Přeskočit na obsah

Alfons IV. Aragonský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alfons IV. Aragonský
aragonský král
Portrét
Doba vlády2./5. listopadu 132724. ledna 1336
Narození2. listopadu 1299
Neapol
Úmrtí24. ledna 1336
Barcelona
PředchůdceJakub II.
NástupcePetr IV.
ManželkyTereza z Entença
Eleonora Kastilská
PotomciAlfons Aragonský
Konstancie Aragonská
Petr IV. Aragonský
Jakub I. z Urgellu
Alžběta Aragonská
Frederik Aragonský
Sancho Aragonský
Ferdinand Aragonský
Jan Aragonský
DynastieBarcelonská dynastie
OtecJakub II. Aragonský
MatkaBlanka z Anjou
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alfons IV. Aragonský, zvaný Dobrý (2. listopadu 1299, Neapol24. ledna 1336, Barcelona), byl v letech 1327 až 1336 aragonským králem a hrabětem z Barcelony (jako Alfons III.). Za jeho vlády se do Aragonské koruny začlenilo hrabství Urgell a vévodství athénské a neopatrijské.

Alfons se narodil v Neapoli jako druhý syn krále Jakuba II. Aragonského a Blanky z Anjou. V roce 1314 se jako čtrnáctiletý oženil se stejně starou Terezou d'Entença, dědičkou Urgellu. Terezin prastrýc Ermengol X. z Urgellu zemřel bezdětný La Litera; před svou smrtí souhlasil s ustanovením Alfonsa za svého dědice pod podmínkou, že se ožení s jeho nejbližší příbuznou, Terezou. Alfonso byl v té době pouze druhý syn (nikoli dědic) aragonského krále. On i jeho otec ochotně souhlasili s Ermengolovou podmínkou a Alfons se v roce 1314 v katedrále ve městě Lleida oženil s Terezou. Dospívající ženich byl během svatby údajně tak velkorysý ve výdajích, že mu místní rada uložila omezení, kolik může utratit. Alfonso a Tereza se stali rodiči sedmi dětí.

Alfonso se stal dědicem trůnu v prosince 1319, když se jeho starší bratr Jakub vzdal svých práv a stal se mnichem. Během vlády svého otce byl Alfons generálním prokurátorem království a v letech 1323–1324 se ujal dobývání Sardinie.

Alfonsův otec a první manželka Tereza zemřeli oba během několika dní na podzim 1327. Tereza zemřela 20. října 1327 při porodu a Jakub II. zemřel 2. listopadu 1327, načež se stal Alfons králem. V roce 1329 začal dlouhou válku s Janovskou republikou. Město Sassari se Alfonsovi v roce 1323 vzdalo, ale ještě třikrát se vzbouřilo; jeho držení bylo napadeno Janovem, což vedlo k vleklé válce.

V únoru 1329 se třicetiletý vdovec oženil s o osm let mladší Eleonorou Kastilskou (1307–1359), sestrou kastilského krále Alfonse XI. Eleonora byla krátce vdaná za Alfonsova bratra Jakuba. Jakub však odmítl manželství dovršit a tak bylo v období 1319–1320 anulováno. Eleonora následně odešla do kláštera /závoj však nikdy nepřijala) a zůstala neprovdaná. V prosinci 1329 se Alfons a Eleonora radovali z narození syna Ferdinanda, který byl o několik let později následován dalším synem Janem.

Eleonora se snažila prosazovat zájmy svých vlastních malých synů nad zájmy jejího nevlastního syna, infanta Petra, který byl dědicem trůnu. Přesvědčila svého manžela, aby jejím synům poskytl velmi velká a významná území. 28. prosince 1329 Alfons udělil svému novorozenému synovi Ferdinandovi titul markýze z Tortosy a přidělil mu města Albarracín, Orihuela, Callosa d'en Sarrià, Guardamar, Alicante, Monforte, Elda, La Mola, Novelda a Aspe. Také mladší Eleonořin syn Jan dostal jako batole několik panství: Elche, Biel a Bolsa. Tato území spravovala Eleonora, která také obdržela město Huesca a několik dalších vesnic a hradů. Ani to nebylo všechno. Zatímco všechny výše uvedené statky byly poskytnuty z majetku aragonské koruny, král se také snažil propůjčit batoleti Ferdinandovi statky ležící v království Valencie, v tom mu však bylo zabráněno. Když král Ferdinandovi přidělil města Xàtiva, Alzira, Sagunto, Morella, Burriana a Castellón de la Plana, nacházející se všechny ve valencijském království, místní poddaní protestovali, a z toho důvodu se král rozhodl tyto výsady zrušit. Tyto příděly pozemků zmenšovaly územní dědictví koruny a postihovaly hlavně infanta Petra, Alfonsova syna s jeho první manželkou; Petr byl však byla příliš mladý na to, aby jakkoli významně protestoval. Problém však rozrušil dvůr, vytvořil atmosféru nevole a rozdělil šlechtu na dva tábory.

Král Alfons IV. zemřel 24. ledna 1336 ve věku 36 let v Barceloně. Jeho nástupcem se stal teprve šestnáctiletý syn Petr z prvního manželství.

S Terezou d'Entença měl Alfons sedm dětí, z nichž se tři dožily dospělosti:

S Eleonorou Kastilskou měl dva syny:

  • Ferdinand Aragonský (1329–1363)
  • Jan Aragonský (1331–1358)

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
Petr II. Aragonský
 
 
Jakub I. Aragonský
 
 
 
 
 
 
Marie z Montpellieru
 
 
Petr III. Aragonský
 
 
 
 
 
 
Ondřej II. Uherský
 
 
Jolanda Uherská
 
 
 
 
 
 
Jolanda z Courtenay
 
 
Jakub II. Aragonský
 
 
 
 
 
 
Fridrich II. Štaufský
 
 
Manfréd Sicilský
 
 
 
 
 
 
Blanka Lancia
 
 
Konstancie Sicilská
 
 
 
 
 
 
Amadeus IV. Savojský
 
 
Beatrix Savojská
 
 
 
 
 
 
Anna Burgundská
 
Alfons IV. Aragonský
 
 
 
 
 
Ludvík VIII. Francouzský
 
 
Karel I. z Anjou
 
 
 
 
 
 
Blanka Kastilská
 
 
Karel II. Neapolský
 
 
 
 
 
 
Ramon Berenguer V. Provensálský
 
 
Beatrix Provensálská
 
 
 
 
 
 
Beatrix Savojská
 
 
Blanka z Anjou
 
 
 
 
 
 
Béla IV.
 
 
Štěpán V. Uherský
 
 
 
 
 
 
Marie Laskarina
 
 
Marie Uherská
 
 
 
 
 
 
Kuthen
 
 
Alžběta Kumánská
 
 
 
 
 
 
 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alfonso IV of Aragon na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce:
Jakub II.
Znak z doby nástupu Král Aragonie, Valencie, Sardinie a Korsiky, hrabě z Barcelony
Alfons IV.
13271336
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Petr IV.