Kardinál-biskup
Kardinál-biskup je člen nejprestižnější kardinálské třídy (ordo). Původně se jednalo o šest nebo sedm biskupů, kteří se střídali po celý týden ve vedení bohoslužeb v lateránské bazilice, a kteří byli biskupy diecézí bezprostředně sousedících s diecézí Řím (tzv. suburbikální diecéze). Z nich jsou voleni děkan a viceděkan kardinálského kolegia.
Nejstaršímu kardinálu-biskupovi přísluší titul kardinál-protoepiscopus (první biskup).
Historie
[editovat | editovat zdroj]V roce 1965 papež Pavel VI. v motu proprio Ad purpuratorum Patrum Collegium [1] do třídy kardinálů-biskupů zařadil také východní katolické patriarchy, kteří byli jmenováni kardinály; není jim přidělována titulární diecéze, protože mají svůj patriarchální titul. Tento princip přešel i do Kodexu kanonického práva z roku 1983 (CIC, can. 350). Papež František 28. června 2018 [2] začal jmenovat další kardinály-kněze a jáhny do třídy kardinálů-biskupů, přičemž si ponechávají své tituly nebo diakonie (povýšené pro hac vice), a jsou ve všem postaveni naroveň kardinálům titulářům suburbikálních diecézí.
Žijící kardinálové-biskupové
[editovat | editovat zdroj]Titulární biskupové suburbikálních diecézí
[editovat | editovat zdroj]- Giovanni Battista Re, děkan kardinálského kolegia
- Francis Arinze
- Tarcisio Bertone
- José Saraiva Martins
- Beniamino Stella
Kardinálové-biskupové bez titulárních diecézí
[editovat | editovat zdroj]- Pietro Parolin (od 28. června 2018)
- Leonardo Sandri, viceděkan kardinálského kolegia (od 28. června 2018)
- Marc Ouellet (od 28. června 2018)
- Fernando Filoni, velmistr Řádu Božího hrobu (od 28. června 2018)
- Luis Antonio Tagle (od 1. května 2020)
Kardinálové z řad patriarchů východních katolických církví
[editovat | editovat zdroj]Děkan kolegia kardinálů
[editovat | editovat zdroj]V čele celého kardinálského kolegia stojí děkan, volený z řad kardinálů-biskupů; zastupuje jej viceděkan. Volí jej ostatní kardinálové-biskupové, volba je potvrzována papežem. Jeho funkce je čestná (je primus inter pares), vede kardinálský sbor během konzistoří, spoluorganizuje papežský pohřeb a liturgicky jej vede a předsedá konkláve, pokud zvolený papež není biskupem, udílí mu v konkláve biskupské svěcení, při inauguraci nově zvoleného papeže mu předává rybářský prsten. Dle starobylé tradice po svém jmenování přijímá pallium ad personam, ačkoli není metropolitou.[zdroj?] Původně byl volen na doživotí, ale v roce 2019 papež František rozhodl, že[3] děkan bude volen na pět let (s možností být jednou zvolen znovu), a pak se stane emeritním děkanem kardinálského kolegia.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Pavel VI., motu proprio Ad purpuratorum Patrum Collegium, Řím 11. února 1965.
- ↑ Šlo o reskript z audience substitutovi sv. sekretariátu: Rescritto del Santo Padre Francesco con cui ha deciso di cooptare nell’Ordine dei Vescovi, equiparandoli in tutto ai Cardinali insigniti del titolo di una Chiesa suburbicaria, i Cardinali Parolin, Sandri, Ouellet e Filoni, 26.06.2018
- ↑ Papež František, motu proprio Nel corso dei secoli, Řím 21. 12. 2019
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- The Cardinals of the Holy Roman Church Archivováno 22. 12. 2019 na Wayback Machine. informace o kardinálech od roku 112 až do současnosti, anglicky)
- The College of Cardinals, oficiální vatikánský seznam kardinálů