Jan Bedřich z Valdštejna
| Jeho knížecí Milost Jan Bedřich z Valdštejna | |
|---|---|
| 2. královéhradecký biskup 16. arcibiskup pražský 4. primas český | |
 Jan Bedřich z Valdštejna | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Arcidiecéze | pražská |
| Období služby | 1675–1694 |
| Předchůdce | Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka - Arcidiecéze pražská |
| Nástupce | Jan Josef Breuner Arcidiedcéze pražská |
| Znak |  |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady | |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 18. srpna 1644 |
| Místo narození | Vídeň Habsburská monarchie |
| Datum úmrtí | 3. června 1694 (ve věku 49 let) nebo 3. dubna 1694 (ve věku 49 let) |
| Místo úmrtí | Duchcov,  České království |
| Místo pohřbení | Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze |
| Rodiče | Maxmilián z Valdštejna (před 1600–1655) a Polyxena Marie z Talmberka (1599–1651) |
| Povolání |  |
 multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| nevlastní bratr | Ferdinand Arnošt z Valdštejna † 1657 |
|---|---|
| nevlastní bratr | Albrecht Leopold z Valdštejna 1626–1656 |
| nevlastní bratr | František Augustin z Valdštejna 1628–1684 |
| nevlastní bratr | Karel Ferdinand z Valdštejna 1634–1702 |
| nevlastní sestra | Marie Monika, provdaná Švihovská z Rýzmberka po 1630–1666 |
| sestra | Marie Alžběta, provdaná Vratislavová z Mitrovic po 1644–1687 |
| děd | Adam mladší z Valdštejna 1570–1638 |
| babička | Alžběta Brtnická z Valdštejna asi 1563–1614 |
Říšský hrabě Jan Bedřich (Fridrich) z Valdštejna, O.Cr. (německy Johann Friedrich Reichsgraf von Waldstein, 18. srpna 1642 Vídeň[1] – 3. června 1694 Louňovice pod Blaníkem) byl katolický duchovní, 2. biskup královéhradecký (1668–1675), 16. arcibiskup pražský (1675–1694) a 31. velmistr řádu Křižovníků s červenou hvězdou (1668–1694). Byl posledním z pražských arcibiskupů, který spojoval v jedněch rukou obě hodnosti.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako mladší syn Maxmiliána hraběte z Valdštejna († 1654) a jeho manželky Marie Polyxeny, roz. hraběnky z Talmberka. Po smrti rodičů byl jeho poručníkem Ferdinand Arnošt z Valdštejna a po jeho smrti Karel Ferdinand z Valdštejna. Dne 14. září 1661 jej král prohlásil zletilým. V letech 1661–1663 absolvoval svou kavalírskou cestu – studoval nejprve v Lovani, odkud pokračoval přes francouzská města do Říma, kde byl jmenován komorníkem papeže Alexandra VII. Pražský arcibiskup kardinál Harrach byl jeho strýc. V roce 1664 převzal správu svých statků v Duchcově, vzápětí však odjel zpátky do Říma, kde pobýval až do roku 1666. Ještě před kněžským svěcením v roce 1665 jej papež Alexandr VII. jmenoval prelátem. Získal také místa kanovníka v Olomouci a ve Vratislavi. Pražští křižovníci s červenou hvězdou ho zvolili v roce 1668 za svého velmistra.
Biskup
[editovat | editovat zdroj]
Biskupem královéhradeckým byl jmenován v roce 1668, v roce 1675 byl jmenován pražským arcibiskupem; úřadu se slavnostně ujal 14. března 1676. V roce 1677 vyšla jeho předchůdcem připravovaná česká bible, o dva roky později vydal Instrukci pro kněze. Nechal vytisknout Proprium Bohemiae a Rituale Romano-Pragense, které sjednotily liturgickou praxi v diecézi.
Podporoval vznik nových farností, usazování nových řeholí v Čechách a zakládání nových klášterů. Jeho pomocný biskup Jan Ignác Dlouhoveský z Dlouhé Vsi zřídil v Praze Na Zderaze dům pro vysloužilé kněze.
Církevní soudy ztratily v roce 1688 pravomoc trestat zločiny duchovních. Spor s vládou o desátek, který používala na válečné výdaje a požadavek českého sněmu na přímé zdanění duchovenstva, vyvrcholil vyloučením duchovního stavu ze sněmu v roce 1693. Spor urovnala až delegace vyslaná českým duchovenstvem k císaři po Valdštejnově smrti.
Mecenáš
[editovat | editovat zdroj]Jan Bedřich byl pilný stavebník. V římském ateliéru malíře Claude Lorraina, jehož obrazy sbíral, se seznámil i s Jeanem Baptistou Matheyem, který jej následoval do Čech jako jeho dvorní architekt. V pětadvaceti letech byl jedním z nejmladších mecenášů tehdejšího Říma.
Spolu s bratrem Karlem Ferdinandem stavěl Valdštejn od roku 1667 rodinný palác na Malé Straně (dnešní Buquoyský, sídlo francouzského velvyslanectví). Vzal na sebe náklad na stavbu jedné ze 44 kapliček Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi. Začaly se stavět v roce 1674, v horních rozích byl namalován znak a jméno stavebníka.
