Hořice
| Hořice | |
|---|---|
 Mariánský sloup na náměstí Jiřího z Poděbrad v Hořicích | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Hořice |
| Obec s rozšířenou působností | Hořice (správní obvod) |
| Okres | Jičín |
| Kraj | Královéhradecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°21′58″ s. š., 15°37′55″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 8 587 (2024)[1] |
| Rozloha | 21,43 km²[2] |
| Nadmořská výška | 311 m n. m. |
| PSČ | 508 01 |
| Počet domů | 2 324 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 7 |
| Počet k. ú. | 6 |
| Počet ZSJ | 19 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | nám. Jiřího z Poděbrad 342 508 19 Hořice mesturad@horice.org |
| Starosta | Ing. arch. Martin Pour |
| Oficiální web: www | |
  Hořice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 572926 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Město Hořice (německy Horschitz) se nalézá v okrese Jičín, asi 23 km jihovýchodně od města Jičín a 25 km severozápadně od krajského města Hradce Králové. Město je známé především výrobou hořických trubiček, nejstarší sochařsko-kamenickou školou v Evropě a každoročně pořádaným motocyklovým závodům 300 zatáček Gustava Havla. Žije zde přibližně 8 600[1] obyvatel. Podle názvu katastrálního území a železniční stanice se město často označuje jako Hořice v Podkrkonoší.
Historie města
[editovat | editovat zdroj]Území města bylo osídleno již od pravěku, jak dokládají archeologické nálezy ze starší doby kamenné.
První písemná zmínka o Hořicích pochází z roku 1143, kdy jsou Hořice zmíněny v zakládací listině Strahovského kláštera, v roce 1365 jsou již Hořice doloženy jako městečko.
V době husitských válek v dubnu 1423 byla u Hořic (na vrchu Gothard 357[4] m) svedena bitva, kdy proti sobě stáli Jan Žižka se svým orebitským vojskem a Čeněk z Vartemberka s panskou jednotou. Žižkovo vojsko vyhrálo.
V 15. století patřily Hořice pánům ze Smiřic a v té době nastává hospodářský vzestup města. Po bitvě na Bílé hoře získal Hořice Albrecht z Valdštejna a po jeho zavraždění v roce 1634 získal Hořice za své zásluhy v bojích s Turky Jakub Strozzi. Jeho syn Petr Strozzi odkázal výnosy z panství Hořice na zřízení nadace pro vojenské invalidy. Tuto nadaci spravoval pražský arcibiskup a z rozhodnutí císaře Karla VI. byla Invalidovna nakonec postavena v Praze-Karlíně.
Pošta v obci byla založena 1. září 1787.[5]
V prusko-rakouské válce byla rozhodující bitva svedena 3. července 1866 u blízké Sadové a zanechala za sebou desetitisíce mrtvých a raněných. Dokladem jsou stovky pomníčků, rozesetých po celém kraji. Hořice v té době byly nejen hlavním sídlem pruského štábu, ale i jedním velkým lazaretem, kam byly přiváženy stovky raněných, z nichž mnozí našli na zdejším gothardském hřbitově i místo posledního odpočinku.
Hořice jsou město kamene, známý je tzv. hořický pískovec. V roce 1884 byla v Hořicích založena známá odborná škola pro zpracování kamene, jíž prošla během její více než stoleté historie celá řada našich významných umělců – Mořic Černil, Ivan Jilemnický, Bohumil Kafka, Quido Kocián, Otakar Kubín, Jan Štursa, Marie Wagnerová-Kulhánková, Vladimír Preclík a mnoho jiných.
Hořice se po vzniku prvních okresů v roce 1850 přiřadily pod politický okres Hradec Králové a po vzniku první Československé republiky až do let po II. světové válce pod okres Novopacký, přičemž byly v obou případech sídlem okresu soudního. Poté se v letech 1949–1960 staly na krátkou dobu okresním městem i Hořice. Po roce 1960 se staly součástí velkého okresu Jičín.
V sobotu 10. července 1926 navštívil město první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Po slavnostním uvítání na náměstí a zápisu do pamětní knihy navštívil Sokolovnu, školu a poobědval v Hotelu Beránek. Poté se vydal na Chlum, aby si prohlédl stavbu věže samostatnosti.
Památky ve městě
[editovat | editovat zdroj]- Kostel Narození Panny Marie byl vystavěn v letech 1741–1748 podle plánů slavného barokního stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera
- Mariánský sloup z roku 1824 od zdejšího sochaře Josefa Rychtery, ojedinělý klasicistní sloup se sochami sv. Petra, Pavla a Jana Evangelisty na podstavci stál původně v dolní části náměstí, byl postupně přemísťován a až roku 1866 definitivně umístěn uprostřed náměstí, v roce 1951 byl rozebrán a uložen v kamenosochařské škole, odkud byl v roce 2005 po restaurování Jiřím Novákem instalován na původní místo
- Novogotická radnice z roku 1872
- Městské muzeum a galerie Hořice[6]
- Kostel svatého Gotharda na vrchu Gothard – původně románský kostel založený strahovskými řeholníky ve 12. století byl v 18. století barokně přestavěn.
- Kaple Panny Marie Hlohové – empírová kaplička z roku 1826 na hřbetu hořického Chlumu
- Synagoga (dnes využívaná jako kostel Církve československé husitské), starý židovský hřbitov a nový židovský hřbitov
- Galerie kamenných plastik – na úbočí Gothardu je umístěna přírodní galerie kamenných plastik vzniklých během Hořických sochařských symposií pořádaných pravidelně od roku 1995.[7]
- Masarykova věž samostatnosti – rozhledna vybudovaná v letech 1926–1938 a pojmenovaná po prvním československém prezidentovi Tomáši G. Masarykovi.
