Přeskočit na obsah

Jelena Valerijevna Milašinová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jelena Valerijevna Milašinová
Jelena Valerijevna Milašinová (8. března 2013)
Jelena Valerijevna Milašinová (8. března 2013)
Narození1977 (46–47 let)
Dalněgorsk
Povolánínovinářka, lidskoprávní aktivistka, spisovatelka, reportérka, redaktorka a investigativní reportérka
NárodnostRusové
StátRuskoRusko Rusko
Alma materFakulta žurnalistiky Lomonosovovy univerzity (do 2001)
TémataČečensko, Kavkaz
OceněníZlaté pero Ruska (2001)
Mezinárodní cena ženské odvahy (2013)
Cena Svobodné tisku Východní Evropy (2016)
Journalism as a Profession (2017)
Cena svobody Andreje Sacharova (2017)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jelena Valerijevna Milašinová (rusky Елена Валерьевна Милашина; * 28. října 1977, Dalněgorsk, Přímořský kraj, SSSR) je ruská lidskoprávní aktivistka a investigativní novinářka, pracující pro ruský opoziční deník Novaja gazeta (rusky Новая газета).[1][2]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se dne 28. října 1977 v Dalněgorsku v Přímořském kraji, ve východní části Ruské federace.[3]

V roce 2006 byl na Milašinovou v souvislosti s její novinářskou činností spáchán atentát v Beslanu.[4] V roce 2012 byla brutálně zbita v ulicích Moskvy,[5] krátce poté co předtím napsala o nelegálním obchodu s drogami pod hlavičkou ruské Federální služby pro kontrolu narkotik (FSKN).[6]

Porušování lidských práv na Kavkaze

[editovat | editovat zdroj]

Polygamie a sňatky s nezletilými v Čečensku (2015)

[editovat | editovat zdroj]

V květnu roku 2015 upozornila svojí investigativní činností na čečenského policistu, Nažuda Gučigova (rusky Нажуд Гучигов), který se nejenom oženil v rozporu s ruskými zákony s nezletilou dívkou, Lujzou Gojlabijevovou (rusky Луиза Гойлабиева), která měla býti navíc ke sňatku donucena, nýbrž také porušil zákon zakazující polygamii.[7][8] Následně jí bylo zato vyhrožováno z čečenské strany smrtí.[9]

Postavení homosexuálů v Čečensku (2017)

[editovat | editovat zdroj]

Za svoje články o pronásledování, zatýkání a vraždění homosexuálů v Čečensku za úřadování prezidenta Ramzana Kadyrova, uveřejněné v roce 2017 v deníku Novaja gazeta, musela opakovaně čelit výhrůžkám.[10]

Výhrůžky smrtí a napadení

[editovat | editovat zdroj]

V únoru 2022 Milašinová opustila zemi kvůli výhrůžkám smrtí od čečenského vládce Ramzana Kadyrova v souvislosti s informováním o čečenských vraždách bez soudu nebo o případu bývalého soudce čečenského nejvyššího soudu Sajdiho Jangulbajeva, který ztratil Kadyrovy sympatie.[4]

V červenci 2023 přiletěla společně s advokátem Alexandrem Nemovem do Grozného na vynesení rozsudku nad Zarenou Musajevovou, ženu čečenského soudce v exilu, která byla čečenským komandem unesena a soudy odsouzena, zatímco její příbuzní se ztratili údajně beze stopy. Během jízdy taxíkem však oba byli napadeni, když taxík zastavili tři vozy s ozbrojenými útočníky. Kromě zničení techniky došlo i k brutálnímu fyzickému napadení.[4]

„Nemov stěží hovoří a hýbe se, Milašinové zlámali prsty a pravidelně ztrácí vědomí. Má podlitiny po celém těle, oholili jí hlavu a celou ji polili zeleným barvivem.“
— BBC s odvoláním na Memorial[4]
„Klasický únos jako kdysi. Jen takový už dlouho nebyl. Zatlačili nás, vyhodili taxikáře z auta, nastoupili, ohnuli nám krky, svázali mi ruce, nutili mě klečet, přiložili mi pistoli k hlavě. Nějak to všechno dělali nervózně.“
— Jelena Milašinová[4]

Na napadení reagoval i Vladimir Putin, který prostřednictvím svého mluvčího Dmitrije Peskova vzkázal, že „tento vážný útok vyžaduje energická opatření“. Dříve na četné útoky podobného charakteru na novináře přitom Vladimir Putin vůbec nereagoval a spíše se objevovala podezření, že je sám objednával.[4] Útok odsoudil Vladimir Solovjov, šéf svazu novinářů a šéf výboru pro informační politiku Rady federace, horní komory ruského parlamentu, Alexej Puškov, volal po zapojení federální kriminální ústředny a generální prokuratury do vyšetřování.[4]

  1. Елена Милашина. Новая газета - Novayagazeta.ru [online]. [cit. 2017-11-04]. Dostupné online. (rusky) 
  2. BALÁŽOVÁ, Jarmila. Ruští novináři – stále ohrožený druh. Rozhlas.cz. 2012-04-27. Dostupné online [cit. 2017-11-04]. 
  3. КОРЧЕМЛЮК, Екатерина. Милашина Елена Валерьевна - Общественный деятель. ruspekh.ru [online]. Российское информационное агентство «Руспех» [cit. 2017-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-11-07. (rusky) 
  4. a b c d e f g PODLEŠÁK, Václav. Ruskou novinářku zbili útočníci v Čečensku. Klasický únos jako kdysi, reagovala. ČT24.cz [online]. Česká televize, 2023-07-04 [cit. 2023-07-04]. Dostupné online. 
  5. VALEŠ, Martin. Kolegyně Politkovské: V Moskvě brutálně zbili redaktorku opozičních novin. TÝDEN.cz. 2012-04-05. Dostupné online [cit. 2017-11-05]. 
  6. Ruská policie má co vysvětlovat. ČT24. 2012-04-13. Dostupné online [cit. 2017-11-05]. 
  7. Svatba po čečensku. Spojenec Kadyrova má druhou ženu, je jí sedmnáct. iDNES.cz [online]. 2015-05-20 [cit. 2017-11-05]. Dostupné online. 
  8. Toto je najsmutnejšia nevesta na svete: Viete, čo jej urobili? Nočná mora každej ženy!. Nový Čas. 2015-05-19. Dostupné online [cit. 2017-11-05]. (slovensky) 
  9. ZBAVITELOVÁ, Gita. Čečensko vyhrožuje smrtí ruské novinářce. Rozhlas.cz. 2015-06-15. Dostupné online [cit. 2017-11-05]. [nedostupný zdroj]
  10. Ruská novinářka, která napsala o pronásledování čečenských gayů, čelí vyhrůžkám. Chce odjet ze země. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-04-22 [cit. 2017-11-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]