Vivien Leighová
Vivien Leighová, nepřechýleně Vivien Leigh (5. listopadu 1913, Dárdžiling, Indie – 7. července 1967, Londýn, Spojené království), byla anglická divadelní a filmová herečka. Během své filmové kariéry získala Oscara za roli Scarlett O'Harové ve filmu Jih proti Severu a za Blanche DuBoisovou ve filmu Tramvaj do stanice Touha. Její kariéru poznamenaly vleklé zdravotní potíže.
Vivien Leighová | |
---|---|
Vivien Leighová (1939) | |
Rodné jméno | Vivian Mary Hartley |
Narození | 5. listopadu 1913 Darjeeling, Západní Bengálsko, Indie |
Úmrtí | 8. července 1967 (ve věku 53 let) Londýn, Anglie |
Alma mater | Královská akademie dramatického umění (do 1934) Woldingham School Loreto Convent |
Aktivní roky | 1933–1967 |
Choť | Herbert Leigh Holman (1932–1940) Laurence Olivier (1940–1960) |
Partner(ka) | John Merivale (1960–1967) |
Děti | Suzanne Farrington |
Rodiče | Ernest Richard Hartley[1] |
Podpis | |
Oscar | |
1939 – Jih proti Severu 1951 – Tramvaj do stanice Touha | |
Cena BAFTA | |
1951 – Tramvaj do stanice Touha | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatPůvod a studium
editovatNarodila se jako Vivian Mary Hartleyová v Britské Indii v kampusu St. Paul's School v Dárdžilingu. Byla jediným dítětem Ernesta Richarda Hartleyho a jeho ženy Gertrude Mary Frances, rozené Yackjeeové. Otec byl koloniálním úředníkem v bance a v roce 1917 byl přeložen do Bangalúru jako důstojník indické kavalerie.[2] Matka byla irsko–arménského původu, ale narodila se a vyrůstala v Indii. Svou dceru od útlého mládí vedla k zájmu o divadlo, literaturu a indický folklór. Vivian už ve třech letech účinkovala v amatérské divadelní skupině své matky.
Rodiče poslali Vivian v šesti letech do Evropy, aby navštěvovala klášterní školu Woldingham School v jihozápadním Londýně. Později studovala v Itálii, Německu a Francii, plynule hovořila mj. italsky a francouzsky. Od třinácti let bylo jejím velkým přáním stát se herečkou. Rodiče, kteří se roku 1931 vrátili do Anglie, nakonec svolili, aby se přihlásila na Královskou akademii dramatického umění (RADA) v Londýně.
V devatenácti letech se seznámila s právníkem Leighem Holmanem. V prosinci 1932 se vzali a v následujícím roce se jim narodila dcera Suzanne.[2]
Herecká kariéra
editovatZačátkem roku 1935 se vrátila ke svému rozhodnutí věnovat se herectví. Najala si agenta a přijala umělecké jméno Vivien Leighová. Debutovala na divadle ve West Endu v komedii Maska ctnosti v režii Sidney Carolla. Její výkon vzbudil zájem filmového režiséra Alexandra Kordy, který s ní podepsal pětiletou smlouvu na dva filmy ročně. Při natáčení filmu Požár nad Anglií (Fire Over England, 1937) se seznámila s populárním hercem Laurencem Olivierem a vyvinul se mezi nimi silný milostný vztah. Začali spolu žít, ale protože byli oba dosud vázáni v manželství, snažili se to utajit před veřejností z obavy před skandálem. Olivier dostal v roce 1938 nabídku na filmování v Hollywoodu a Leighová odjela s ním. Dceru nechala v péči svého manžela a matky.[2]
V Americe v té době hledali herečku, která by ztvárnila Scarlett O'Harovou v připravovaném filmu Jih proti Severu (Gone with the Wind). Leighová měla o roli zájem, ale zpočátku se zdálo, že v konkurenci amerických hvězd nemá šanci. Při kamerových zkouškách však okouzlila producenty i režiséra George Cukora a roli dostala. Natáčení bylo velmi obtížné, trvalo téměř rok a Leighová někdy musela pracovat i sedm dnů v týdnu dlouho do noci a navíc byla vzdálena od Oliviera, který v té době hrál v New Yorku. Po velkolepé, s nedočkavostí očekávané premiéře v roce 1939 se Leighová stala v Americe opravdovou hvězdou. Film získal 8 Oscarů a Leighová sošku za nejlepší herečku v hlavní roli i cenu newyorských filmových kritiků (New York Film Critics Circle Award).[3]
