Jelena Valerijevna Milašinová
| Jelena Valerijevna Milašinová | |
|---|---|
 Jelena Valerijevna Milašinová (8. března 2013) | |
| Narození | 1977 (46–47 let) Dalněgorsk |
| Povolání | novinářka, lidskoprávní aktivistka, spisovatelka, reportérka, redaktorka a investigativní reportérka |
| Národnost | Rusové |
| Stát |  Rusko |
| Alma mater | Fakulta žurnalistiky Lomonosovovy univerzity (do 2001) |
| Témata | Čečensko, Kavkaz |
| Ocenění | Zlaté pero Ruska (2001) Mezinárodní cena ženské odvahy (2013) Cena Svobodné tisku Východní Evropy (2016) Journalism as a Profession (2017) Cena svobody Andreje Sacharova (2017) … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jelena Valerijevna Milašinová (rusky Елена Валерьевна Милашина; * 28. října 1977, Dalněgorsk, Přímořský kraj, SSSR) je ruská lidskoprávní aktivistka a investigativní novinářka, pracující pro ruský opoziční deník Novaja gazeta (rusky Новая газета).[1][2]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodila se dne 28. října 1977 v Dalněgorsku v Přímořském kraji, ve východní části Ruské federace.[3]
V roce 2006 byl na Milašinovou v souvislosti s její novinářskou činností spáchán atentát v Beslanu.[4] V roce 2012 byla brutálně zbita v ulicích Moskvy,[5] krátce poté co předtím napsala o nelegálním obchodu s drogami pod hlavičkou ruské Federální služby pro kontrolu narkotik (FSKN).[6]
Porušování lidských práv na Kavkaze
[editovat | editovat zdroj]Polygamie a sňatky s nezletilými v Čečensku (2015)
[editovat | editovat zdroj]V květnu roku 2015 upozornila svojí investigativní činností na čečenského policistu, Nažuda Gučigova (rusky Нажуд Гучигов), který se nejenom oženil v rozporu s ruskými zákony s nezletilou dívkou, Lujzou Gojlabijevovou (rusky Луиза Гойлабиева), která měla býti navíc ke sňatku donucena, nýbrž také porušil zákon zakazující polygamii.[7][8] Následně jí bylo zato vyhrožováno z čečenské strany smrtí.[9]
Postavení homosexuálů v Čečensku (2017)
[editovat | editovat zdroj]Za svoje články o pronásledování, zatýkání a vraždění homosexuálů v Čečensku za úřadování prezidenta Ramzana Kadyrova, uveřejněné v roce 2017 v deníku Novaja gazeta, musela opakovaně čelit výhrůžkám.[10]
Výhrůžky smrtí a napadení
[editovat | editovat zdroj]V únoru 2022 Milašinová opustila zemi kvůli výhrůžkám smrtí od čečenského vládce Ramzana Kadyrova v souvislosti s informováním o čečenských vraždách bez soudu nebo o případu bývalého soudce čečenského nejvyššího soudu Sajdiho Jangulbajeva, který ztratil Kadyrovy sympatie.[4]
V červenci 2023 přiletěla společně s advokátem Alexandrem Nemovem do Grozného na vynesení rozsudku nad Zarenou Musajevovou, ženu čečenského soudce v exilu, která byla čečenským komandem unesena a soudy odsouzena, zatímco její příbuzní se ztratili údajně beze stopy. Během jízdy taxíkem však oba byli napadeni, když taxík zastavili tři vozy s ozbrojenými útočníky. Kromě zničení techniky došlo i k brutálnímu fyzickému napadení.[4]
| „ | „Nemov stěží hovoří a hýbe se, Milašinové zlámali prsty a pravidelně ztrácí vědomí. Má podlitiny po celém těle, oholili jí hlavu a celou ji polili zeleným barvivem.“ | “ |
| — BBC s odvoláním na Memorial[4] | ||
| „ | „Klasický únos jako kdysi. Jen takový už dlouho nebyl. Zatlačili nás, vyhodili taxikáře z auta, nastoupili, ohnuli nám krky, svázali mi ruce, nutili mě klečet, přiložili mi pistoli k hlavě. Nějak to všechno dělali nervózně.“ | “ |
| — Jelena Milašinová[4] | ||
Na napadení reagoval i Vladimir Putin, který prostřednictvím svého mluvčího Dmitrije Peskova vzkázal, že „tento vážný útok vyžaduje energická opatření“. Dříve na četné útoky podobného charakteru na novináře přitom Vladimir Putin vůbec nereagoval a spíše se objevovala podezření, že je sám objednával.[4] Útok odsoudil Vladimir Solovjov, šéf svazu novinářů a šéf výboru pro informační politiku Rady federace, horní komory ruského parlamentu, Alexej Puškov, volal po zapojení federální kriminální ústředny a generální prokuratury do vyšetřování.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Елена Милашина. Новая газета - Novayagazeta.ru [online]. [cit. 2017-11-04]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ BALÁŽOVÁ, Jarmila. Ruští novináři – stále ohrožený druh. Rozhlas.cz. 2012-04-27. Dostupné online [cit. 2017-11-04].
- ↑ КОРЧЕМЛЮК, Екатерина. Милашина Елена Валерьевна - Общественный деятель. ruspekh.ru [online]. Российское информационное агентство «Руспех» [cit. 2017-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-11-07. (rusky)
- ↑ a b c d e f g PODLEŠÁK, Václav. Ruskou novinářku zbili útočníci v Čečensku. Klasický únos jako kdysi, reagovala. ČT24.cz [online]. Česká televize, 2023-07-04 [cit. 2023-07-04]. Dostupné online.
- ↑ VALEŠ, Martin. Kolegyně Politkovské: V Moskvě brutálně zbili redaktorku opozičních novin. TÝDEN.cz. 2012-04-05. Dostupné online [cit. 2017-11-05].
- ↑ Ruská policie má co vysvětlovat. ČT24. 2012-04-13. Dostupné online [cit. 2017-11-05].
- ↑ Svatba po čečensku. Spojenec Kadyrova má druhou ženu, je jí sedmnáct. iDNES.cz [online]. 2015-05-20 [cit. 2017-11-05]. Dostupné online.
- ↑ Toto je najsmutnejšia nevesta na svete: Viete, čo jej urobili? Nočná mora každej ženy!. Nový Čas. 2015-05-19. Dostupné online [cit. 2017-11-05]. (slovensky)
- ↑ ZBAVITELOVÁ, Gita. Čečensko vyhrožuje smrtí ruské novinářce. Rozhlas.cz. 2015-06-15. Dostupné online [cit. 2017-11-05].[nedostupný zdroj]
- ↑ Ruská novinářka, která napsala o pronásledování čečenských gayů, čelí vyhrůžkám. Chce odjet ze země. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-04-22 [cit. 2017-11-05]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jelena Valerijevna Milašinová na Wikimedia Commons - (rusky) Jelena Valarijevna Milašinová na stránce rozhlasu Echo Moskvy
