Lindera aggregata
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídanižší dvouděložné (Magnoliopsida)
Řádvavřínotvaré (Laurales)
Čeleďvavřínovité (Lauraceae)
Rodlindera (Lindera)
Thunb., 1783
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Lindera chienii v předjaří

Lindera[1][2] (Lindera) je rod nižších dvouděložných rostlin z čeledi vavřínovité (Lauraceae). Starší české jméno je linderovka.[3] Jsou to stálezelené nebo opadavé keře a stromy s jednoduchými aromatickými listy a drobnými žlutými květy. Plody jsou dužnaté bobule nebo peckovice. Rod zahrnuje asi 92 druhů, z nichž převážná většina roste v Asii. Celkem 3 druhy rostou v Severní Americe a 1 v Austrálii.

Některé nejodolnější druhy jsou celkem zřídka pěstovány v českých botanických zahradách a arboretech jako sbírkové rostliny. Severoamerická lindera benzoin a některé asijské druhy mají význam v medicíně.

Zástupci rodu Lindera jsou dvoudomé, stálezelené nebo opadavé keře nebo stromy s aromatickými, střídavými nebo vstřícnými listy. Čepel listů je celokrajná, řidčeji trojlaločná, se zpeřenou nebo triplinervní žilnatinou. Květy jsou jednopohlavné, žluté až zelenavě žluté, v úžlabních svazečcích připomínajících okolík a uspořádaných v hroznu. Okvětí je nerozlišené, v počtu 0 až 6 plátků, obvykle opadavé. Samčí květy s 9 (nebo 15) tyčinkami a zakrnělou čnělkou. Samičí květy obsahují jednoplodolistové gyneceum a nejčastěji 9 staminodií. Plodem je červená až fialová bobule nebo peckovice. Plod nasedá na drobnou číšku nebo rovnou na ztlustlou stopku.[4][5][6]

Pro druh Lindera benzoin je občas používán český název lindera vonná. Protože je však tento název používán i pro druh Lindera fragrans, je lépe používat pro druh Lindera benzoin název lindera benzoin.

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rod zahrnuje asi 92 druhů. Je rozšířen převážně ve východní a jihovýchodní Asii, v menší míře i ve východních oblastech Severní Ameriky a v Austrálii. Areál v Asii sahá od východního Himálaje a jižní Číny po Japonsko a přes Indočínu po některé ostrovy či souostroví jihovýchodní Asie.[7] Z Číny je uváděno 38 druhů, z toho 23 endemických.[4] V Severní Americe rostou 3 druhy. Největší areál má lindera benzoin, rozšířená od jihovýchodní Kanady až po Texas.[8] V roce 1989 byl popsán z australského Queenslandu nový druh Lindera queenslandica a areál rodu lindera se tak rozšířil na další kontinent.[9][10]

Ekologické interakce

[editovat | editovat zdroj]

Květy linder obsahují nektar a jsou opylovány hmyzem. Květy lindery benzoin neobyčejně sladce voní.[6] Semena jsou šířena ptáky, kteří vyhledávají dužnaté plody jako potravu. Na keřích Lindera melissifolia byly pozorovány 2 druhy pěvců konzumující zralé plody. Na šíření semen se nejvíce podílí drozd rezavoocasý, zatímco kardinál červený se živí i semeny a při požírání plodů jich většinu zničí.[11]

Lindery jsou v Severní Americe živnými rostlinami housenek otakárků rodu Papilio (Papilio glaucus, Papilio palamedes, Papilio troilus), martináčů Callosamia promethea a Eacles imperialis a některých drobnějších můr z čeledí bekyňovití a Apatelodidae. V Asii se na nich živí housenky otakárka Graphium sarpedon, martináče Samia cynthia a můr z čeledí píďalkovití a vzpřímenkovití.[12]

Rod Lindera v současném pojetí je prokazatelně parafyletický a čeká na taxonomickou revizi.[5]

Lindery jsou jedni z mála zástupců čeledi vavřínovité, kteří snášejí středoevropské zimy. Lze se s nimi setkat zejména ve sbírkách botanických zahrad a arboret. V České republice jsou nejčastěji pěstovanými druhy severoamerická lindera benzoin a východoasijské druhy lindera tupolaločná a Lindera erythrocarpa.[14] Jsou to vápnostřežné rostliny se sbírkovým významem.[3]

Některé robustnější asijské druhy (zejména Lindera bibracteata, L. lucida a L. oxyphylla) jsou těženy pro dřevo, které je v Malajsii obchodováno pod názvem medang. Pod tímto názvem se ovšem nabízí i řada druhů z jiných rodů vavřínovitých. Dřevo je poměrně lehké, bělavé, s jemnou strukturou.[15]

Některé druhy mají význam v lékařství. Čerokíové používali linderu benzoin na léčení celé řady chorob včetně nachlazení, kašle, dyspepsie, chřipky a zvracení.[16] Používaly ji i jiné indiánské kmeny, např. Irokézové.[6] V asijské medicíně jsou používány kořeny Lindera aggregata na bolesti břicha a hrudníku a na revmatické bolesti. Zralé plody Lindera neesiana vložené mezi zuby ulevují od bolesti zubů. Na zubní bolesti se používá také nálev z větévek Lindera umbellata.[17] Během Americké války za nezávislost byly plody lindery benzoin používány jako náhrada nového koření a v průběhu Americké občanské války vařili vojáci Konfederace z listů aromatický čaj.[18]

  1. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. a b KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. 
  3. a b c HIEKE, Karel. Praktická dendrologie 2. Praha: SZN, 1978. 07-105-78. 
  4. a b CUI, Hongbin; VAN DER WERFF, Henk. Flora of China: Lindera [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 2. Berlin: Springer, 1993. ISBN 978-3-642-08141-5. (anglicky) 
  6. a b c WOFFORD, B. Eugene. Flora of North America: Lindera [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Plants Database. Lindera [online]. USDA. Dostupné online. (anglicky) 
  9. The Atlas of Living Australia. Lindera queenslandica [online]. NCRIS [cit. 2018-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-05. (anglicky) 
  10. The International Plant Names Index [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. SMITH, Carl G. et al. Hermit Thrush is the First Observed Dispersal Agent for Pondberry (Lindera melissifolia).. Castanea. March 2004, čís. 69(1). 
  12. HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Dendrologie online [online]. Dostupné online. 
  14. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  15. WONG, T.M. A dictionary of Malaysian timbers. Kuala Lumpur: Forest Research Institute Malaysia, 2002. (anglicky) 
  16. DUKE, James A. et al. Handbook of medicinal spices. [s.l.]: CRC Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-8493-1279-5. (anglicky) 
  17. QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky) 
  18. HEDRICK, U.P. (ed.). Sturtevant's edible plants of the world. [s.l.]: [s.n.], 1919. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]