Začátkem roku 1940 Leighová a Olivier oficiálně ukončili svá manželství a 31. srpna 1940 se vzali na ranči San Ysidro v Santa Barbaře v Kalifornii. Po vyhlášení druhé světové války se nesměli vrátit do Anglie, ale mohly za nimi přijet jejich děti z ohroženého Londýna.[2] Olivier a Leighová uvedli ve vlastní produkci v New Yorku tragédii Romeo a Julie, která však u diváků i kritiky zcela propadla a neúspěch pohltil veškeré jejich úspory. Pomohl jim režisér Alexandr Korda, který jim nabídl hlavní role ve filmu Lady Hamiltonová ( That Hamilton Woman, 1941). Film měl mimořádný úspěch nejen v USA, ale i v Anglii a Sovětském svazu, oblíbil si ho také Winston Churchil. V roce 1943 se manželé Olivierovi mohli vrátit do Londýna a téhož roku cestovali po severní Africe jako součást revue pro ozbrojené síly umístěné v regionu. Leighová začala mít zdravotní problémy a lékaři zjistili, že má tuberkulózu v levé plíci. Několik týdnů strávila v nemocnici a když se její stav zlepšil, přijala úlohu ve filmové adaptaci Shawovy hry Caesar a Cleopatra.
V roce 1945 Leighová prodělala spontánní potrat, po kterém upadla do depresí a projevily se u ní první příznaky bipolární poruchy. Sklony k melancholii, hysterii a depresím se u ní časem stupňovaly. Po neúspěchu filmu Anna Karenina (1948) se soustředila na divadelní práci a s manželem se vydali na šestiměsíční turné po Austrálii a Novém Zélandu. Na jevišti dosahovali velkých úspěchů, ale jejich soukromý život byl poznamenán častými konflikty, když se Leighová zamilovala do mladého herce Petera Finche.[2]
Leighová hrála nejen postavy klasického repertoáru, ale zazářila především v roli Blanche v psychologickém dramatu Tennessee Williamse Tramvaj do stanice touha. Hra dosáhla v londýnském West Endu více než 300 repríz a Leighová s Olivierem odjeli do USA, kde se měla natáčet filmová verze. Film Tramvaj do stanice touha (A Streetcar Named Desire) v režii Elii Kazana s Leighovou a Brandem v hlavních rolích byl do kin uveden v roce 1951. Leighová za svůj výkon dostala druhého Oscara,[3] další Cenu newyorských kritiků a Britská akademie filmového a televizního umění (BAFTA) ji vyhlásila nejlepší britskou herečkou roku 1953.[2] [4] Velké pracovní vypětí mělo negativní vliv na psychický stav Leighové, která propadala stále častěji záchvatům deprese. V lednu 1953 Leighová odcestovala na Cejlon, aby s Peterem Finchem natočila film Sloní stezka (Elephant Walk). Krátce po zahájení natáčení se nervově zhroutila a její roli převzala Elizabeth Taylorová. Olivier pro ni přiletěl a převezl ji do Londýna, kde se po pobytu na psychiatrické klinice ještě několik měsíců zotavovala. Na divadelní scénu se vrátila v romantické komedii Spící princ Terryho Ratigana. V roce 1955 s manželem nastudovali tři Shakespearovy hry v divadle ve Stratfordu: Večer tříkrálový, Macbeth a Titus Andronicus.[2]
Závěr života
editovatV roce 1956 Leighová znovu potratila a následovalo další období hlubokých depresí. Olivier se zamiloval do mladé herečky Joan Plowrightové, což znamenalo definitivní rozpad manželství. Rozvedli se v roce 1960 a Leighová se pokusila znovu získat přízeň publika. Po inscenaci Souboj andělů a komedii Dej pozor na Lulu slavila úspěchy na Broadwayi v muzikálu Tovaryš.[2] V té době žila s hercem Johnem (Jackem) Merivalem a s ním absolvovala turné po Austrálii, Novém Zélandu a Latinské Americe, které trvalo od července 1961 do května 1962. Objevila se také ve filmech Římské jaro paní Stoneové (The Roman Spring of Mrs. Stone, 1961) a Loď bláznů (Ship of Fools, 1965).
