Přeskočit na obsah

Formule 1 v roce 1959

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
10 sezóna
mistrovství světa vozů Formule 1
(1959)
Mistr světa - Jack Brabham
Obecné informace
Počet závodů9
Počet pilotů19
Pohár jezdců
PrvníAustrálie Jack Brabham
(CooperClimax)
DruhýSpojené království Tony Brooks
(Ferrari)
TřetíSpojené království Stirling Moss
(CooperClimax)
Pohár konstruktérů
PrvníSpojené království Cooper 40 bodů
Formule 1
1960

X. Mistrovství světa jezdců a 2. ročník poháru konstruktérů zahájila 10. května Grand Prix Monaka a po 9 závodech 12. prosince při Grand Prix USA byl znám nový mistr světa. Mistrem světa pro rok 1959 se stal jako první Australan Jack Brabham a v Poháru konstruktérů zvítězil tým Cooper.

Pohled na sezónu

[editovat | editovat zdroj]

Odchod týmu Vanwall, který se předpokládá, že byl důsledkem vysoké úmrtnosti v sezóně 1958[citation needed], zanechal Ferrari jako jediný tým, který vyhrál závod v mistrovství. Stejně tak odchod Juana Manuela Fangia a Mika Hawthorna znamenal, že poprvé v historii na startu nebyl žádný mistr světa. Revoluční vozy Cooper s motorem uprostřed poháněné kompaktním Coventry-Climax o objemu 2,5 litru vyhrály pět závodů s jezdci Jackem Brabhamem, Stirlingem Mossem a Brucem McLarenem. Tým BRM také zaznamenal své první vítězství v rukou Jo Bonniera. Aston Martin představil vůz, který byl zastaralý a příliš těžký ve srovnání s Cooperem.

Grand Prix Německa se konala podruhé na vysokorychlostním okruhu AVUS, kde Jean Behra z týmu Ferrari zahynul při nehodě během nesouvisejícího závodu sportovních vozů, když řídil Porsche.

Tony Brooks z týmu Ferrari vedl boj proti vozům Cooper a před posledním závodem mohl titul získat buď on, Moss nebo Brabham. Moss odstoupil ze závodu a Brabham tak převzal vedení. Jemu však v posledním kole došlo palivo, ale dotlačil svůj vůz přes cílovou čáru na čtvrtém místě. Brooks nedokázal dosáhnout lepšího než třetího místa, a tak se Brabham stal prvním australským mistrem světa, zatímco Cooper získal titul konstruktérů.

  • Boduje prvních pět jezdců podle klíče:
    • 1. místo – 8 bodů
    • 2. místo – 6 bodů
    • 3. místo – 4 body
    • 4. místo – 3 body
    • 5. místo – 2 body
    • 1 bod získá pilot za nejrychlejší kolo
    • Do konečné klasifikace se započítává pouze 5 nejlepších výsledků z 9 závodů, které jsou v rámci mistrovství světa.

Týmy a jezdci

[editovat | editovat zdroj]
Tým Konstruktér Šasi Motor Pneumatiky Jezdci Závody
Západní Německo Dr Ing F. Porsche KG Behra-Porsche-Porsche RSK Porsche 547/3 1.5 F4 Dunlop Itálie Maria Teresa de Filippis 1
Porsche 718 RSK

