Přeskočit na obsah

Glacier Express: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
RedBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.2) (Robot: Přidávám pt:Glacier Express
- {{Dvě verze}}, spor z r. 2010 (!), netřeba tu nechávat trvalé memento; v případě potřeby možno kdykoliv vložit zpět
Řádek 1: Řádek 1:
{{Dvě verze|5801113}}
[[Soubor:CH_Landwasser_2.jpg|GlacierExpress.jpg|thumb|Nové vyhlídkové vozy na viaduktu u Filisur]]
[[Soubor:CH_Landwasser_2.jpg|GlacierExpress.jpg|thumb|Nové vyhlídkové vozy na viaduktu u Filisur]]
'''Glacier Express''' je slavný [[Švýcarsko|švýcarský]] horský [[vlak]]. Jezdí ze [[St. Moritz|Svatého Mořice]] a [[Davos]]u do [[Zermatt]]u a zpět.
'''Glacier Express''' je slavný [[Švýcarsko|švýcarský]] horský [[vlak]]. Jezdí ze [[St. Moritz|Svatého Mořice]] a [[Davos]]u do [[Zermatt]]u a zpět.

Verze z 6. 7. 2012, 21:15

Nové vyhlídkové vozy na viaduktu u Filisur

Glacier Express je slavný švýcarský horský vlak. Jezdí ze Svatého MořiceDavosu do Zermattu a zpět. Vlak dostal jméno „ledovcový“, protože jeho trasa je vedena po nejvýše položených úzkorozchodných tratích v blízkosti některých velkých švýcarských ledovců.

Glacier Express

Označení "Express" zde nemá obvyklý význam, často je také nazýván "Nejpomalejší expres světa". Částečně dostává svému názvu tím, že zastavuje jen v turisticky významných stanicích. Vlak je provozován dvěma železničními společnostmi Rhétskou dráhou [1]Matterhorn Gotthard Bahn [2].

Vlak spojuje významná horská střediska na východě a západě v jižní polovině Alpské oblasti Švýcarska při hranici s Itálií.

Jedna cesta trvá 71/2 hodiny. Jede se přes 291 mostů, skrz 91 tunelů a přes průsmyk Oberalppass ve výši 2.033 m n. m. Komfortně zařízený vlak projíždí skutečnou, místy neporušenou přírodou, tichými alpskými pastvinami se šumícimi horskými potůčkyvodopády, skrz tradiční horské údolí se staletou kulturou.

Za nejhezčí cestu bývá označována cesta mezi památkami kantonu Graubünden, cesta údolím Albula (Albulabahn), kde se vlak „kroutí“ v točitých tunelech, překonává řadu mostů, galerií, stoupání a klesání v sedle Oberalppass, cesta údolím k Brigu a slunečný Wallis s jeho ledovci.

První jízda vlaku se datuje k roku 1930. Dne 22. června 2010 oslavil Glacier Express své 80. narozeniny.

Kromě pravidelných spojů jsou do provozu zařazeny i jízdy nostalgických souprav (Alpine Classic Glacier Express, Nostalgie Glacier Express).


Od roku 2006 jsou ve vozovém parku zařazeny nové panoramatické vozy a tzv. služební vůz, který slouží jako přípravna jídel. V takto složených vlakových soupravách je podáváno jídlo přímo na místě. Ostatní soupravy mají jídelní vozy.

V minulosti byl vlak provozován pouze v „letních“ měsících, tedy v době, kdy byla trať přes sedlo Furka sjízdná. Od doby vybudování tunelu Furka je provoz celoroční. Původní trať přes sedlo Furka, která byla snesena a později opět obnovena, provozuje společnost Dampfbahn Furka-Bergstrecke. Provozuje zde v letních měsících nostalgické jízdy parních vlaků. [1]

Trati RhB, MGB, Furka jsou metrového rozchodu, RhB adhezní, ostatní smíšené - adhezní i ozubnicové. Soupravy mění lokomotivy ve stanici Disentis/Muster, kde se stýkají traťě společností RhB a MGB.

Nehoda

23. července 2010 došlo před polednem na trati Glacier Expressu na trati mezi Zermattem a Svatým Mořicem v úseku mezi obcemi Lax a Fiesche k nehodě, při které vykolejily poslední tři vyhlídkové vozy. Poslední vůz se při nehodě převrátil úplně, předposlední dolehl na boční stěnu. Příčina této nehody nebyla bezprostředně zjištěna a poškozené vozy byly odtaženy do depa v Brigu, kde byly podrobeny zkoumání. Při nehodě zemřela na místě 64letá Japonka a dalších 40 osob bylo zraněno: 28 Japonců (z toho 9 zraněno vážně a 2 se nacházeli dokonce v kritickém stavu), 5 Švýcarů, 4 Španělé, 2 Rakušané a jedna osoba indické národnosti. Na místo nehody bylo vysláno 15 lékařů, 30 zdravotníků, 70 hasičů a 40 policistů, těžce zranění byli převáženi helikoptérami a ostatní sanitními vozy do nemocnic. Nehoda vyvolala i značný zájem světových a hlavně japonských médií. [3] [4] [5] [6] [7]

