Anna Rypáčková
| Anna Rypáčková | |
|---|---|
 Anna Rypáčková, předsedkyně Spolku diplomovaných sester | |
| Narození | 10. dubna 1895 Březnice |
| Úmrtí | 1978 (ve věku 82–83 let) |
| Národnost | česká |
| Povolání | zdravotní sestra |
| Ocenění | Florence Nightingale Medal (1947) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Anna Rypáčková (10. dubna 1895 Březnice[1][2] – 1978) byla česká diplomovaná zdravotní sestra, ošetřovatelka prezidenta Tomáše Garriguea Masaryka, činná a oceňovaná i v poválečném Československu.
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí a studia
[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v Březnici u Bechyně v rodině nádeníka Jana Rypáčka a jeho manželky Anny, rozené Hruškové.[1] Ve věku sedmi let jí zemřeli oba rodiče, přestěhovala se do Vídně, kde se o ni starala starší sestra. Po vzniku Československa v roce 1918 přesídlila do Prahy, kde se živila hlídáním dětí a v letech 1922–1924 absolvovala Státní ošetřovatelskou školu.[3]
Presidentova zdravotní sestra
[editovat | editovat zdroj]První zaměstnání získala v pražské Všeobecné nemocnici, na 1. interní klinice. V roce 1925 se stala zdravotní sestrou prezidenta Tomáše Garriguea Masaryka, který ji jako uznání za péči vyslal v roce 1927 na roční studijní pobyt do Londýna.[4]
Profesní vymezení
[editovat | editovat zdroj]Ve 30. letech 20. století vznikaly při klinikách odborné porady, jejichž zakládání na svém pracovišti se Anna Rypáčková aktivně zúčastnila. Stala se první nemocniční sociálně zdravotní sestrou v Československu. Stala se též poslední předválečnou předsedkyní Spolku diplomovaných sester.[pozn. 1]
Nacistická okupace
[editovat | editovat zdroj]Za nacistické okupace se pokoušela pomáhat Židům deportovaným do Terezína předáváním balíčků a rodinám vězňů koncentračních táborů předáváním finanční pomoci. Též ukrývala lidi na chatě Spolku diplomovaných sester. V roce 1942 byla zatčena a odsouzena na dva a půl roku. Po vypršení trestu byla přemístěna do Malé pevnosti v Terezíně a poté do koncentračního tábora Ravensbrück.[5]
Po 2. světové válce
[editovat | editovat zdroj]V roce 1945 se vrátila do Všeobecné nemocnice, kde pracovala jako sestra představená. V tomto období řešila zejména problém nedostatku zdravotního personálu, který vznikl v důsledku odsunu zdravotníků německé národnosti. Organizovala odborné přednášky a angažovala se též v Revolučním odborovém hnutí (ROH).[pozn. 2] V roce 1947 odjela na roční stipendijní pobyt Rockefellerovy nadace do USA a Kanady.[5]
Po návratu z USA a po komunistickém únorovém převratu v roce 1948 nahradila ve zdravotnické škole v pražské Ječné ulici ředitelku, která ji vedla v době německé okupace. Později (po přesídlení školy do Belgické ulice) byla jmenována správkyní pro zdravotní předměty a ředitelkou internátu.
Po odchodu do důchodu v roce 1956 ještě pracovala v Ústavu hematologie a krevní transfuze a v Československém červeném kříži. Zemřela v roce 1978.[pozn. 3]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]- Medaile Florence Nightingalové (Ocenění Mezinárodního červeného kříže, 1947)[6]
- Zasloužilá školská pracovnice ve zdravotnictví (1956)
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Kromě svého ošetřovatelského díla zaznamenala písemně své vzpomínky, které jsou pod titulem „Moje vzpomínky na 40-letou práci ve zdravotnictví“ uloženy v Archivu Národního muzea.[7] Tyto vzpomínky nebyly do roku 2024 publikovány, i když byly opakovaně zařazovány do edičních plánů.[8]
V 50. letech 20. století též publikovala v odborném časopise Zdravotní sestra.[9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Činnost spolku diplomovaných sester byla ukončena v roce 1941 a po válce již nebyla obnovena.
- ↑ Pod jejím vedením jako bývalé předsedkyně ztratil někdejší Spolek diplomovaných sester svou nezávislost a byl převeden do řad ROH.
- ↑ I když k životu a dílu Anny Rypáčkové existují četné zdroje, přesné datum a místo úmrtí neuvádějí.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Matrika narozených, Sudoměřice u Bechyně, 1882-1907. snímek 190. [s.l.]: SOA Třeboň Dostupné online.
- ↑ Anna Rypáčková. Zdravotnické noviny. 1975, roč. 24, čís. 14, s. 2. Dostupné online.
- ↑ KAFKOVÁ, Vlastimila. Z historie ošetřovatelství. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1990. Dostupné online. ISBN 80-7013-123-3. Kapitola Foto absolventek s popisem, s. 28. Dostupné online po registraci.
- ↑ HOŘEJŠÍ, Jaroslav. 1. interní klinika.... Časopis lékařů českých. 1987-07-03, s. 858. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 0008-7335.
- ↑ a b STAŇKOVÁ, Marta. České ošetřovatelství 7.. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictv, 2001. Dostupné online. ISBN 80-7013-329-5. Kapitola Dipl. s. Anna Rypáčková, s. 57-58.
- ↑ JUKL, Marek. Století s Červeným křížem. Praha: ČSČK, 2019. Dostupné online. ISBN 978-80-87729-28-1. Kapitola Přílohy, s. 176.
- ↑ VYTEJČKOVÁ, Renata. Vývoj ošetřovatelství a ošetřovatelského školství v první polovině 20. století v českých zemích. Praha, 2024. Disertační práce. 1. lékařská fakulta UK. Vedoucí práce Karel Černý. s. 9-10. Dostupné online.
- ↑ Návrh edičního plánu – rok 2024 [online]. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2023. Dostupné online.
- ↑ Např. RYPÁČKOVÁ, Anna. Za co sestra může a nemůže. Zdravotní sestra. Čís. 01/1954, s. 11-12. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 0049-8572.