Chrám v Edfu

Chrám v Edfu
Základní informace
Materiál	pískovec
Poloha
Adresa	Edfu, Asuán, Egypt
Nadmořská výška	86 m
Souřadnice	24°58′40″ s. š., 32°52′24″ v. d.
Další informace
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chrám v Edfu je staroegyptská svatyně ve městě Edfu v Horním Egyptě, asi 100 km severně od Asuánu a asi 85 km jižně od Luxoru, na západním břehu Nilu. Město Edfu bylo v řecko-římských dobách známé jako Apollonopolis Magna, protože bůh Hor byl ztotožněn s Apollónem. Je to jedna z nejlépe zachovaných svatyní v Egyptě. Chrám, věnovaný bohu Horovi, byl postaven v ptolemaiovském období, mezi léty 237 až 57 př. n. l. Nápisy na jeho stěnách poskytují důležité informace o jazyce, mýtech a náboženství během řecko-římského období ve starověkém Egyptě. Nápisy poskytují podrobnosti o stavební konstrukci i mytickou interpretaci svatyně (i všech ostatních chrámů) jakožto „ostrova stvoření“. Některé se též věnují mytologickému konfliktu mezi Horem a Sethem.

Historie

Chrám v Edfu
varianty hieroglyfického zápisu

Džeba

Behdet

Chrám byl postaven na místě staršího menšího chrámu, který byl také zasvěcen Horovi. Původní stavba byla ovšem orientována východo-západním směrem, zatímco současný chrám severo-jižním. Starší chrám vznikl patrně za vlády Ramesse I., Ramesse II. a Sethiho I. Velikost chrámu odráží relativní prosperitu epochy, kdy vznikl. Stavbu započal Ptolemaios III. Euergetés přesně 23. srpna 237 př. n. l. Nejprve byla postavena sloupová hala, dva příčné sály a svatyně obklopená kaplemi. Chrám dokončil až Ptolemaios XII. Neos Dionýsos roku 57 př. n. l.^[1]

Šlo o jeden z největších chrámu zasvěcených Horovi a byl tudíž střediskem několika svátků spjatých s tímto bohem. K největším patřila oslava posvátného sňatku Hora a bohyně Hathor, která se dle staroegyptského náboženství každoročně vydávala ze svého chrámu v Dendeře právě do Edfu. Chrám v Edfu přestal být užíván k náboženským účelům po vydaní zákona Theodosia I. v roce 391, který zakazoval nekřesťanské bohoslužby v Římské říši. Jako v mnoha jiných případech, řadu chrámových reliéfů křesťané poté zničili. Dodnes je strop chrámu černý v důsledku požáru, kterým snad chtěli křesťanští žháři zničit pohanské obrazy.

Po staletí byl chrám pohřben pod nánosy pouštního písku a říčního bahna, a to do hloubky 12 metrů. Na místě zaneseného chrámu si dokonce obyvatelé stavěli domy. V roce 1798 však byl chrám objeven francouzskou expedicí a v roce 1860 jej začal francouzský egyptolog Auguste Mariette postupně vyhrabávat z písku. Pozoruhodné bylo, že navzdory „pohřbení“ architektonická konstrukce chrámu i jeho výzdoba zůstala téměř neporušena. Dnes je velkým turistickým lákadlem. V roce 2005 byl vstup do chrámu přestavěn a doplněn návštěvnickým centrem i zpevněným parkovištěm. V roce 2006 byl přidán důmyslný osvětlovací systém umožňující i noční návštěvy.