Kako (1925)
 Kako před dokončením v dubnu 1926 | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | Těžký křižník |
| Třída | Furutaka |
| Číslo trupu | 1[1] |
| Jméno podle | 加古 ~ řeka v prefektuře Hjógo |
| Objednána | v loděnici Kawasaki v Kóbe[2] |
| Zahájení stavby | 17. listopadu 1922[2] |
| Spuštěna na vodu | 10. dubna 1925[2] |
| Uvedena do služby | 20. července 1926 |
| Osud | 10. srpna 1942 potopen americkou ponorkou |
| Poloha vraku | [3] |
| Souřadnice | 2°28′0″ j. š., 152°11′0″ v. d. |
| Cena | 15 000 000 jenů odhad při zahájení stavby[4] |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | Projektovaný: (7100 T standardní) 7500 T normální 8568 t 2/3 při zkouškách 18. července 1926: 7601 t lehký 7950 T standardní 8530 T normální[1] 9502,1 t 2/3 při zkouškách[5] 10 252 t plný[1] Po rekonstrukci:[p 1] 8626 t lehký 10 535 t 2/3 při zkouškách 11 295 t plný[1] |
| Délka | 176,784 m mezi svislicemi 185,166 m celkem Na vodorysce při 2/3 zk. výtlaku: 181,356 m projektovaná 183,440 m po dokončení 183,47 m po rekonstrukci[p 1][1] |
| Šířka | Na vodorysce při 2/3 zk. výtlaku: 15,480 m projektovaná 15,817 m po dokončení Maximum po dokončení: 16,506 m na střední palubě 15,480 m pod projektovanou vodoryskou Po rekonstrukci:[p 1] 16,92 m na vodorysce při 2/3 zk. výtlaku 16,93 m maximální[1] |
| Ponor | Při 2/3 zkouškovém výtlaku: 4,496 m projektováno 5,560 m po dokončení[p 2] 5,63 m po rekonstrukci[p 1][1] |
| Pohon | Po dokončení: 12 kotlů Ro-gó Kanpon šiki (8 velkých, 2 střední, 2 malé) 4 sestavy parních turbín Kawasaki-Brown-Curtis 102 000 k na hřídeli (75 020,9 kW[p 3]) projektováno[1] Po rekonstrukci:[p 1] 10 kotlů Ro-gó Kanpon šiki (všechny velké) 4 sestavy parních turbín Kawasaki-Brown-Curtis 110 000 k na hřídeli (80 904,9 kW[p 3]) projektováno[1] |
| Palivo | Projektováno: 1400 t topného oleje 400 t uhlí Po dokončení: 1010 t topného oleje 570 t uhlí Po rekonstrukci:[p 1] 1858 t topného oleje[1] |
| Rychlost | 34,5 uzlů (63,89 km/h) projektovaná 33,3 uzlů (61,67 km/h) projektovaná po rekonstrukci[p 1] 32,95 uzlů (61,023 km/h) dosažená po rekonstrukci[p 1][1] |
| Dosah | Po dokončení: 7000 námořních mil (12 964 km) při 14 uzlech (25,9 km/h) projektováno 6000 námořních mil (11 112 km) při 14 uzlech (25,9 km/h) reálně Po rekonstrukci:[p 1] 7900 námořních mil (14 630,8 km) při 14 uzlech (25,9 km/h) reálně[1] |
| Posádka | Projektováno: 604 po dokončení (45 důstojníků + 559 mužstvo) 639 po rekonstrukci[p 1] (50 důstojníků + 589 mužstvo)[1] |
| Pancíř | Po dokončení: 76 mm boční pás 35 až 51 mm muniční sklady 32 až 35 mm střední paluba nad kotelnami a strojovnami 48 mm horní paluba nad kotelnami a strojovnami[1] 12,7 až 25 mm kormidelna (stěny a strop)[6] celkem necelých 1200 t pancíře[1] Po rekonstrukci navíc:[p 1] 36 mm kormidelna 10 mm navigační můstek 57 mm barbety nad skladovací palubou[7] |
