Přeskočit na obsah

Biotův–Savartův zákon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Biotův–Savartův zákon (také někdy nazývaný Biotův–Savartův–Laplaceův zákon, v některých zdrojích uváděný také jako Savartův–Biotův zákon[1]) popisuje magnetickou indukci, která vzniká díky pohybujícímu se náboji.

Pojmenován byl podle dvou francouzských matematikůJean-Baptiste Biotovi a Félixi Savartovi. Společně s Ampérovým zákonem o síle působící na náboj v magnetickém poli je základním zákonem magnetostatiky.

Formulace zákona

[editovat | editovat zdroj]

Zákon udává vztah pro magnetickou indukci, vyvolanou elektrickým proudem nebo pohybujícím se bodovým elektrickým nábojem.

Bodový náboj Q, který se v místě pohybuje rychlostí , přispívá do místa s polohovým vektorem magnetickou indukcí , což lze vyjádřit vztahem

,

kde μ je permeabilita. Pro hustotu elektrického proudu dostáváme objemový integrál:

.

Tento vztah je analogický ke vztahu, který elektrostatické pole popisuje jako funkci hustoty náboje.

Lineární vodič

[editovat | editovat zdroj]

Pro magnetickou indukci lineárního vodiče C, kterým protéká proud I, získáváme [křivkový integrál] přes křivku C, představující vodič (orientovanou ve směru proudu):

,

kde je nekonečně malý úsek vodiče ve směru proudu, což můžeme také v diferenciálním tvaru jednoduše psát:

kde .

  1. KOTIŠOVÁ, Johana. Defining a Crisis: Boarding. Cham: Springer International Publishing Dostupné online. ISBN 978-3-030-21427-2, ISBN 978-3-030-21428-9. S. 29–67. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]