Leo Baekeland
| Leo Baekeland | |
|---|---|
 Leo Baekeland roku 1916 | |
| Narození | 14. listopadu 1863 Gent |
| Úmrtí | 23. února 1944 (ve věku 80 let) Beacon |
| Příčina úmrtí | krvácení do mozku |
| Místo pohřbení | hřbitov Sleepy Hollow |
| Bydliště | Gent Coconut Grove |
| Alma mater | Gentská univerzita (do 1882) |
| Povolání | chemik, inženýr, fotograf, vynálezce, vysokoškolský učitel a byznysmen |
| Zaměstnavatel | Gentská univerzita |
| Ocenění | William H. Nichols Medal (1910) Cena Willarda Gibbse (1913) Perkin Medal (1916) Franklinova medaile (1940) Národní síň slávy vynálezců (1978) … více na Wikidatech |
| Choť | Céline Swarts[1] |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Leo Henricus Arthur Baekeland (14. listopadu 1863, Gent – 23. února 1944, Beacon) byl belgicko-americký chemik, vynálezce a průmyslník. Proslul především vynálezem umělé hmoty, přesněji syntetické pryskyřice z fenolu a formaldehydu, která byla po svém autorovi nazvána bakelit. Byl nazýván otcem plastového průmyslu. [2]
Život
[editovat | editovat zdroj]Rodiče Karel a Rozalie Baekelandovi byli nemajetní, měli šest dětí, ale synovi Leovi na doporučení učitelů umožnili studium chemie na univerzitě v rodném Gentu. Zajímalo ho fotografování a vedle studia dělal ještě různé pokusy, například s vývojem a vylepšením fotografických emulsí. V jednadvaceti letech získal titul doktora a pokračoval jako pedagog na vysoké škole technické v Bruggách. [3]Roku 1889 byl jmenován docentem chemie na univerzitě univerzitě v Gentu a oženil se s Celine Swartsovou, dcerou svého bývalého profesora. Odjeli na svatební cestu do USA, kde ho známí z Kolumbijské univerzity přesvědčovali, aby zůstal. Baekeland byl podnikavý a chtěl si zajistit lepší materiální podmínky než měl dosud v Belgii. Usadili se v městě Yonkers, narodila se jim dcera Jenny, která však v pěti letech zemřela. Později měli ještě dceru Ninu a syna George. Leo Baekeland pracoval nejprve dva roky v továrně na fotografické pomůcky. Potom se zkoušel uživit jako soukromý chemický poradce, ale příliš se mu nevedlo. Po smrti dcery sám onemocněl a zadlužil se. Stále se zabýval různými vynálezy, například v oblasti galvanických článků pro telefonní stanice nebo sestrojil samomazné ložisko a vrtuli pro vzducholodě.[3] Úspěch mu přinesl až vynález nového typu fotografického papíru, který bylo možno rychle vyvolat při umělém světle. Nechal si ho patentovat pod značkou Velox a vyráběl ho v malé továrně Nepera Chemical Company, kterou založil se svým společníkem. Příliš se jim však nevedlo. V roce 1899 patent odkoupil George Eastman, zakladatel firmy Kodak, za milion dolarů s podmínkou, že Baekeland nebude nadále podnikat ve fotoprůmyslu.[4] Roku 1897 získal americké občanství.
Za získané peníze Baekeland s rodinou odjel do Evropy, kde navštívil mimo jiné i rodné město. Po návratu pomáhal jako odborník na průmyslovou chemii podnikateli Hookerovi se zavedením výroby hydroxidu sodného v továrně na Niagarských vodopádech.[2] Studoval problematiku elektrolýzy a přitom pozoroval rostoucí význam elektřiny pro americké hospodářství. Rozvoj elektrifikace narážel na nedostatek vhodných izolantů. Rozhodl se soustředit pozornost na tuto oblast. V Yonkers si pořídil dům "Snug Rock" a vybavil velkou laboratoř, v níž se od roku 1905 zabýval vývojem umělé pryskyřice z fenolu a formaldehydu.[4] Po mnoha pokusech a s vynaložením značných finančních prostředků se mu podařilo vyrobit novou hmotu, kterou nazval bakelit (chemický název zní polyoxybenzylmethylenglycolanhydrid).V roce 1907 ji přihlásil k patentování a v prosinci 1909 obdržel patentovou listinu pod číslem 9422699.[3] Hmota nahradila do té doby užívaný a velmi drahý šelak a způsobila revoluci v průmyslu. Započala „éru plastů“. Průmyslové využití bakelitu bylo obrovské a celosvětový zájem přinesl Baekelandovi značný majetkový prospěch. V roce 1910 založil továrnu General Bakelite Company, která uvedla na trh přes 15 000 různých bakelitových výrobků a stala se celosvětově významným průmyslovým podnikem.
Baekeland se stále věnoval výzkumu, celkem patentoval přes 100 objevů, včetně postupu pro oddělování mědi a kadmia a pro impregnaci dřeva. Přednášel jako externista na několika amerických univerzitách a roku 1917 se stal profesorem Kolumbijské univerzity. Byl členem Národní Akademie věd, prezidentem Americké chemické společnosti, světově uznávanou osobností v oblasti plastických hmot. V roce 1940 získal prestižní Franklinovu medaili.
Do ústraní odešel ve věku 76 let v roce 1939. Svou společnost General Bakelite Company roku 1939 prodal korporaci Union Carbide, za 16 milionů dolarů. Přestěhoval se do svého domu na Floridě v Coconut Grove (Miami), kde se věnoval svým velkým zálibám: pěstování tropických rostlin, jachtingu a motorismu. Už v roce 1906 absolvoval s rodinou velkou cestu automobilem po Evropě a napsal o tom vtipnou knihu A Family Motor Tour Through Europe. Byl znám svou skromností a šetrností, odmítal luxus. K jídlu mu stačila polévka z konzervy a krabička sardinek, chodil ve starých teniskách a obnošených šatech. S věkem se jeho výstřednosti stupňovaly.[5]
Zemřel 23. února 1944 na krvácení do mozku v Beaconu v New Yorku. Pohřben je na hřbitově v městečku Sleepy Hollow nedaleko Yonkers.
Americký časopis Time v roce 1999 zařadil Leo Baekelanda mezi 20 nejvýznamnějších vědců a myslitelů minulého století. [4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leo Baekeland na anglické Wikipedii.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ a b Landmarks of the Plastics Industry. Anglie: Imperial Chemical Industrties Ltd., Divize plastů, 1962. S. 13–25.
- ↑ a b c CODR, Milan; TŮMA, Jan. Přemožitelé času sv. 12. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Leo Hendrik Baekeland, s. 49–53.
- ↑ a b c Chemik Leo Baekeland objevil bakelit. ČT24 [online]. [cit. 2021-02-24]. Dostupné online.
- ↑ SeniorTip. www.seniortip.cz [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Leo Baekeland na Wikimedia Commons - Informace na Slovniky.cz
- Heslo v encyklopedii Britannica
- Portrét PBS
- Informace na About.com Archivováno 28. 6. 2020 na Wayback Machine.
- Hugo Jiří, Hugo Jan: Leo Hendrik Baekeland – 100 let bakelitu