Leighová se snažila bojovat s maniodepresivní psychózou, ale na jaře roku 1967 se projevily nové příznaky tuberkulózy, která byla příčinou její smrti. Zemřela ve svém bytě v Londýně v noci ze 7. na 8. července 1967.[2] Bylo jí 53 let. Podle jejího přání popel byl rozptýlen na jezeře v letním sídle Tickerage Mill poblíž Blackboys ve východním Sussexu. V divadelních zahradách ve Stratfordu nad Avonou je stříbrná bříza vysazená na památku Vivien Leighové, jedna z několika věnovaných divadelním umělcům. U kmene stromu je kamenná pamětní deska s daty narození a smrti (1913-1967) a shakespearovskou frází „děvče, které nemá obdoby“ (a lass unparalleled). Výraz pochází ze samého konce tragédie Antonius a Kleopatra, kdy společnice Charmian popisuje svou mrtvou královnu.[5]
Filmografie
editovat- Situace se lepší (Things Are Looking Up, r. Albetr de Courville, 1935)
- Venkovský Šlechtic (The Village Squire, r. Reginald Denham, 1935)
- Nezoufej a směj se (Look Up and Laugh, r. Basil Dean, 1935)
- Džentlmenská dohoda (Gentlemen's Agreement, r. George Pearson, 1935)
- Požár nad Anglií (Fire over England, r. William K. Howard, 1937)
- Osudná cesta (Dark Yourney, r. Victor Saville, 1937)
- Bouře ve sklenici vody (Storm in a Teacup, r. Ian Dalrymple, 1937)
- Američan v Oxfordu (A Yank at Oxford, r. Jack Conway, 1938)
- Londýnské chodníky (St. Martin's Lane, r. Tim Whelan, 1938)
- Jih proti Severu (Gone with the Wind, r. Victor Fleming, 1939)
- Valčík na rozloučenou (Waterloo Bridge, r. Mervyn LeRoy, 1940)
- 21 dní (21 Days Together, r. Basil Dean, 1940)
- Lady Hamiltonová (That Hamilton Woman, r. Alexander Korda, 1940)
- Caesar a Kleopatra (Caesar and Cleopatra, r. Gabriel Pascal, 1946)
- Anna Karenina (Anna Karenina, r. Julien Duvivier, 1948)
- Tramvaj do stanice Touha (A Streetcar Named Desire, r. Elia Kazan, 1951)
- Hluboké modré moře (The Deep Blue See, r. Anatole Litvak, 1955)
- Římské jaro paní Stoneové (The Roman Spring of Mrs. Stone, r. José Quintero,1961)
- Loď bláznů (Ship of Fools, r. Stanley Kramer, 1965)
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Vivien Leigh na anglické Wikipedii.
- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ a b c d e f g h i CODR, Milan; STORCHOVÁ, Michaela. Přemožitelé času sv. 26. Praha: Planeta, 1991. Kapitola Vivien Leighová, s. 54–58.
- ↑ a b Academy Awards Search | Academy of Motion Picture Arts & Sciences. awardsdatabase.oscars.org [online]. [cit. 2021-09-07]. Dostupné online.
- ↑ BAFTA Awards. awards.bafta.org [online]. [cit. 2021-09-12]. Dostupné online.
- ↑ Vivien Leigh, Shakespeare’s lass unparalleled | The Shakespeare blog [online]. [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vivien Leighová na Wikimedia Commons
- Osoba Vivien Leighová ve Wikicitátech
- Galerie Vivien Leighová na Wikimedia Commons
- Vivien Leighová v Internet Movie Database (anglicky)
- Vivien Leighová v Česko-Slovenské filmové databázi
- Vivien Leighová - české stránky