Školy
[editovat | editovat zdroj]Ve městě se nachází 4 střední školy: Střední průmyslová škola kamenická a sochařská založená v 80. letech 19. století (dnes 4 obory), dále Hořické gymnázium (1 obor), Střední škola řemesel a základní škola Hořice (7 oborů) a Gymnázium, SOŠ, SOU a VOŠ Hořice (6 oborů + vyšší odborná škola). Dále zde nalezneme 3 základní školy, 4 mateřské školy a 2 základní umělecké školy.
Významní rodáci
[editovat | editovat zdroj]- Josef Ladislav Jandera (1776–1857), katolický kněz, teolog, profesorem matematiky, rektor UK
- Josef Uhlíř (1822–1904), středoškolský profesor a básník
- Petr Maixner (1831–1884), malíř historických výjevů
- Iacob Felix (1832–1905), rumunský lékař-hygienik
- Věnceslava Lužická (1832–1920), spisovatelka
- Josef Durdík (1837–1902), filosof
- Pavel Durdík (1843–1903), lékař, cestovatel
- Fritz Mauthner (1849–1923), německý prozaik, dramatik, lyrik a filosof
- Vladimír Srb (1856–1916), právník, politik, pražský starosta
- Václav Fuchs (1857–1911), šéfredaktor a vydavatel Světa zvířat,[8] zaměstnavatel Jaroslava Haška[9]
- Alois Adlof (1861–1927), kazatel, teolog
- Josef Pazourek (1862–1933), vysokoškolský profesor obchodních věd a rektor ČVUT
- Alois Ladislav Vymetal (1865–1918), hudební skladatel
- Karel Šťastný (1865–1935), akademický malíř
- Jaroslav Maixner (1870–1904), sochař, řezbář a medailér
- Zdeněk Matěj Kuděj (1881–1955), novinář, cestovatel a spisovatel
- Karel Vik (1883–1964), grafik, ilustrátor a malíř
- Alois Dvorský (1883–1966), herec a komik
- Irene Kirpal (1886–1977), poslankyně německých soc. demokratů
- Vojtěch Krch (1892–1966), architekt
- Helena Rudlová(1897–1965), pedagožka a spisovatelka
- Josef Matoušek (1906–1939), historik, oběť nacismu
- Marie Wagnerová-Kulhánková (1906–1983), sochařka
- Alois Jilemnický (1910–1986) , regionální historik, středoškolský profesor, novinář a spisovatel
- Jaroslav Malina (1912–1988), skladatel a kapelník
- Karel Knaifl (1914–1988), bojový pilot u Royal Air Force ve 2. světové válce
- Gustav Schorsch (1918–1945), herec, divadelní režisér a překladatel
- Jiří Kárnet (1920–2011), česko-americký dramatik
- František Lukeš (1921–1998), kněz, spisovatel, pedagog
- Stanislav Fišer (1931–2022), herec
- Vlastimil Šubrt (1934–2013), ekonom, spisovatel, politik
- Jaroslava Jehličková (* 1942), atletka
- Stanislav Zippe (* 1943), výtvarník
- Ivan Jilemnický (1944–2012), sochař
- Helena Rögnerová (* 1955), politička, manažerka
- Iva Šedivá (* 1955), politička, poslankyně
- Václav Horáček (* 1956), politik
- Petr Hlavatý (1958–2017), zpěvák, pedagog a sbormistr
- Anna Čurdová (* 1962), politička
- Marcela Augustová (* 1965) , televizní novinářka, hlasatelka a moderátorka
- Zdeněk Lhota (* 1967), politik, poslanec
- Eva Francová (* 1968), sochařka, fotografka a autorka kuchařky
- Pavel Kožíšek (* 1970), iluzionista
- Tomáš Petráček (* 1972), katolický teolog
- Josef Cogan (* 1973), politik, poslanec
- Tereza z Davle (* 1975), fotografka
- Michal Divíšek (* 1976), lední hokejista
- Martin Černík (* 1976), snowboardista
- Eva Le Peutrec (* 1980), architektka
- Pavel Petřikov mladší (* 1986), judista
- Ladislav Brykner (* 1989), házenkář
- Oldřich Hajlich (* 1992), herec
- Jaroslav Břeský (* 1989), zpěvák
Místní části
[editovat | editovat zdroj]Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Galerie kamenných plastik na úbočí vrchu Gothard -
Kostelík svatého Gotharda -
Kostel Narození Panny Marie -
Českobratrský kostel -
Sochařský park U sv. Josefa
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ Základní mapa ČR 1 : 10 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2022-04-22]. Dostupné online.
- ↑ PM titul = Historický kalendář. Poštovní noviny. Září 2017, čís. 17, s. 10.
- ↑ Muzeum Hořice: Titulní stránka. muzeum.horice.org [online]. [cit. 2024-11-17]. Dostupné online.
- ↑ http://www.symposiumhorice.cz
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika SM Z19 • 1907-1914, s. 221. Dostupné online.
- ↑ Virtuální muzeum Jaroslava Haška & Josefa Švejka
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Seznam kulturních památek v Hořicích
- Mezinárodní sochařské sympozium v Hořicích
- Seznam čestných občanů města Hořic
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hořice na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Hořice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Hořice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Oficiální stránky
