Přeskočit na obsah

Ivo Ducháček

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
JUDr. Ivo Ducháček
Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSL
Narození27. února 1913
Prostějov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí2. března 1988 (ve věku 75 let), 1. března 1988 (ve věku 75 let) nebo 1. února 1988 (ve věku 74 let)
Kent
USAUSA USA
Alma materMasarykova univerzita
Profesepolitolog, pedagog, spisovatel, novinář, politik, publicista, redaktor, rozhlasový redaktor, právník a TV/radio personnel
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm III. třída, in memoriam (1991)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ivo Ducháček (27. února 1913 Prostějov[1] – 2. března 1988 Kent[2]) byl český a československý novinář a politik, člen Československé strany lidové, za kterou byl po válce poslancem Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění, pak exilový politik a vysokoškolský učitel.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1935 dokončil studia práv na Masarykově univerzitě v Brně. Začal pracovat jako novinář. Od roku 1936 byl pařížským dopisovatelem Lidových novin. Zde zažil přijetí Mnichovské dohody a za druhé světové války zůstal v emigraci. Působil na pozici politického referenta úřadujícího místopředsedy Československého národního výboru v Paříži a předsedy exilových vlád v Londýně Jana Šrámka, blízko měl i k exilovému ministrovi Hubertu Ripkovi. Koncem války se podílel na osvobozování Plzně jako styčný důstojník generála George S. Pattona.[3][4]

Po osvobození se zapojil do činnosti lidové strany. V ní představoval mladou generaci se zkušenostmi z exilu. V roce 1946 byl na sjezdu strany zvolen do jejího ústředního výkonného výboru.[5] V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za lidovce. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1946 a stal se poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde zasedal do parlamentních voleb v roce 1948.[6][7] Jako předseda zahraničněpolitického výboru Národního shromáždění podporoval zahraniční orientaci ČSR na SSSR, ale snažil se i o analogické posílení spojenectví s Francií a Velkou Británií. Byl orientován proti KSČ a jako šéfredaktor politického týdeníku Obzory se s komunisty dostával do střetů. Vydávání tohoto listu komunisty ovládané ministerstvo informací dočasně zastavilo. V redakci Obzorů spolupracoval s dalším mladým lidoveckým politikem a publicistou, Pavlem Tigridem.[3] Obzory byly kritické k některým aspektům politiky třetí republiky (zločiny proti lidskosti při vysídlení Němců z Československa, ztráta Podkarpatské Rusi, politizace policie a úřadů apod.). V rámci KSČ proti Obzorům vystupoval zejména ministr informací Václav Kopecký a ministr vnitra Václav Nosek.[8]

Po únoru 1948 byl vyloučen z lidové strany (nyní již ovládané frakcí loajální ke komunistickému režimu) a odešel v březnu 1948 opět do emigrace. Nejprve do Velké Británie, pak do USA. Na podzim 1948 vznikla v Paříži Rada zahraniční reprezentace Československé strany lidové v exilu, na níž se podílel. Její činnost ale oslabovaly spory mezi Ducháčkem a Adolfem Klimkem. V únoru 1949 byl spoluzakladatelem Rady svobodného Československa, ale z jejího výboru se stáhl již v říjnu 1949.[3][9][4]

Až do své smrti působil po desítky let jako redaktor Hlasu Ameriky, kde pod jménem Martin Čermák připravoval relaci československého vysílání Zápisník o USA. První Zápisník byl odvysílán v neděli 30. října 1949, celkem jich připravil přesně 1989. Poslední Zápisník odvysílal Hlas Ameriky v neděli 6. března 1988. Toto poslední vydání „Čermákova“ Zápisníku bylo ve skutečnosti natočeno nedlouho před jeho smrtí. Autor v něm odkryl svoji identitu a statečně hovořil o své nevyléčitelné nemoci (potřetí byl postižen rakovinou, která napadla krk), která byla příčinou ukončení jeho rozhlasové práce.[10]

Přednášel jako profesor politických věd na New York College a napsal četné politologické studie a vysokoškolské učebnice (Conflicts and Cooperation among nations, 1960; Nations and Men, 1966; Rights and Liberties in the World Today, 1975). Spoluzakládal exilovou Společnost pro vědy a umění.[3][9][4]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele u sv. Kříže v Prostějově
  2. ↑ Ivo Ducháček [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d Ducháček, Ivo [online]. www.csds.cz [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 90–91. Dále jen: Kdo byl kdo. 
  5. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1175, 1178. 
  6. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-20]. Dostupné online. 
  7. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  8. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1181. 
  9. ↑ a b kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1295, 1343–1345. 
  10. ↑ Ivo Duchacek, 75, Broadcaster [online]. nytimes.com [cit. 2014-06-04]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 134. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 265. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ivo_Ducháček&oldid=24358716“