Vyšetřování nehody
  • 25. července 2010 - jednou z možných příčin nehody je chybně provedená údržba štěrkového podloží, která se prováděla několik dní před nehodou. V úvahu připadá i možnost vlivu vibrací při průjezdu soupravy, které rozrušily podloží.[8]
  • 26. července 2010 - vyšetřovací komise si vyžádala zprávu od geologických a meteorologických institucí o situaci v době nehody, údaje z tachografu nebyly doposud zpracovány. Stav dvou těžce raněných cestujících se zlepšil, ale stále zůstávají připojeni na umělou plicní ventilaci.[9]
  • 27. července 2010 - vyšetřování nehody pokračuje pomalu, detailní prohlídka poškozených vozů nepřinesla zjištění, které by ukazovaly na technickou závadu některého z vykolejených vozů soupravy. Ačkoliv má společnost MGB k dispozici záznam tachografu, doposud jej nezveřejnila. V úseku, kde došlo k nehodě, je povolená maximální rychlost 35 km/h. Vzhledem k poškození kolejového svršku, způsobeno při vykolejení, není možno zpětně stanovit, zda jeho stav byl příčinou nehody. Experti na vyšetřování uvádějí i to, že pokud by strojvedoucí zjistil deformace kolejí po projetí oblouku, nestačil by snížit rychlost.[10]
  • 28. července 2010 - po vyhodnocení tachografu se vyšetřující komise přiklání k chybě strojvedoucího, ale konečný výsledek šetření bude zveřejněn až v pátek, po zhodnocení všech výsledků. Opětovné uvedení tratě do provozu již v neděli vyvolalo značně negativní reakce z japonské strany. Rychlé zprovoznění označují jako drzost a urážku obětí nehody.[11]
  • 29. července 2010 - nejsou k dispozici žádné nové informace o příčině nehody, spekuluje se o vyšší rychlosti vlaku při dohánění zpoždění a je otevřena otázka celkového technického stavu tratě, který na mnoha místech není dobrý. Očekávaná zpráva o nehodě by měla být zveřejněna 30. července 2010.[12]
  • 30. července 2010 - zpráva o příčině nehody uvádí, že za nehodu je odpovědný strojvedoucí vlaku, který jel příliš rychle v úseku, kde je povolena rychlost pouze 35 km/h. Možná trestní odpovědnost strojvedoucího, který pracoval u MGB 8 let, se ještě zkoumá. Vliv klimatických podmínek v době nehody byl vyloučen a ani nebylo zjištěno, že by kolejový svršek byl ve stavu, v němž by mohl způsobit nehodu. Z celkového počtu 42 zraněných je stále 10 v péči lékařů.

Zpráva MGB k nehodě

Zpráva byla vydána 30.7.2010. Vyšetřující orgány zjistily, že strojvedoucí v místě nehody jel vysokou rychlostí, což vedlo k vykolejení. V konkrétním místě je povolena maximální rychlost 35 km/h v oblouku a až na přímém úseku je povoleno zrychlení na 55 km/h. [13] [14]

Shrnutí

Analýzou záznamu tachografu bylo shledáno, že v místě, kde je traťová rychlost omezena na 35 km/h, jel strojvedoucí vyšší rychlostí než povolenou. V místě výjezdu z oblouku strojvedoucí příliš brzo zrychlil až na rychlost 55 km/h, a to ještě v době, kdy zadní část soupravy byla ještě v úseku s povolenou nižší rychlostí. Odstředivá síla u posledního vozu při předčasném zrychlení v oblouku byla tak velká, že vlivem jejího působení došlo k převrácení posledního vozu a ten strhl i dva vozy před sebou. Letecký snímek nehody.

Společnost Matterhorn Gotthard Bahn, provozující Glacier Express, v čele s ředitelem Hans-Rudolf Mooserem vyjádřila hluboký zármutek nad nehodou všem obětem. Svoji účast vyjádřili i členové švýcarské vlády a kantonální zástupci.[15] [16]
Závěr vyšetřování

Úřad pro vyšetřování nehod drah a lodí (UUS - Unfalluntersuchungsstelle Bahnen und Schiffe) zveřejnil závěry vyšetřování této nehody. Vlak začal zrychlovat v době, kdy se konec vlaku nacházel více než 200 m před místem dovolujícím zvýšení rychlosti z 35 na 55 km/h. Simulace ukázaly, že při rychlosti nižší, než 50 km/h by ještě k převrácení vozu nedošlo. Technický stav vozidel ani trati neměl na událost vliv. Ačkoliv svršek nebyl v ideálním stavu, odpovídal předpisům. MGB je povinna instalovat systém kontroly rychlosti a označit nouzové východy u panoramatických vozů.

Škody na infrastruktuře dosáhly 150 000 CHF, dva vozy byly zrušeny. [17]

Zdroje

Logo Wikimedia Commons Galerie Glacier Express na Wikimedia Commons

Literatura

Externí odkazy

Reference