Od roku 1675 stavěl jako křižovnický velmistr kostel sv. Františka s Assisi na Starém Městě v Praze, který již jako arcibiskup v roce 1688 posvětil. Arcibiskupskou tvrz v Louňovicích pod Blaníkem přestavěl na zámek. Na vstupní bráně je dodnes jeho znak a letopočet 1675.
V letech 1676 až 1694 zcela přestavěl arcibiskupský palác na Hradčanech. Matheyovo dílo je základem dnešního vzhledu paláce včetně balkónu z červeného sliveneckého mramoru s nápisem Johannes Fridericus archiepiscopus Pragensis.
Povznesl válkou a morem zničený Týn nad Vltavou na arcibiskupském panství. Obnovil zde děkanský chrám sv. Jakuba a na novém hřbitově za městem, založeném při morové epidemii, vystavěl hřbitovní kostelík sv. Víta. Sídlo hejtmana v přilehlých Hněvkovicích přestavěl na barokní zámeček obklopený zdí se dvěma branami. Jeho znak a letopočet 1685 je nad zámeckým vchodem. V Červené Řečici upravil arcibiskupský zámek. V poutním místě Chlum Svaté Maří roku 1687 povýšil faru na proboštství, čímž dal impuls barokní přestavbě poutního kostela na chrám a klášter; dříve připisované Jeanovim Baptistovi Matheyovi, ale dle archiválií díla podle plánů Kryštofa Dientzenhofera od jeho políra Wolfganga Braunbocka (viz J. Pelant, Města a městečka).
V letech 1675 až 1685 přestavěl rodinný zámek v Duchcově, včetně kostela. Architekt Matthey mu pak v letech 1685–1694 postavil ve valdštejnském Litvínově kostel sv. Michala.
Na duchcovském zámku umístil svou rozsáhlou knihovnu, do které získal i část knihovny a rukopisů dějepisce Tomáše Pešiny z Čechorodu (1629–1680), původně odkázaných klášteru v Obořišti. Jsou to především rukopisy z knihovny pánů z Lípy, darované Pešinovi Čeňkem Hovorou z Lípy, mezi nimiž jsou i rukopisy Kroniky pražské Bartoše Písaře, Historie církevní Pavla Skály, z husitské polemické literatury skládání Václav, Havel a Tábor, rozličné městské kroniky i rukopisy samého Pešiny. Měl zde i bohatě ilustrované dílo o Číně Athanasia Kirchnera, vydané v Amsterdamu v roce 1667. Arcibiskupova knihovna je dnes na zámku v Mnichově Hradišti, ve správě Národního muzea.
Z rodinného majetku vytvořil v roce 1667 svěřenství, se zajímavým ustanovením, že po otci nemá dědit nejstarší, ale nejzasloužilejší syn. Tento majetek odkázal svému prasynovci, Janu Josefovi z Valdštejna.
Zemřel 3. června 1694 v Duchcově a pochován je ve valdštejnské kapli katedrály sv. Víta.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o křtu Archivováno 16. 6. 2020 na Wayback Machine.; s. 03-Taufe_0306, jméno zapsáno jako "Joan: Frideric9"
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BARTŮNĚK, Václav. Pražský arcibiskup Jan Bedřich Valdštejn. Litoměřice: [s.n.], 1979.
- DUNOT, Antiditus. Relatio mortis archiepiscopi Pragensis Iohannis Friderici e comitibus a Waldstein. [s.l.]: [s.n.]
- Lubomír Slavíček, „Conte savio“. Jan Bedřich z Valdštejna – mecenáš a podporovatel umění, Dějiny a současnost XV, 1993, č. 1, s. 13–16
- Arkadiusz Wojtyla, „Cardinale langravio“ i „Conte savio“ – dygnitarze Rzecy w barokowym Rzymie, Quart. Kwartalnik Instytutu Historii Sztuki Universytetu Wrocławskiego Nr. 2 (4), 2007, s. 27–39
- Jiří M. Havlík, Spor českého duchovenstva o imunity církve. K politickým aktivitám pražského arcibiskupa Jana Bedřicha z Valdštejna, Český časopis historický roč. 107, č. 4, 2009, s. 769–796
- HAVLÍK, Jiří M. Jan Fridrich z Valdštejna. Arcibiskup a mecenáš doby baroka. Praha: Vyšehrad, 2016. 288 s. ISBN 978-80-7429-628-4.
- VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. Kapitola Jeden vládce, jeden Bůh. Pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna, s. 233–287.
- PELANT, Jan. Města a městečka západočeského kraje. Plzeň: Západočeské nakladatelství, 1984, 2. vydání 1988. 336 s.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Bedřich z Valdštejna na Wikimedia Commons - Rodokmen Valdštejnů
| Předchůdce: Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka |
|
16. arcibiskup pražský Jan Bedřich z Valdštejna 1675–1694 |
|
Nástupce: Jan Josef Breuner |
| Předchůdce: Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka |
|
2. biskup královéhradecký Jan Bedřich z Valdštejna 1668–1675 |
|
Nástupce: Jan František Kryštof z Talmberka |
| Předchůdce: Arnošt Vojtěch z Harrachu |
|
31. velmistr křižovníků s červenou hvězdou Jan Bedřich z Valdštejna 1668–1694 |
|
Nástupce: Jiří Ignác Pospíchal |