718/2

Západní Německo Wolfgang von Trips 1, 6
Belgie Equipe Nationale Belge Cooper-Climax T51 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop Belgie Lucien Bianchi 1
Belgie Alain de Changy 1
Francie Jean Lucienbonnet Cooper-Climax T45 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop Francie Jean Lucienbonnet 1
Spojené království Owen Racing Organisation BRM P25 BRM P25 2.5 L4 Dunlop USA Harry Schell 1, 3–8
Švédsko Jo Bonnier 1, 3–8
Spojené království Ron Flockhart 1, 4–5, 7–8
Spojené království Cooper Car Company Cooper-Climax T51 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop Nový Zéland Bruce McLaren 1, 4–9
Austrálie Jack Brabham 1, 3–9
USA Masten Gregory 1, 3–7
Itálie Giorgio Scarlatti 8
Spojené království R.R.C. Walker Racing Team Cooper-Climax T51 Climax FPF 2.5 L4 Dunlop Spojené království Stirling Moss 1, 3, 6–9
Francie Maurice Trintignant 1, 3–9
Spojené království British Racing Partnership BRM P25 BRM P25 2.5 L4 Dunlop Spojené království Stirling Moss 4–5
Západní Německo Hans Herrmann 6
Cooper-Climax T51 Climax FPF 1.5 L4 Spojené království Ivor Bueb 1
Cooper-Borgward Borgward 1500 RS 1.5 L4 5
Spojené království Chris Bristow 5
Spojené království High Efficiency Motors Cooper-Maserati T45 Maserati 250S 2.5 L4 Dunlop Spojené království Roy Salvadori 1, 4, 9
Spojené království Jack Fairman 8
Cooper-Climax T45 Climax FPF 2.5 L4 5
Spojené království Lotus Lotus-Climax 16 Climax FPF 2.5 L4 Dunlop Spojené království Graham Hill 1, 3–8
USA Pete Lovely 1
Spojené království Innes Ireland 3–4, 6–9
Spojené království Alan Stacey 5, 9
Spojené království John Fisher Lotus-Climax 16 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop Spojené království Bruce Halford 1
Itálie Scuderia Ferrari Ferrari 246

156

Ferrari 155 2.4 V6

Ferrari D156 1.5 V6

Dunlop Francie Jean Behra 1, 3–4
USA Phil Hill 1, 3–4, 6–9
Spojené království Tony Brooks
Spojené království Cliff Allison 1, 3, 6, 8–9
Belgie Olivier Gendebien 4, 8
USA Dan Gurney 4, 6–8
Západní Německo Wolfgang von Trips 9
Itálie Scuderia Ugolini Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Dunlop Itálie Giorgio Scarlatti 1, 4
Nizozemsko Carel Godin de Beaufort 4
Monako Monte Carlo Auto Sport Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Dunlop Monako André Testut 1
Spojené království David Brown Corporation Aston Martin DBR4 Aston Martin RB6 2.5 L6 Avon Spojené království Roy Salvadori 3, 5, 7–8
USA Carroll Shelby 3, 5, 7–8
Nizozemsko Ecurie Maarsbergen Porsche 718 RSK Porsche 547/3 1.5 F4 Dunlop Nizozemsko Carel Godin de Beaufort 3
Itálie Scuderia Centro Sud Cooper-Maserati T51 Maserati 250S 2.5 L4 Dunlop Spojené království Ian Burgess 4–6, 8
Spojené království Colin Davis 4, 8
Západní Německo Hans Herrmann 5
Portugalsko Mario Araujo de Cabral 7
Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Uruguay Asdrúbal Fontes Bayardo 4
Brazílie Fritz d'Orey 4–5
Spojené království Vandervell Products Vanwall VW 59 Vanwall 254 2.5 L4 Dunlop Spojené království Tony Brooks 5
Spojené království J.B. Naylor JBW-Maserati 59 Maserati 250S 2.5 L4 Dunlop Spojené království Brian Naylor 5
Spojené království Ace Garage – Rotherham Cooper-Climax T51 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop Spojené království Trevor Taylor 5
Spojené království Alan Brown Equipe Cooper-Climax T45 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop Spojené království Mike Taylor 5
Spojené království Peter Ashdown 5
Spojené království Gilby Engineering Cooper-Climax T43 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop Spojené království Keith Greene 5
Spojené království United Racing Stable Cooper-Climax T51 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop Spojené království Bill Moss 5
Spojené království R.H.H. Parnell Cooper-Climax T51

