Přeskočit na obsah

David Kuh

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
David Kuh
David Kuh, karikatura z r. 1865 (Humoristické listy)
David Kuh, karikatura z r. 1865 (Humoristické listy)
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1872 – 1873
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1862 – 1873
Stranická příslušnost
ČlenstvíÚstavní strana
Narození12. dubna 1819
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí26. ledna 1879 (ve věku 59 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
CommonsDavid Kuh
Některá data mohou pocházet z datové položky.

David Kuh (12. dubna 1819 Praha[1] – 26. ledna 1879 Praha[2]) byl pražský německý novinář a liberální politik německé národnosti a židovského původu. Vydával a redigoval deník Tagesbote aus Böhmen, v němž prosazoval zájmy českých Němců a podporoval prosincovou ústavu. Vystupoval proti pravosti Rukopisu královédvorského. Roku 1862 byl zvolen na Český zemský sněm, v letech 1872–73 zasedal i v Říšské radě. Byl zásadním protivníkem české politické reprezentace, velmi neoblíbeným mezi Čechy.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 11. dubna 1819 v pražské židovské rodině. Absolvoval gymnázium v Praze, poté pobýval v Prešpurku a studoval medicíinu ve Vídni. Roku 1848 se stal novinářem v uherském německém listu. Za otištění básně, zaměřené proti banu Jelačićovi, byl téhož roku zatčen a jeden a půl roku vězněn – nejprve v Osijeku, poté v Terezíně.[3]

Po propuštění se vrátil do Prahy, kde založil deník Tagesbote aus Böhmen. 25. výročí tohoto listu bylo roku 1877 široce oslavováno jeho příznivci. Byl členem řady německých sdružení.[3]

V 60. letech 19. století se zapojil i do zemské politiky. V červnu 1862 byl v doplňovací volbě zvolen do Českého zemského sněmu v kurii venkovských obcí (volební obvod Most, Hora Svaté Kateřiny a Jirkov).[4] Mandát zde obhájil v řádných zemských volbách v Čechách v lednu 1867,[5] stejně jako i v krátce poté konaných zemských volbách v březnu 1867.[6] Zvolen byl opětovně i v následujících zemských volbách roku 1870[7] a zemských volbách v roce 1872.[8] Na mandát rezignoval roku 1873.[9] Profiloval se jako obhájce ústavy, němectví a liberalismu (tzv. Ústavní strana).[10]

Roku 1872 ho zemský sněm delegoval i do Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval kurii venkovských obcí v Čechách. Složil slib 7. května 1872.[11] Uváděl se jako majitel tiskárny. Bytem Praha.[12]

Zemřel náhle na mrtvici 26. ledna 1879 ráno v redakci svého listu.[13] Nekrolog v německém deníku Bohemia ho ocenil jako vynikajícího a nadšeného bojovníka za prosincovou ústavu. Zanechal po sobě vdovu, dva syny a pět dcer.[3]

Vztah k Čechům

[editovat | editovat zdroj]

V mládí měl Kuh romanticky přátelský názor na Čechy, které, podobně jako jeho současníci Alfred Meißner a Moritz Hartmann, pokládal za téměř zaniklý národ. Ve Vídni byl jedním z organizátorů slovanského bálu. Během revolučního roku 1848 se ale jednoznačně postavil na stranu Němců. Do roku 1858 vystupoval umírněně a ve svém listu publikoval např. Řezáčovu obranu českého školství nebo články F. L. Riegra a Jana Palackého.[13]

Roku 1858 vyšla v Tagesbote série článků, v nichž anonymní pisatel zpochybňoval středověký původ Rukopisu královédvorského a vyslovil podezření, že padělatelem byl Václav Hanka. Článek vyvolal rozruch a vedl k Hankově žalobě na Kuha pro urážku na cti. Pražský zemský soud uznal Kuha 25. srpna 1859 vinným a odsoudil ho k dvouměsíčnímu vězení, ztrátě kauce a úhradě soudních nákladů; vrchní soud tento rozsudek 26. září 1859 potvrdil, nejvyšší soud ve Vídni ale nakonec žalobu zamítl a Kuha osvobodil.[14]

Po sněmovních volbách r. 1862 se jasně postavil na stranu odpůrců českého národního programu.[13] Byl proto mezi Čechy velmi neoblíbený a terčem různých vtipů.[15] Nekrolog v Národních listech ale na druhou stranu uznal, že byl vždy zásadový a svůj boj vedl férově a otevřeně.[13]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a obřízce Archivováno 2. 3. 2016 na Wayback Machine. pražské židovské náboženské obce
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Archivováno 2. 3. 2016 na Wayback Machine. pražské židovské náboženské obce
  3. ↑ a b c David Kuh. Bohemia. 1879-01-27, roč. 52, čís. 26, s. 3. Dostupné online [cit. 2012-03-10]. 
  4. ↑ Das Vaterland, 19. 6. 1862, s. 2.
  5. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867skc/1/stenprot/002schuz/s002002.htm
  6. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/1/stenprot/002schuz/s002001.htm
  7. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1870skc/1/stenprot/001schuz/s001002.htm
  8. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/002schuz/s002001.htm
  9. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/2/stenprot/001schuz/s001001.htm
  10. ↑ Teplitz-Schönauer Anzeiger, 1. 2. 1879, s. 3.
  11. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  12. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0007&page=112&size=45
  13. ↑ a b c d David Kuh. Národní listy. 1879-01-28, roč. 19, čís. 23, s. 2. Dostupné online [cit. 2012-03-10]. 
  14. ↑ KISCH, Egon Ervín. Pražský pitaval. Překlad HAASOVÁ-NEČASOVÁ, Jarmila. 2. vyd. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1964. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-02. Kapitola Padělaný kulturní dokument, s. 189–193.  Archivováno 2. 12. 2007 na Wayback Machine.
  15. ↑ Viz např. VILÍMEK, Josef Richard. Ze zašlých dob. Praha: J. R. Vilímek, 1908. 107 s. Dostupné online. Kapitola Podřipské banderium a David Kuh, s. 103.  Archivováno 29. 10. 2016 na Wayback Machine.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=David_Kuh&oldid=24031812“