Ulánbátar
| Ulánbátar Ulaanbaatar | |
|---|---|
 | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 47°55′ s. š., 106°55′ v. d. |
| Nadmořská výška | 1325 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+08:00 |
| Stát |  Mongolsko |
| Samosprávné město | Ulánbátar |
| Administrativní dělení | 9 okresů |
  Ulánbátar | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 4 704,4 km² |
| Počet obyvatel | 1 396 288 (2015) |
| Hustota zalidnění | 296,8 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Tsogt Batbayar |
| Vznik | 1649 a 1639 |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | +976 (0)11 |
| PSČ | 210 XX |
| Označení vozidel | УБ_ a УН_ |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ulánbátar (mongolsky Улаанбаатар) je hlavní město Mongolska. Leží v severovýchodní části země v údolí řeky Túl a na úpatí horského masivu Bogd úl v nadmořské výšce nad 1300 metrů. Je to nejchladnější hlavní město světa s velmi drsným, vnitrozemským podnebím. Žije zde přibližně 1,40 milionu obyvatel, což je téměř 50% obyvatel celého Mongolska. Dříve se město jmenovalo Urga, dnešní název Ulánbátar získalo až ve 20. letech 20. století. Ulánbátar znamená v překladu „rudý bohatýr“ a uctívá památku mongolského revolucionáře Süchbátara.
Zajímavostí je, že se jedná pravděpodobně o nejchladnější hlavní město na světě[1], kde průměrná teplota zůstává po 6 měsíců v roce pod bodem mrazu.
Historie
Město bylo založeno v roce 1639 jako hlavní sídlo bogdgegéna, hlavy lámaistů Vnitřního Mongolska. Tehdy se jmenovalo Urga (Hlavní stan) nebo také Ich-chure (Velký klášter). Na přelomu 17. a 18. století vznikla nedaleko kláštera obchodní osada Majmačen. Během několika následujících desetiletí se plocha mezi klášterem a obchodní osadou začala zastavovat. Pro správu Vnějšího Mongolska si mandžuští místodržitelé vybrali město za své sídlo. Vzhledem k jeho strategické poloze mezi Ruskem a Čínou byl dokonce v roce 1861 ve městě otevřen ruský konzulát. V roce 1911 byla za ruské podpory čínsko-mandžuská vláda svržena a vyhlášen autonomní Mongolský stát. Tehdejší Urga byla na relativně krátkou dobu přejmenována na Nijs-lel-chure. Listopad 1919 ale znamenal opětovné obsazení Mongolska čínskými vojsky. Různé boje přetrvaly až do roku 1921, kdy bylo město 6. července osvobozeno revolučními skupinami Süchbátara a Čojbalsana za podpory Rudé armády. V roce 1924 se poprvé sešel Velký lidový chural a vyhlásil Mongolskou lidovou republiku. Tehdy došlo k přejmenování města na dnešní název Ulánbátar. V té době tvořily město hlavně jurty a různé hliněné a dřevěné domky. Mezi nimi vynikaly lámaistické chrámy se zlatými věžemi. Došlo k rozčlenění obyvatel města na lámy, knížata, kupce, řemeslníky, Číňany a Rusy. Vzhledem k velkému vlivu SSSR pokračovala výstavba města podobně jako u ostatních sovětských měst. Osou nové výstavby se stala 20 km dlouhá třída Míru, která protíná město od západu k východu. Podél ní byly postupem času vystavěny moderní výškové budovy s ministerstvy, úřady, obchody i byty. Na centrálním náměstí vyrostl obrovský pomník a mauzoleum Süchbátara, vládní budovy, opera, národní divadlo (1932) a velký hotel Altaj. Centrum města obepíná okružní ulice, navazující na třídu Míru. Podél ní je vystavěno univerzitní městečko (založené v roce 1942) s výzkumnými a vědeckými ústavy, Palácem pionýrů a Palácem sportu. V západní části města najdeme velké panelové sídliště. Jihovýchodně od centra byly vybudovány průmyslové závody.
Současnost
Po rozpadu Sovětského svazu došlo v Mongolsku k uvolnění politických poměrů a k prvním svobodným volbám. V nich překvapivě opět zvítězili komunisté – tentokrát však jejich mírnější „reformní“ odnož. V roce 1994 byl lámaismus (tibetský buddhismus) prohlášen za státní náboženství. Nejvýznamnějšími průmyslovými obory jsou průmysl obuvnický, kožedělný, potravinářský, strojírenský a hutnický. Město leží na odbočce Transsibiřské magistrály Ulan-Ude – Peking, která spojuje Rusko s Čínou a nazývá se Transmongolská magistrála. Leteckou dopravu zajišťují nové Čingischánovo letiště a staré letiště Bujant Uchá. Ulánbátar působí jako relativně moderní město s velkým množstvím paneláků. Typické jurty ale ve městě najdeme také. Ve městě má sídlo prezident, vláda a mongolský parlament – jednokomorový Velký lidový chural. Město řídí městská rada.
Fotogalerie
-
Süchbátarovo náměstí v centru Ulánbátaru -
Třída Míru -
Administrativní členění Ulánbátaru -
Podnebí v Ulánbátaru -
Národní akademické divadlo opery a baletu -
Státní akademické divadlo činohry -
Interiér Národní galerie umění -
Socha Čingischánova generála na Süchbátarově náměstí (za sochou sídlo parlamentu)
Partnerská města
Ankara, Turecko
Bangkok, Thajsko
Bonn, Německo
Denver, USA
Elista, Rusko- Gaziantep, Turecko
Chaj-kchou, Čína
Inčchon, Jižní Korea- Irkutsk, Rusko
- Jin-čchuan, Čína
- Kazaň, Rusko
- Krasnojarsk, Rusko
- Moskva, Rusko
- Novosibirsk, Rusko
Astana, Kazachstán- Peking, Čína
Pchjongjang, Severní Korea- Soul, Jižní Korea
Strelča, Bulharsko
Tchaj-pej, Tchaj-wan- Tchien-ťin, Čína
- Ulan-Ude, Rusko
Odkazy
Reference
- ↑ Chill out in the world’s top 10 coldest capital cities, The Sunday Post
Související články
Externí odkazy
Galerie Ulánbátar na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Ulánbátar ve Wikislovníku- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ulánbátar na Wikimedia Commons
- (mongolsky) Oficiální stránky
- (mongolsky) Městská rada Archivováno 9. 5. 2021 na Wayback Machine. oficiální stránky
- (mongolsky) Starosta města oficiální stránky
- (česky) Ulaanbaatar – Pohnuté osudy – článek Jiřího Šímy na Mongolové.cz
