Jeřáb bradavičnatý
 Jeřáb bradavičnatý | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 zranitelný[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | krátkokřídlí (Gruiformes) |
| Čeleď | jeřábovití (Gruidae) |
| Rod | jeřáb (Grus) |
| Binomické jméno | |
| Grus carunculata Gmelin, 1789 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jeřáb bradavičnatý nebo také jeřáb laločnatý (Grus carunculata) je druh ptáka z řádu krátkokřídlí. Je vůbec nejvyšším z šesti afrických druhů jeřábů.[2][3]
Žije ve vlhkých oblastech subsaharské Afriky (např. Etiopie, Kongo, Zambie, Tanzanie, Botswana, Mosambik[4]), v mokřadech poblíž vodních toků a dalších vodních ploch. Jedná se o druh ze všech jeřábů nejcitlivější na změny prostředí. Jeho teritorium zaujímá přes jeden čtvrteční kilometr.[2]
Základní charakteristikou, díky níž je rozpoznatelný od ostatních druhů jeřábů, je lalok. Mají ho jak samci, tak také samice.[2][3] Při ohrožení se laloky zmenšují, naopak při agresivním naladění se laloky protahují.[2] Rozpoznatelný je také podle tmavé horní části hlavy, na níž navazují bílá dolní část a stejně barevný krk. Spodní část těla je černá.[5]
Živí se vodními rostlinami (hlízami a oddenky[2]) a bezobratlými živočichy.[3]
Vydává typické hlasité troubení, slyšitelné na dlouhou vzdálenost. K tomu uzpůsobená průdušnice je dlouhá a stočená v dutém hřebeni prsní kosti.
Délka těla dosahuje 175 cm, rozpětí křídel se pohybuje mezi 230 a 260 cm. Váží 6,4 až 8,5 kg.[6]
Hnízdí v párech.[3] Hnízdo si buduje ve vegetaci v rámci vody.[4] Samice nejčastěji snáší jedno vejce, zřídkakdy pak vejce dvě.[6] Doba inkubace se pohybuje mezi 33 a 36 dny[3][6] (příp. až ke 40 dnům[2]), což je mezi africkými druhy jeřábů nejdelší doba. Létat se mláďata naučí mezi 90. a 150. dnem života.[4] Pohlavně dospívá ve třech až čtyřech letech. Dožívá se dvaceti až čtyřiceti let.[3]
Ohrožení je mnohostranné. Vychází zejména z ničení mokřadních ploch, pro tento druh nepostradatelných, což je spojeno např. s výstavbou elektráren, pastvou dobytka či s velkoplošnými postřiky proti bodalkám tse-tse. Ohrožuje ho i nezákonný sběr vajec.[6] Stavy ve volné přírodě se odhadují na posledních osm tisíc párů.[2]
Chov v zoo
[editovat | editovat zdroj]Tento druh jeřába patří k vzácně chovaným taxonům. V rámci celé Evropy jej v létě 2019 chovalo jen 15 zoo, z toho tři v Česku[7][8]:
Na Slovensku je chován v Zoo Bojnice.[9]
Chov v Zoo Praha
[editovat | editovat zdroj]Chov jeřábů laločnatých je zaznamenán již v 70. letech 20. století. Jednalo se ovšem jen o krátkodobou záležitost. Soustavný chov započal až v roce 2010, a to v rámci expozice Ptačí mokřady (dolní část zoo), v níž mohou tento druh pozorovat i návštěvníci.[6] Ke konci roku 2018 byl chován jeden pár.[8]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ a b c d e f g ZOO ZLÍN - Jeřáb laločnatý. www.zoozlin.eu [online]. [cit. 2019-09-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Jeřáb bradavičnatý : Zoo Dvůr Králové. safaripark.cz [online]. [cit. 2019-09-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; VAŠÁK, Pavel. Svět zvířat V., Ptáci (2). [s.l.]: Albatros Praha, 1998.
- ↑ SINCLAIR, Ian; HOCKEY, Phil. The larger illustrated guide to birds of southern Africa. 2.. vyd. [s.l.]: Struik Publishers, 1997.
- ↑ a b c d e Jeřáb laločnatý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-09-06]. Dostupné online.
- ↑ Zootierliste. Zootierliste [online]. [cit. 2019-09-06]. [zootierliste.de Dostupné online].
- ↑ a b Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-05-28]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu jeřáb bradavičnatý na Wikimedia Commons