T45

Climax FPF 1.5 L4 Dunlop Spojené království Henry Taylor 5
Spojené království Tim Parnell 5
Spojené království David Fry Fry-Climax F2 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop Spojené království Mike Parkes 5
Spojené království Dennis Taylor Lotus-Climax 12 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop Spojené království Dennis Taylor 5
Spojené království Dorchester Service Station Lotus-Climax 16 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop Spojené království David Piper 5
Francie Jean Behra Behra-Porsche-Porsche RSK Porsche 547/3 1.5 F4 Dunlop Francie Jean Behra 6
Švýcarsko Ottorino Volonterio Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Dunlop Itálie Giulio Cabianca 8
USA Leader Cards Inc. Kurtis Kraft-Offenhauser Midget Offenhauser 1.7 L4 Firestone USA Rodger Ward 9
Itálie OSCA Automobili Cooper-OSCA T43 OSCA 2.0 L4 Dunlop Argentina Alejandro de Tomaso 9
USA Camoradi USA Tec-Mec-Maserati F415 Maserati 250F1 2.5 L6 Dunlop Brazílie Fritz d'Orey 9
Spojené království Taylor-Crawley Racing Team Cooper-Climax T45 Climax FPF 2.5 L4 Dunlop USA George Constantine 9
USA Blanchard Automobile Co. Porsche 718 RSK Porsche 547/3 1.5 F4 Firestone USA Harry Blanchard 9
Spojené království Connaught Cars-Paul Emery Connaught-Alta C Alta GP 2.5 L4 Dunlop USA Bob Said 9
Francie Ecurie Bleue Cooper-Climax T51 Climax FPF 2.5 L4 Dunlop USA Harry Schell 9
USA Phil Cade Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Dunlop USA Phil Cade 9

Závody započítávané do MS

[editovat | editovat zdroj]
Datum Grand Prix Náhled Akce Jezdec Vůz Stav MS
1. GP

10. květen

Monako Monako

Circuit de Monaco

(Výsledky)

Závod Austrálie Jack Brabham Cooper-Climax T51 Austrálie Jack Brabham
Kolo Austrálie Jack Brabham Cooper-Climax T51
Pole Spojené království Stirling Moss Cooper-Climax T51
2. GP

30. květen

USA Indy 500

Indianapolis

(Výsledky)

Závod USA Rodger Ward Watson-Offenhauser
Kolo USA Johnny Thomson Lesovsky-Offenhauser
Pole USA Johnny Thomson Lesovsky-Offenhauser
3. GP

31. květen

Nizozemsko Nizozemsko

Zandvoort

(Výsledky)

Závod Švédsko Jo Bonnier BRM P25
Kolo Spojené království Stirling Moss Cooper-Climax T51
Pole Švédsko Jo Bonnier BRM P25
4. GP

5. červenec

Francie Francie

Remeš

(Výsledky)

Závod Spojené království Tony Brooks Ferrari D246
Kolo Spojené království Stirling Moss Cooper-Climax T51
Pole Spojené království Tony Brooks Ferrari D246
5. GP

18. červenec

Spojené království Velká Británie

Aintree

(Výsledky)

Závod Austrálie Jack Brabham Cooper-Climax T51
Kolo Spojené království Stirling Moss Cooper-Climax T51
Pole Austrálie Jack Brabham Cooper-Climax T51
6. GP

2. srpen

Německo Německo

AVUS

(Výsledky)

Závod Spojené království Tony Brooks Ferrari D246
Kolo Spojené království Tony Brooks Ferrari D246
Pole Spojené království Tony Brooks Ferrari D246
7. GP

23. srpen

Portugalsko Portugalsko

Monsanto

(Výsledky)

Závod Spojené království Stirling Moss Cooper-Climax T51
Kolo Spojené království Stirling Moss BRM P25
Pole Spojené království Stirling Moss Cooper-Climax T51
8. GP

