Bossonský ledovec
| Bossonský ledovec | |
|---|---|
 Ledovec Bossons a ledovec Taconnaz z Aiguille du Midi (2009) | |
 | |
| Typ | údolní ledovec |
| Lokace | Horní Savojsko, Francie |
| Délka | 7,8 km |
| Rozloha | 9,9 km² |
| Nejvyšší bod | 4808 m n. m. |
| Nejnižší bod | 1350 m n. m. |
| Čelo ledovce | tok Torrent des Bossons, řeka Arve |
| Status | ustupující |
| Souřadnice | 45°53′ s. š., 6°52′ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bossonský ledovec či Ledovec Bossons (francouzsky Glacier des Bossons) je jedním z větších ledovců Montblanského masivu v Alpách, který se nachází v údolí Chamonix v departementu Horní Savojsko v jihovýchodní Francii. Je napájen z ledových polí ležících na severní straně Mont Blancu a sestupuje blízko Aiguille du Midi a končí na jižní straně údolí Arve poblíž města Chamonix. Má největší výškový pokles ze všech alpských ledovců v Evropě a dříve zasahoval mnohem dále do údolí než dnes. Nyní je dlouhý přibližně 7,5 km s povrchovou plochou přibližně 10 km².
V 17. století se Bossonův ledovec táhl přímo dolů do Chamonix a dosahoval osady Le Fouly obklopující zemědělskou půdu, stodoly a domy. Místní biskupové byli vyzváni, aby vymítali démony v ledovci. V roce 1777 cestovatel a korespondent William Coxe ve svých dopisech poznamenal, že „jsme se připojili po boku Bossonova ledovce k les Murailles de Glace, tzv. z jejich podobnosti se zdmi: tvoří velkou škálu ledů tloušťky i pevnosti, prudce stoupající a navzájem rovnoběžné. Některé z těchto formací byly vysoké asi sto stop. V jejich blízkosti byly pyramidy a kužele ledu všech forem a velikostí, střílející do velmi značné výšky, v těch nejkrásnějších a nejúžasnějších tvarech. “ Poté poznamenal, že po svém návratu v roce 1785 „tyto murailles de glace již neexistovaly“.[1]:s.781 Kolem roku 1784 začal ledovec ustupovat, i když kolem roku 1815 došlo k obnovenému nárůstu a vyděšená komunita postavila před čelem ledovce kříž, který sloužil jako značka pro ústup ledovců na příštích 100 let.[2]
V roce 1900 čelo ledovce stále dosahovalo dolů na dno údolí do nadmořské výšky 1050 m. Do roku 1980 čelo dosahovalo pouze asi 1200 metrů a do roku 2008 ještě více couvlo a končilo kolem 1400 metrů, i když stále ještě hluboko pod hranicí lesa.[3] Série obrazů z počátku 19. století a moderní fotografie odhalují rozsah ústupu ledovců s oteplováním podnebí a odhalují důkazy o ledovcových morénách, které ukazují jeho dřívější rozsah až na dno údolí.[4][5]
Katastrofa na hoře Hamel
[editovat | editovat zdroj]Dne 20. srpna 1820 lavina zabila tři chamonixské průvodce expedice ruského přírodovědce Dr. Josepha Hamela. Průvodci byli ztraceni poté, co byli smeteni do trhliny po pádu cca 360 metrové laviny. V srpnu 1861 byla na konci ledovce objevena dvě těla. Dva z přeživších průvodců z expedice byli stále naživu a jeden, 72letý Joseph-Marie Couttet, pozůstatky identifikoval.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bossons Glacier na anglické Wikipedii.
- ↑ William Coxe. Travels in Switzerland and in the Country of the Grisons 1777 (in 'A General Collection of the Best and Most Interesting Voyages', Vol.5 1809). Redakce Pinkerton John. [s.l.]: [s.n.], 1777. Dostupné online.
- ↑ A little background [online]. [cit. 2016-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 21 August 2016.
- ↑ Glacier des Bossons and Glacier de Taconnaz [online]. [cit. 2016-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Le Glacier des Bossons, autrefois [online]. [cit. 2016-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Le Glacier des Bossons 2/ Aujourd'hui. [online]. [cit. 2016-01-29]. Dostupné online.
- ↑ VOELKEL, James. A Notorious Life [online]. [cit. 2019-05-29]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bossonský ledovec na Wikimedia Commons - Bossons Glacier na francouzském mapovavém portále IGN[nedostupný zdroj]
