Přeskočit na obsah

Šin’ičiró Tomonaga

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Šin’ičiró Tomonaga
Narození31. března 1906
Tokio
Úmrtí8. července 1979 (ve věku 73 let)
Tokio
Příčina úmrtírakovina hlavy a krku
Alma materKjótská univerzita
Třetí vyšší škola
Povoláníteoretický fyzik, profesor, fyzik a výzkumník
ZaměstnavateléTokijská pedagogická univerzita
Tokijská univerzita
RIKEN
Lipská univerzita
Institut pro pokročilé studium
OceněníCena Asahi (1946)
Bunka kóróša (1952)
Řád kultury (1952)
Lomonosovova zlatá medaile (1963)
Nobelova cena za fyziku (1965)
… více na Wikidatech
RodičeSandžúró Tomonaga
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šin’ičiró Tomonaga (japonsky 朝永 振一郎, Tomonaga Šin’ičiró, anglickým přepisem Sin-Itiro Tomonaga; 31. března 1906, Tokio, Japonsko8. července 1979, Tokio) byl japonský vědec, jedna z nejdůležitějších osobností teoretické fyziky, nositel Nobelovy ceny za fyziku za rok 1965 za práce v oblasti kvantové elektrodynamiky. Nobelovu cenu získal spolu s Julianem Schwingerem a Richardem Feynmanem.

Šin’ičiró Tomonaga se narodil 3. října v Tokiu a už na základní škole ho bavila a výborně mu šla matematika a fyzika. Tomonaga studoval na téže univerzitě, kde učil i jeho otec, který byl profesorem filosofie na císařské univerzitě v Kjótu. Studoval zde i se svým věrným přítelem Jukawou (湯川 秀樹) a po skončení studia zde i přednášel. V letech 19371939 studoval jadernou fyziku na studijním pobytu na univerzitě v Lipsku; studoval též kvantovou teorii pole u Heisenberga. Po návratu do vlasti se stal profesorem na univerzitě v Tokiu, kde začal vést skupinu specializovaných badatelů v teoretické fyzice.

Svoji pozornost věnoval Tomonaga některým teoretickým problémům jaderné fyziky. Již v doktorské práci se zabýval otázkou vnitřního tření a tepelné vodivosti jaderných materiálů. Ve svých pozdějších letech se převážně věnoval mezonové teorii a studiu struktury mezonových polí kolem nukleonů. V roce 1942 předložil formulaci konvergence v kvantové teorii pole a teprve až v období druhé světové války vytvořil vlastní teorii mikrovlnného systému. Také objasnil pohyb elektronů v magnetronech a vypracoval unifikovanou teorii mikrovlnných systémů skládajících se z vlnovodu a dutinového rezonátoru.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]