Lev (Cerpickij)

Lev
Jeho Vysokopřeosvícenost; Lev
	Metropolita novgorodský a starorusský
	Metropolita Lev
Církev	Ruská pravoslavná církev
Diecéze	Veliký Novgorod
Jmenování	20. července 1990
Předchůdce	Sergij (Golubcov)
Zasvěcený život
Sliby	28. března 1971
Svěcení
Jáhenské svěcení	7. dubna 1971 ; světitel Nikodim (Rotov)
Kněžské svěcení	20. dubna 1971 ; světitel Nikodim (Rotov)
Biskupské svěcení	1. listopadu 1987 ; světitel Alexij (Rüdiger)
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	Biskup taškentský a středoasijský (1987–1990); Biskup novgorodský a starorusský (1990–1995); Arcibiskup novgorodský a starorusský (1995–2012); Dočasný správce petrozavodské eparchie (2015–2015);
Osobní údaje
Rodné jméno	Nikolaj Lvovič Cerpickij; (Никола́й Льво́вич Церпи́цкий)
Země	Rusko
Datum narození	13. dubna 1946 (78 let)
Místo narození	Zalužža, Běloruská sovětská socialistická republika
Národnost	běloruská
Alma mater	Petrohradská duchovní akademie
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lev (světským jménem: Nikolaj Lvovič Cerpickij; * 13. dubna 1946, Zalužža) je běloruský duchovní Ruské pravoslavné církve, arcibiskup a metropolita novgorodský a starorusský.

Život

Narodil se 13. dubna 1946 ve vesnici Zalužža Minské oblasti v rodině kněze.^[1]

Po dokončení střední školy sloužil v letech 1966–1969 v řadách Sovětské armády.^[1]

Dne 28. března 1971 jej metropolita leningradský a novgorodský Nikodim (Rotov) postřihnul na monacha se jménem Lev na počest svatého Lva I. Velikého. Dne 7. dubna stejného roku byl rukopoložen na hierodiakona a 20. dubna na jeromonacha.^[1]

Od roku 1972 sloužil jako osobní sekretář metropolity Nikodima (Rotova).^[1]

Roku 1975 dokončil studium na akademii a pokračoval ve studiu na Papežské univerzitě Gregoriana v Římě.^[1]

Dne 8. srpna 1978 byl povýšen na archimandritu. Dne 14. října se stal představeným chrámu Povýšení svatého Kříže v Petrozavodsku a blagočinným chrámů oloněcké eparchie.^[1]

V říjnu 1980 byl jmenován představeným chrámu Vzkříšení Krista v Rabatu (Maroko).^[1]

Od roku 1982 sloužil v Moskvě a v Oddělení vnějších církevních vztahů Moskevského patriarchátu.^[1]

Dne 13. října 1983 byl ustanoven představeným chrámu Proměnění Páně ve Vyborgu.^[1]

Dne 10. září 1987 jej Svatý synod zvolil biskupem taškentským a středoasijským. Dne 1. listopadu 1987 proběhla v chrámu Svaté Trojice Trojicko-sergijevské lávry jeho biskupská chirotonie. Světiteli byli metropolita leningradský a novgorodský Alexij (Rüdiger), metropolita krutický a kolomenský Juvenalij (Pojarkov), metropolita novosibirský a barnaulský Gedeon (Dokukin), arcibiskup smolenský a vjazemský Kirill (Gunďajev), biskup bruselský a belgický Simon (Išunin) a biskup tichvinský Prokl (Chazov).^[1]

Dne 20. července 1990 byl ustanoven biskupem novgorodským a starorusským.^[1]

Dne 25. února 1995 byl povýšen na arcibiskupa.^[1]

Dne 28. prosince 2011 byl jmenován hlavou novgorodské metropole a současně byl potvrzen ve funkci představeného monastýru svatého Jiří ve Velikém Novgorodu a Valdajského Iverského monastýru.^[2]

Dne 8. ledna 2012 byl patriarchou moskevským Kirillem povýšen na metropolitu.^[3]