| Výzbroj | Po dokončení: 6× 200 mm/50 typu 3. roku (6×I) 4× 76,2 mm/40 typu 3. roku (4×I) 2× 7,7 mm/87 kulomet typu RU (2×I) 12× 610mm torpédometů typu 12 (6xII pevné) až 24 torpéd typu 8. roku č. 2[1] Od 1932: 6× 200 mm/50 typu 3. roku (6×I) 4× 120 mm/45 typu 10. roku (4×I) 4× 13,2mm kulomet Hotchkiss (2×II) 12× 610mm torpédometů typu 12 (6xII pevné) až 24 torpéd typu 8. roku č. 2[8] Po rekonstrukci:[p 1] 6× 203,2 mm/50 typu 3. roku (3×II) 4× 120 mm/45 typu 10. roku (4×I) 8× 25 mm/60 typu 96 (4xII) 4× 13,2mm kulomet Hotchkiss (2×II) 8× 610mm torpédometů typu 92 model 1 (2xIV) 16 torpéd typu 90 (od roku 1940 pak torpéda typu 93)[1] |
| Letadla | 1926 až 1929/30: 1× Heinkel HD 25 nebo HD 26 1 vzletová plošina[1] Od 1932: 1× Nakadžima E4N2 1 katapult Kure šiki 2-gó 1-gata[8] Po rekonstrukci:[p 1] 2× Kawaniši E7K2 1 katapult Kure šiki 2-gó 3-gata kai-1[9] Od února 1939 do listopadu 1941: 1× Nakadžima E8N1 1× Kawaniši E7K2[9] Od léta či podzimu 1942: 1× Aiči E13A1 1× Kawaniši E7K2[10] |
| Ostatní | Po dokončení: 3× 90cm světlomet typu SU 2× 40cm navigační světlomet 2× dělostřelecký zaměřovač typu 14 2× torpédový zaměřovač typu 14 2× sokutekiban typu 13 2× henkjo ricuban typu 11[p 4] 4× 3,5m dálkoměr typu 14 1× směrový radiozaměřovač Od 1932 navíc: 2× 2m dálkoměr typu Barr & Stroud 2× systém řízení protiletadlové palby typu 91 Po rekonstrukci:[p 1] 3× 110cm světlomet typu 92 2× zaměřovač světlometů typu 94 2× navigační světlomet 2× 1,5m navigační dálkoměr typu 14 2× dělostřelecký zaměřovač typu 94 3× 6m dálkoměr typu 14 1× sokutekiban typu 92 1× balistický počítač typu 92 2× systém řízení pl. palby typu 91 2× 4,5m pl. dálkoměr typu 94 2× protiletadlový zaměřovač typu 95 2× torpédový sokutekiban typu 93 2× torp. zaměřovač typu 91 model 3 2× panel řízení palby typu 92 1× torpédový počítač typu 93 1× směrový radiozaměřovač Od listopadu 1941 navíc: Demagnetizační cívky[11] |
Kako (加古) byl první těžký křižník japonského císařského námořnictva třídy Furutaka. Byl dokončen v červenci 1926 jako druhá a poslední jednotka třídy Kako, která byla později přejmenována na třídu Furutaka. V období od července 1936 až do prosince 1937 byl křižník výrazně přestavěn: dostal novou výzbroj, kotle, systém řízení palby a protitorpédovou obšívku.
Kako sloužil spolu se svojí sesterskou lodí Furutaka a obě jednotky se společně zúčastnily první fáze druhé světové války v Tichomoří. Na začátku druhé světové války podporoval Kako obsazení Guamu, druhý pokus o vylodění na atolu Wake, vylodění v Rabaulu a v Lae a Salamaua. Počátkem května 1942 podporoval vylodění na Tulagi a koncem bitvy v Korálovém moři kryl ústup japonského konvoje. V srpnu 1942 se Kako zúčastnil bitvy u ostrova Savo, ve které se Japoncům podařilo potopit čtyři spojenecké těžké křižníky. Druhý den ráno byl ale při návratu Kako torpédován a potopen ponorkou USS S-44.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Po dokončení nesl Kako šest 200mm kanónů typu 3. roku v jednohlavňových nepravých dělových věžích v ose plavidla: po třech na přídi a zádi lodě, přičemž prostřední věž v každé trojici byla vyvýšená.