13. září

Itálie Itálie

Monza

(Výsledky)

Závod Spojené království Stirling Moss Cooper-Climax T51
Kolo USA Phil Hill Ferrari D246
Pole Spojené království Stirling Moss Cooper-Climax T51
9. GP

12. prosinec

USA USA

Sebring

(Výsledky)

Závod Spojené království Stirling Moss Cooper-Climax T51
Kolo USA Phil Hill Ferrari D246
Pole Spojené království Stirling Moss Cooper-Climax T51

V prvním závodě sezóny, který se jel v ulicích Monaka, zvítězil Australan Jack Brabham, poté, co Stirling Moss, který do té doby vedl většinu závodu, nedokončil, protože mu v 81. kole odešla převodovka. Na druhém místě dojel Tony Brooks a poslední příčku na stupních vítězů získal Maurice Trintignant.

Indianapolis 500

[editovat | editovat zdroj]

Na oválu v Indianapolis si pro vítězství dojel bývalý armádní pilot z druhé světové války Rodger Ward. Druhý dokončil Jim Rathmann a Johnny Thomson, který i přes pole position a nejrychlejší kolo nedokázal dokončit lépe než třetí.

Nizozemsko

[editovat | editovat zdroj]

Právě 1 den po závodě Indianapolis 500 se jela Velká cena Nizozemska, kterou ovládl Švéd Jo Bonnier. Byla to jeho první a také poslední výhra ve Formulu 1, po celou dobu jeho desetileté kariéry. Druhý Jack Brabham navýšil vedení na Tonyho Brookse a Stirlinga Mosse, kteří oba nedokončili. Třetí dojel Američan Masten Gregory.

Na jednoduchém a rychlém okruhu Reims-Gueux ve Francii byl s přehledem nejrychelší Tony Brooks, který získal pole position a vedl každé kolo v zavodě. O Grand Slam ho ve 40. kole připravil Stirling Moss s nejrychelším kolem. Druhý skončil Phil Hill a třetí Jack Brabham.

Velká Británie

[editovat | editovat zdroj]

Stejný výkon jako Tony Brooks ve Francii, předvedl Jack Brabham ve Velké Británii. Po zisku pole position také vedl všechna kola, ale bod za nejrychlejší kolo si rozdělil Stirling Moss a Bruce McLaren, kteří zajeli na setinu sekundy stejné kolo. Oba také skončili na pódiu, Stirling Moss druhý a Bruce McLaren třetí.

Velká cena Německa se pořádala na velmi specifické trati AVUS, která měla pouze 4 zatáčky, které byli na kocích 2 velmi dlouhých rovinek. Jedna z rovinek byla zakončena ikonickou "Zdí smrti", která byla klopená zatáčka natočená o 43 stupňů. Na této extrémně nebezpečné trati, která se téměř pořád jela na plný plyn, zvítězil Tony Brooks a za ním 2 Američani, Dan Gurney a Phil Hill.

Portugalsko

[editovat | editovat zdroj]

Svou jedinou účast v kalendáři neměl pouze AVUS, ale také okruh v Portugalsku poblíž stejnojmenného města Monsanto. Po celý závodní víkend dominoval Stirling Moss, když v kvalifikaci nadělil druhému Jacku Brabhamovi celé 2 sekundy. V závodě získal nejrychlejší kolo a po startu z pole position vedl také každé kolo. V závodě předjel všechny jezdce alespoň o kolo a získal svůj jediný Grand Slam. 2 jezdci z USA doplnili pódiové umístění, jímž byli Masten Gregory a Dan Gurney.

Na legendární trati v Monze zvítězil Stirling Moss a přiživil své šance na titul. Druhý dokončil Phil Hill a třetí Jack Brabham.

