Bibliometrie

Bibliometrie je vědní disciplína zabývající se měřením a kvantitativní analýzou dokumentů komunikujících vědecké poznatky.

Zakladateli bibliometrie jsou F. J. Cole a N. B. Eales, kteří v roce 1917 publikovali práci Statistická analýza literatury. Analyzovali v ní literaturu zabývající se anatomií publikovanou od roku 1573 do roku 1860. V roce 1923 bývalý knihovník Britského patentového úřadu E. Wyndham Hulme statisticky analyzoval historii vědy. V roce 1927 P. L. K. Gross a E. M. Gross publikovali studii, ve které spočítali a analyzovali citace k článkům v chemických časopisech. Byla to první studie tohoto druhu a díky ní byly položeny základy citační analýzy. Bradfordova práce o rozdělení článků mezi časopisy Applied Goephysics a Publication Research vedla k odvození Bradfordova zákona rozptylu.

Samostatný pojem bibliometrie zavedl až roku 1969 Alan Pritchard, do té doby se používal termín statistická bibliografie.

Problémy zkoumané bibliometrií

zkoumání citačních vazeb,
analýza publikační činnosti vědců,
zkoumání mezinárodních publikačních trendů,
počítačová analýza publikací,
rozložení tvořivé výkonnosti vědců,
informační potřeby,
tematický rozptyl literatury,
mapování vědy,
vyhledávání informací,
socioinformatické jevy,
měření relevance rešeršní činnosti, …

Odkazy

Literatura

Dušan Katuščák, Marta Matthaeidesová, Marta Nováková: Informačná výchova. Terminologický a výkladový slovník. Bratislava, Slovenské pedagogické nakladateľstvo 1998

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bibliometria na slovenské Wikipedii.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu bibliometrie na Wikimedia Commons
Bibliometrie v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
Články o bibliometrii v časopise Ikaros