V období od července 1936 až do prosince 1937 byl Kako rekonstruován. Původní 200mm kanóny byly nahrazeny za 203,2mm kanóny typu 3. roku ve třech dvouhlavňových dělových věžích.
Služba
[editovat | editovat zdroj]
Když se japonská 6. divize křižníků (4 těžké křižníky bez eskorty) vracela z bitvy u ostrova Savo na základnu v Kaviengu, napadla ji dne 10. srpna 1942 u ostrova Simbari americká ponorka S-44 a vypálila proti křižníku Kako čtyři torpéda, tři z nich zasáhla v 7:08 cíl. Kako se převrátil na pravobok a v 7:15 se přídí napřed potopil zhruba v pozici 2° 28´ j. š., 152° 11´ v. d. Americká ponorka přežila útok hlubinnými náložemi a unikla. Navzdory rychlosti potopení byly ztráty posádky nízké, zahynulo 34 námořníků. Většinu posádky, včetně velitele, zachránily těžké křižníky Aoba, Furutaka a Kinugasa hned po potopení. Několik trosečníků vzal na palubu ještě následujícího dne torpédoborec Uzuki, který na místo připlul z Rabaulu.
Dne 15. září 1942 byl Kako vyškrtnut ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i j k l m n Míněna velká rekonstrukce dokončená 27. prosince 1937
- ↑ Jedná se o ponor střední části trupu. Na přídi byl ponor dokonce 5,760 m
- ↑ a b Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
- ↑ Ačkoliv to Lacroix & Wells u popisu 7500T křižníků nezmiňují, pravděpodobně byly na sokuteki šo i dvoje kjori tokei (距離時計 ~ vzdálenostní hodiny), které zpravidla doplňovaly sokutekiban typu 13 a henkjo ricuban typu 11 – viz Lacroix & Wells, str. 770
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 800 až 804. (anglicky)
- ↑ a b c NISHIDA, Hiroshi. Furutaka class heavy cruisers [online]. 2002 [cit. 2011-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-09. (anglicky)
- ↑ a b HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS KAKO: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1997, rev. 2009-09-03 [cit. 2017-02-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lacroix & Wells, str. 53
- ↑ Lacroix & Wells, str. 55
- ↑ Lacroix & Wells, str. 59
- ↑ Lacroix & Wells, str. 252, 254 a 256
- ↑ a b Lacroix & Wells, str. 75
- ↑ a b Lacroix & Wells, str. 255
- ↑ Lacroix & Wells, str. 315
- ↑ Lacroix & Wells, str. 261
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. (anglicky)
- Ivo Pejčoch, Zdeněk Novák, Tomáš Hájek. Válečné lodě 4. Naše vojsko (1993). ISBN 80-206-0357-3
- PATTON, Wayne. Japanese Heavy Cruisers of World War II. Carrollton, Texas: Squadron Signal, 2006. (Warships in Action; sv. 26). ISBN 0-89747-498-8. (anglicky)
- SZEWCZYK, Andrzej; TROJCA, Waldemar. Japońskie krążowniki ciężkie. Warszawa: Militaria, 1994. ISBN 83-86209-03-8. (polsky) – převážně technický popis
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kako (1925) na Wikimedia Commons - HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS KAKO: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1997, rev. 2009-09-03 [cit. 2011-02-14]. Dostupné online. (anglicky)
- BÉZA, Michal. Kako [online]. military.cz [cit. 2010-09-15]. Dostupné online.
- Kako (Cruiser, 1926-1942) [online]. Washington DC: Naval History and Heritage Command, 2001-10-26 [cit. 2011-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-22. (anglicky)
