Přeskočit na obsah

Juno (mytologie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Juno
Juno Sospita, kopie římské sochy z 2. století
Juno Sospita, kopie římské sochy z 2. století
Původřímský
Význambohyně manželství, těhotenství a porodu
PartnerJupiter
DětiMars
Řecký ekvivalentHéra
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juno[pozn. 1] (latinsky IVNO, Iūnō) je římská bohyně, manželka nejvyššího boha Jupitera. Vládla především nad ženskými záležitostmi: zásnubami, manželstvím, těhotenství a porodem.[1] Od jejího jména je odvozeno latinské pojmenování měsíce červnaiūnius.

Společně s Jupiterem a Minervou tvoří kapitolskou trojici – triády božstev uctívaných na Kapitolu a která hrála významnou roli v římském náboženství. Složení trojice je téměř jistě etruského původu, na druhou stranu Etruskové přejali jméno Juno pro svou bohyni, manželku nejvyššího boha Tinia, a zvali ji Uni. Kromě toho Římané ztotožnili Juno s řeckou Hérou.[2]

Podle mýtu uvedeného v Ovidiových Fasti, který však může být autorovou invencí, byla Juno nešťastná že její manžel Jupiter sám zplodil Minervu, což odpovídá řeckému podání o porození Athény Diem, a tak hledala pomoc u bohyně Flory. Ta ji darovala kouzelný květ po kterém Juno počala Marta, což zase připomíná některá řecká podání podle kterých byla jediným Héfaistovým rodičem sama Héra.[1]

  • Virginensis „panenská“ jako ochranná bohyně dívek[1]
  • Pronūba „zasnubní“[1] či „vedoucí nevěstu do svatební komnaty“[3]
  • Domiduca „uvádějící do manželova domu“[1]
  • Cinxia – jako bohyně zavazující rozvazující nevěstin pás
  • Iuga či Iugalis – z iugum „jho“ jako bohyně manželského svazku[4]
  • Fluonia či Fluvionia
  • Populona
  • Iterduca
  • Caprotina

Zasvěcení všech Junoniných chrámů z doby republiky připadalo, s jedinou výjimkou, na kalendy – první den určitého měsíce. Z těchto důvodů se religionista Michael Lipka domnívá že tyto dny byly obecně zasvěceny právě Junoně. Všechny republikánské chrámy Juno byly zasvěceny na jedny z kalend – prvních dnů v určitém měsíci, s jedinou výjimkou jež zasvěcenou o nonách.

Etymologie a hypotézy

[editovat | editovat zdroj]

Jaan Puhvel vykládá jméno Iūnō z iuvenis „mladý“, v souvislosti s tím připomíná latinské iūnīx „jalovice“ nebo sanskrtské juní „mladý“, přičemž stejný způsobem vykládá i jméno řecké Héry – jako „roční tele, jalovice“.[2]

Jaan Puhvel se domnívá že původně mohla být velmi podobná Dianě „božské“, a svou funkci ochránkyně manželství a titul Pronūba získala až pod vlivem splynutí s řeckou Hérou. Obě bohyně byly například ztotožňovány s bohyní porodu Lucinou. Především však Puhvel Juno považuje za transfunkcionální bohyni, tedy bohyni všem třem indoevropským funkcím: suverenitě, válce a plodnosti, mezi které náleží například perská Ardví Surá Anáhitá „vlhká, silná, neposkrvněná“, védská Sarasvatí, řecká Athéna nebo irská Macha. Vychází z přitom z titulary Sēispes Māter Regīna, kterou Juno nosila v latinském městě Lanuvium, a kterou vykládá následovně:[2]

  • Sēispes vykládá z sōspes „bezpečný, zdravý, imunní před poskrvnou“
  • Regīna „královna“ spojuje s válečnou funkcí
  • Māter „matka“ spojuje s plodnostní funkcí

Dále poukazuje na Dídó, která se z Junoniny vůle, ve Vergiliově Aeneidě snaží zabránit naplnění Aeneových záměrů, která postupně v příběhu nabývá podoby panenské intacty, válečnické dux fēmina a nakonec budoucí matky – māter.[2]

Podle Bořka Neškudly byla Juno původně obdobou genia – individuálním ochranným duchem každé ženy, jež později splynuly v jednu bohyni, která byla ztotožněna s řeckou Hérou.[1]

  1. genitiv Junony
  1. a b c d e f NEŠKUDLA, Bořek. Encyklopedie bohů a mýtů starověkého Říma a Apeninského poloostrova. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-264-3. S. 94–97. 
  2. a b c d PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 174, 180–183. 
  3. Pronuba, Pronubae [online]. Latdict [cit. 2020-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Juno Jugalis [online]. Thalia Took [cit. 2020-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]