Přeskočit na obsah

Francis Leggatt Chantrey

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(rozdíl) ← Starší revize | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější revize → (rozdíl)
Francis Leggatt Chantrey
Narození7. dubna 1781
Sheffield
Úmrtí25. listopadu 1841 (ve věku 60 let)
Londýn
Místo pohřbeníhřbitov Highgate
Povolánímalíř a sochař
Oceněníčlen Královské společnosti
Knight Bachelor
ChoťMary Ann Wale (od 1809)
RodičeSarah Chantrey (née Leggatt)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Francis Leggatt Chantrey (7. dubna 178125. října 1841) byl anglický sochař georgiánské éry, který určil, že všechen jeho majetek připadne po smrti ženy Akademii umění, aby ho využila na nákup uměleckých děl.

Narodil se v Nortonu blízko Sheffieldu (v době, kdy to byla ještě část Derbyshiru), kde měl jeho otec, tesař, malou farmu. Bylo mu teprve dvanáct let, když jeho otec zemřel a jeho matka se znovu vdala. V patnácti letech pracoval u hokynáře v Sheffieldu, když byl zaujat řezbářstvím a požádal o to, aby se stal řezbářským učněm. Začal se tedy učit u pana Ramsayho, sheffieldského řezbáře a zlatiče. Jeho umělecké nadání objevil kreslič a rytec John Raphael Smith, jenž mu poté dával hodiny kreslení.[1] Roku 1802 zaplatil Chantrey 50 liber, aby se vykoupil z učňovského místa u Ramsayho, a okamžitě si v Sheffieldu založil studio, ve kterém maloval portréty. Měl slušné příjmy, a tak si našetřil dost peněz na to, aby se přestěhoval do Londýna.

Získal práci na pozici řezbářského asistenta, ale současně si přivydělával malováním portrétů, vytvářením bust a modelováním z hlíny. Odcestoval do Dublinu, kde vážně onemocněl a ztratil všechny vlasy. Poté se vrátil do Londýna a od roku 1804 v Akademii umění vystavoval své obrazy. Ovšem v roce 1807 se rozhodl zaměřit více na oblast sochařství. Jeho první obrazotvorné dílo byl model satanovy hlavy, která byla v Akademii vystavena roku 1808. Pak vytvořil pro Greenwichskou nemocnici obrovské busty admirálů Duncana, Howea, Vincenta a Nelsona. Jeho reputace rapidně vzrostla a další zakázkou byla busta Johna Hornea Tookea, za níž získal odměnu v hodnotě dvou tisíců liber.

Od té chvíle byl téměř stále zaměstnán dobře placenými zakázkami. Roku 1808 se stal členem Akademie umění, také obdržel tituly magistr umění z Cambridge a doktor občanského práva z Oxfordu, a o rok později navštívil Itálii, kde se seznámil s nejvýznamnějšími sochaři Říma a Florencie. V roce 1835 byl povýšen do rytířského stavu. Zemřel roku 1841 a byl pohřben ve své rodné vesnici, v hrobce, kterou si sám vytvořil.

Chantreyho dílo je velmi rozsáhlé. Zde je přehled některých jeho soch: George Washington ve státním domě v Bostonu, Jiří III. v Guildhall v Londýně, Jiří IV. v Brightonu, William Pitt (mladší) na Hanover Square v Londýně, James Watt ve Westminsterském opatství a v Glasgow, William Roscoe a George Canning v Liverpoolu, John Dalton na manchesterské radnici nebo busta Williama Murdocha v Kostele panny Marie v Handsworthu. Z jezdeckých soch jsou nejslavnější Thomas Munro v Kalkatě, vévoda z Wellingtonu před Královskou burzou a Jiří IV. na Trafalgar Square. Také mnoho monumentů v Katedrále svatého Pavla vytvořil Chantrey. Nejlépe hodnocené jsou však Chantreyho busty a zobrazení dětí. Socha Spící děti, zobrazující dvě sestry, zdobí Lichfieldskou katedrálu. V Derbském muzeu se nachází neobvyklá busta vynálezce Williama Strutta.

Dědictví

[editovat | editovat zdroj]

Podle závěti z 31. prosince 1840 odkázal bezdětný Chantrey všechen svůj majetek (až na několik určitých věcí) po smrti nebo druhém sňatku své ženy Královské akademii věd (nebo, v případě jejího zániku, společnosti, která ji nahradí). Majetek měl být využit k nákupu obrazů a soch vysoké kvality. Roku 1875 zemřela Chantreyho žena a o dva roky později byl kapitál přístupný pro nákup uměleckých kusů. Do roku 1905 bylo nakoupeno 203 děl (z toho 187 obrazů a 16 soch) v ceně téměř 68 000 liber.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Francis Leggatt Chantrey na anglické Wikipedii.

  1. BURKE, Edmund. Annual Register volume 83. [s.l.]: Longmans Green and Co, 1842. Dostupné online. S. 232. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • MACCOLL, D. S. The Administration of the Chantrey Bequest. Londýn: Grant Richards, 1904. Dostupné online. (anglicky) 
  • FISH, Arthur. Chantrey and His Bequest. Londýn: Cassell and co., 1904. (anglicky)