4 měsice museli jezdci čekat na rozhodující závod o zisku titulu ve Formuli 1 sezóny 1959. Do závodu šel Jack Brabham jako vedoucí šampionátu o 2.5 bodu před Stirlingem Mossem a 5 bodů před Tony Brooksem. Šance Stirlinga Mosse však v pátem kole zhatily potíže s převodovkou. Na třetí trati sezóny, která se už ve Formuli 1 vícekrát neběvila zvítězil Bruce McLaren, druhý byl Maurice Trintignant a třetí Tony Brooks. Pouze 4 body pro Brookse znamenaly že se Jack Brabham stal, s náskokem čtyř bodů, šampion Formule 1.

Konečné hodnocení Mistrovství Světa

[editovat | editovat zdroj]

Prvních pět závodníkům bylo v každém závodě uděleny mistrovské body v rozmezí 8–6–4–3–2, přičemž další bod byl přidělen jezdci, který zajel nejrychlejší kolo závodu.

* Jezdec MONMonako 500USA NEDNizozemsko FRAFrancie GBRSpojené království GERZápadní Německo PORPortugalsko ITAItálie USASpojené státy americké Body
1 Austrálie Jack Brabham 1 2 3 1 Ret Ret 3 (4) 31 (34)
2 Spojené království Tony Brooks 2 Ret 1 Ret 1 9 Ret 3 27
3 Spojené království Stirling Moss Ret Ret DSQ 2 Ret 1 1 Ret 25.5
4 Spojené státy americké Phil Hill 4 6 2 3 Ret 2 Ret 20
5 Francie Maurice Trintignant 3 8 11 5 4 4 9 2 19
6 Nový Zéland Bruce McLaren 5 5 3 Ret Ret Ret 1 16.5
7 Spojené státy americké Dan Gurney Ret 2 3 4 13
8 Švédsko Jo Bonnier Ret 1 Ret Ret 5 Ret 8 10
9 Spojené státy americké Masten Gregory Ret 3 Ret 7 Ret 2 10
10 Spojené státy americké Rodger Ward 1 Ret 8
11 USA Jim Rathmann 2 6
12 USA Johnny Thomson 3 5
13 Spojené státy americké Harry Schell Ret Ret 7 4 7 5 7 Ret 5
14 Spojené království Innes Ireland 4 Ret Ret Ret Ret 5 5
15 Belgie Olivier Gendebien 4 6 3
16 USA Tony Bettenhausen 4 3
17 Spojené království Cliff Allison Ret 9 Ret 5 Ret 2
18 Francie Jean Behra Ret 5 Ret DNS 2
19 USA Paul Goldsmith 5 2
Spojené království Roy Salvadori 6 Ret Ret 6 6 Ret Ret 0
Spojené království Ron Flockhart Ret 6 Ret 7 13 0
Spojené království Ian Burgess Ret Ret 6 14 0
Západní Německo Wolfgang von Trips Ret DNS 6 0
USA Johnny Boyd 6 0
Spojené království Graham Hill Ret 7 Ret 9 Ret Ret Ret 0
USA Duane Carter 7 0
Spojené státy americké Harry Blanchard 7 0
Spojené státy americké Carroll Shelby Ret Ret 8 10 0
Itálie Giorgio Scarlatti DNQ 8 12 0
Spojené království Alan Stacey 8 Ret 0
USA Eddie Johnson 8 0
Nizozemsko Carel Godin de Beaufort 10 9 0
USA Paul Russo 9 0
Brazílie Fritz d'Orey 10 Ret Ret 0
USA A. J. Foyt 10 0
Spojené království Chris Bristow 10 0
Portugalsko Mario de Araujo Cabral 10 0
Spojené království Colin Davis Ret 11 0
USA Gene Hartley 11 0
Spojené království Henry Taylor 11 0
USA Bob Veith 12 0
Spojené království Peter Ashdown 12 0
USA Al Herman 13 0
Spojené království Ivor Bueb DNQ 13 0
USA Jimmy Daywalt 14 0
USA Chuck Arnold 15 0
Itálie Giulio Cabianca 15 0
USA Jim McWithey 16 0
Západní Německo Hans Herrmann Ret Ret 0
Spojené království Jack Fairman Ret Ret 0
Spojené království Bruce Halford Ret 0
USA Eddie Sachs Ret 0
USA Al Keller Ret 0
USA Dick Rathmann Ret 0
USA Bill Cheesbourg Ret 0
USA Don Freeland Ret 0
USA Ray Crawford Ret 0
USA Don Branson Ret 0
USA Bob Christie Ret 0
USA Bobby Grim Ret 0
USA Jack Turner Ret 0
USA Jud Larson Ret 0
USA Jimmy Bryan Ret 0
USA Red Amick Ret 0
USA Len Sutton Ret 0
USA Pat Flaherty Ret 0
USA Mike Magill Ret 0
USA Chuck Weyant Ret 0
Spojené království Brian Naylor Ret 0
Spojené království David Piper Ret 0
Spojené království Mike Taylor Ret 0
Argentina Alejandro de Tomaso Ret 0
Spojené státy americké George Constantine Ret 0
Spojené státy americké Bob Said Ret 0
Belgie Alain de Changy DNQ 0
Belgie Lucien Bianchi DNQ 0
Itálie Maria Teresa de Filippis DNQ 0
USA Pete Lovely DNQ 0
Francie Jean Lucienbonnet DNQ 0
Monako André Testut DNQ 0
Spojené království Bill Moss DNQ 0
Spojené království Keith Greene DNQ 0
Spojené království Mike Parkes DNQ 0
Spojené království Trevor Taylor DNQ 0
Spojené království Dennis Taylor DNQ 0
Spojené království Tim Parnell DNQ 0
Uruguay Asdrúbal Fontes Bayardo DNS 0
Spojené státy americké Phil Cade DNS 0
* Jezdec MONMonako 500USA NEDNizozemsko FRAFrancie GBRSpojené království GERZápadní Německo PORPortugalsko ITAItálie USASpojené státy americké Body
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle
modrá
Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez
barvy
Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Nezúčastnil se (prázdné)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Horní index Umístění bodujících jezdců
ve sprintu

Pohár konstruktérů

[editovat | editovat zdroj]
* Konstruktér MONMonako NEDNizozemsko FRAFrancie GBRSpojené království GERZápadní Německo PORPortugalsko ITAItálie USASpojené státy americké Body
1 Spojené království Cooper-Climax 1 (2) (3) 1 (4) 1 1 1 40 (53)
2 Itálie Ferrari 2 (5) 1 1 3 2 (3) 32 (38)
3 Spojené království BRM Ret 1 6 2 5 5 7 18
4 Spojené království Lotus-Climax Ret 4 Ret 8 Ret Ret Ret 5 5
Spojené království Cooper-Maserati 6 Ret Ret 6 10 11 Ret 0
Spojené království Aston Martin Ret 6 6 10 0
Západní Německo Porsche Ret 10 DNS 7 0
Itálie Maserati DNQ 8 Ret WD WD 15 DNS 0
Spojené království Cooper-Borgward 10 0
Spojené království JBW-Maserati Ret 0
Spojené království Vanwall Ret 0
Spojené státy americké Kurtis Kraft-Offenhauser Ret 0
Spojené království Cooper-OSCA Ret 0
Itálie Tec-Mec-Maserati Ret 0
Spojené království Connaught-Alta WD Ret 0
Francie Behra-Porsche-Porsche DNQ DNS 0
Spojené království Fry-Climax DNQ 0
* Konstruktér MONMonako NEDNizozemsko FRAFrancie GBRSpojené království GERZápadní Německo PORPortugalsko ITAItálie USASpojené státy americké Body

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1959 Formula One season na anglické Wikipedii.


Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]